,,Davide, my ti to vysvětlíme.“ začal jsem. Slezl jsem z Billa.
,,Jak mi to chcete vysvětlit? Kluci, jste dvojčata!“ rozčiloval se David.
,,No, nějak by se to dalo vysvětlit.“
,,Ne, tohle by se nedalo nijak vysvětlit. Ale jak chcete. Máte svou hlavu. Ale jestli se to dostane na veřejnost, tak nepočítejte s tím, že vás z toho budu vytahovat. A pojď už Tome, rodiče na tebe čekají.“
,,Můžu se ještě rozloučit s Billem?“ zeptal jsem se opatrně. Naštvaného Davida je lepší nedráždit.
,,Tak, ale dělejte. Bille bodyguardi budou na chodbě. Když budeš něco potřebovat, tak je zavolej.“ David odešel a nechal nás být o samotě.
,,A je to venku.“ usmál se Bill.
,,Jo, je. A nesměj se. Tohle není k smíchu.“ setřel jsem ho a lehce ho políbil. ,,Až přijedu domů, tak ti hned zavolám. A pořád ti budu volat, jo? Miluji tě, lásko.“
,,Já tě taky miluju.“ pošeptal mi ,,Nechceš tu ještě zůstat?“
,,Víš, že to nejde. Já bych tu byl rád. Já ti budu volat a chodit za tebou kdykoliv to půjde. Slibuji.“ Chytl jsem mu hlavu do dlaní a zpříma se mu podíval do očí. Leskly se mu. Plakal. ,,Neplakej.“
,,Když já se bojím, bojím se, že o tebe přijdu. Tome prosím neodcházej.“
,,Bille, neboj se! Všechno bude v pořádku. Ahoj.“ Odešel jsem z Billova pokoje. Rvalo mi to srdce, když jsem ho tam viděl brečet. Nechtěl jsem odejít, ale musel jsem.
,,Pojď, já tě odvezu domů.“ navrhl mi David. Bál jsem se, že mi bude vyčítat můj vztah s Billem, ale David se ukázal jako chápající člověk. ,,Tome, já chápu, že se s Billem máte rádi, ale měli by jste si dávat pozor. Je zbytečný vám to zakazovat, protože mě stejně neposlechnete, ale přede mnou vás nechci vidět. Jasný?“
,,Jasný, já tě chápu.“ potvrdil jsem mu to ,,Řekneš to mámě?“
,,Ne, je to vaše věc. Já budu dělat, že se nic nestalo.“
,,Dík, jsi fakt kámoš.“
,,Jo? To je možný. Hele už jsi doma.“ David zastavil přede dveřmi a já jsem vystoupil. Máma už čekala v chodbě. Jak já tohle nesnáším.
,,Tak co? Jak je Billovi? Co říkal na ten článek v novinách?“
,,Mami, pusť mě, škrtíš mě.“
,,Proč jsi zas tak protivnej.“
,,Já nejsem protivnej, jen jsem unavenej. Billovi je docela dobře. Reagoval tak, jak se dalo čekat. No a teď si jdu něco zařídit. Odešel jsem do svého pokoje a v mobilu našel Billovo číslo. Nedočkavě jsem zmáčkl tlačítko volat.
,,Tome?“
,,Ahoj Bille.“
,,Už jsi doma?“
,,Jasně, už jo. Jak se tam máš?“
,,Nudím se tu. S tebou by to tu bylo lepší.“
,,Já vím, vydrž to tam broučku.“
,,Tak já se budu snažit.“ Slyšel jsem cvaknutí dveří u Billa v nemocnici.
,,Bille? CO se tam děje? Kdo to přišel?“
Nic, žádná odpověď.
,,Bille! Ozvi se!“
Tú tú tú…. Položil to. Tohle by nikdy neudělal. Dal jsem si mobil do kapsy u kalhot a rychle běžel dolů, že pojedu do nemocnice.
,,Kam jdeš?“ zeptala se mě máma.
,,Do nemocnice.“
,,Vždyť jsi od tamtud před chvilkou přijel.“
,,Ale Billovi se něco stalo. Já to vím.“
,,Co by se mu asi tak mělo stát?“
,,Položil mi telefon.“
,,Ale to nic neznamená. Může mít vybitou baterku.“ uklidňovala mě a odváděla mě do obýváku.
,,Ale mami, slyšel jsem tam cvaknout dveře.“
,,Hele Tome, neblázni. To si jen něco namlouváš.“ Přitlačila mě silou na sedačku. ,,Tady si sedni a uklidni se. Jsi celý rozčílený. Dojdu ti udělat čaj.“ Hned jak odešla, vyndal jsem z kapsy mobil a napsal Davdovi, aby se jel podívat za bráchou, nezapomněl jsem mu vysvětlit celou situaci. Obratem mi přišla SMS, že se tam podívá. ,,Tak tady máš ten čaj. Už jsi se uklidnil?“
,,Jo!“ odsekl jsem jí. Nemám ráda, když se mnou mluví takovým způsobem. Vzdala další šanci se mnou mluvit a odešla. Byl jsem rád. Lehl jsem si na gauč a usnul jsem.
***
Vzbudil mě třískot rozbíjejícího se skla z kuchyně. Zvedl jsem se a šel jsem se tam podívat.
,,Simone, uklidni se! To zvládneš.“ uklidňoval David mámu.
,,Co se stalo?“ zeptal jsem se.
,,Tome, zlatíčko moje.“ Tohle je divný, takhle máma mluví jen když se něco stane.
,,Mami? Co se stalo? Je něco s Billem?“
,,Je. Tome, musíš být silný, nesmíš to vzdát.“
,,Co mu je? Co se mu stalo? Řekněte mi to!“
autor: Willy
betaread: Sajuš
