‚Miláčku, chybíš mi…Těším se na večer…pa Tom‘ tak tohle mi přišlo v smsce, sotva jsem opustil budovu školy… Tom tam musel zůstat. Zase totiž dělal bordel. Věřím tomu, že se těší jak malej. Už je to měsíc, co spolu máme jiný vztah než jen bratrský a já se dneska konečně rozhodl se trochu posunout dál. Doteď jsem mu vlastně nedovolil nic. Jen líbání a hlazení. Nějak sem se na to necítil a Tom to naštěstí toleroval. Jak jsem řekl, dneska se to konečně stane. Asi za 20 minut konečně dorazím domů. Jen co otevřu dveře, udeří mě pach alkoholu. Gordon zase pil. Protočím oči a co nejrychleji se snažím dostat do pokoje. Pozdě. Všiml si mě.
„Bille… okamžitě pojď sem,“ rozkázal. Nezbývalo mi nic jiného. Otráveně jsem hodil tašku do rohu pokoje a šel s klidem k němu. Jenže to jsem ještě netušil co mě čeká. Divně si mě prohlížel a to mě fest vykolejilo.
„Svlíkni se!“
„Co??“ vyvalil jsem oči.
„Neslyšel si?! Svlíkni se!“ křikl naštvaně.
„Já… ne!“ dup. Jedna mi přiletěla. Svezl jsem se k zemi. Nemohl jsem tomu uvěřit.
„Tak co bude?“ zašeptal výhrůžně. Bojím se ho a radši udělám co chce. S nevolí si sundám tričko. Hladově si mě prohlíží a přibližuje se. V jeho očích je… touha a vzrušení?? To snad ne! Chytne mě za vlasy a škubne.
„Au!“ zakňučím. Vůbec mě ale nevnímá.
„Teď mi hezky uděláš dobře, jasný? Varuju tě.“ Začínám se klepat. Surově mě donutí kleknout si na kolena. Rychle ze sebe sundá kalhoty a narve mi ho do pusy. Chytí mi hlavu a začne přirážet. Strká mi ho až do krku a mě se začíná dělat blbě. Nevydřím a kousnu ho. Vykřikne bolestí a prudce mě odstrčí.
„Ty hajzle! Když to nejde po dobrém, půjde to po zlém,“štěkne a praští mě. Rychlostí blesku mi serve rifle. Dotáhne mě ke stolu a přehne mě přes něj.
„Já… prosíím…já nechci,“ snažím se odporovat. Odpovědí je mi ale další rána. Tentokrát na záda… Bolestně syknu. Nic to není oproti tomu co přišlo za okamžik. Bez milosti ho do mě strčil. Vyhrkly mi slzy. Proč já? Brečel jsem, ale můj pláč se mísil s jeho steny… Přirážel tak prudce, až to ten stůl málem nevydržel. Posledních pár přírazů a skončilo tohle utrpení. Teda aspoň doufám. Vyjde ze mě… Stále nemůžu uvěřit tomu, že mě znásilnil… Mé oči jsou rozmazané od slz, ale to je mi momentálně jedno.
„Vypadni! A jestli o tomhle někomu řekneš tak uvidíš!!!“ vyhrožuje. Neváhám.Vezmu si svoje věci a co nejrychleji uteču k sobě. Zamknu se a zoufale se opřu o zeď. Nekontrolovatelně se rozvzlykám. Hlavou mi běží otázky.. Proč to udělal? Proč musel Tom dělat ve škole bordel? Nic by se nestalo, kdyby byl se mnou! Zvednu se a na vratkých nohách se doplazím do koupelny. Musím to ze sebe smýt. Zapnu vodu. Jsem tam snad hodinu… dokud neuslyším klapnutí dveří. Tom se vrátil… doufám. Uslyším klepání.
„Kdo to je?“ zeptám se a hlas se mi klepe.
„Billí, lásko, to jsme já.“ Uculí se Tom.
„Hned jsem venku,“ křiknu ještě.
„Pust mě dovnitř,“ žadoní..
„Ne!“ křiknu. Zarazí se.
„Bille, já vím, že máš strach, abych tě neviděl nahého… Klid, jen si chci umýt ruce,“ uklidňuje mě.
„Řekl jsem ne!“
„Hmm… Tak kdyby sis to rozmyslel, jsem u sebe. Těším se na večer…“ zašveholí a já propadnu panice. Úplně jsem na to zapomněl… Co mám dělat? Říct mu to nemůžu… Co by si o mě myslel?? Ještě další 2 hodiny jsme v koupelně a odmítám vylézt. Už přišla i máma. Gordon není doma. .Je pozdě a chce se mi spát. Hodím na sebe boxerky a zalezu do postele. Za chvilku se otevřou dveře a v nich je Tom. Raději dělám, že spím.jenže…
„Bille, já vím, že nespíš… a upřímně? Miluju tě a chci tě,“ otočím se a chci něco říct, ale Tom mě začne líbat. Vylekám se. Jenže on líbá tak něžně. Líbí se mi to. Uvolním se. Lehá si ke mně, ale to už je na mě moc.
„Přestaň!“ zaskučím. Tom ale nepřestává.
„Ne!“ křiknu zoufale a okamžitě vystřelím z postele. Tom nechápavě kouká. Zvedne se a jde ke mně…
„Nepřibližuj se,“zakroutím hlavou.
„Bille, co se děje?Chvěješ se…“ chce se mě dokout, ale já uhnu.
„Běž prosím pryč,“ zavzlykám.
„Ne, dokud mi neřekneš co se stalo,“ oponuje
„Vypadni!“ křiknu zoufale. Tom se zvedne.
„Nechápu tě. A mrzí mě to,“ špitne zoufale a odejde. Tohle jsem nechtěl, ale když já se tak bojím… Zalezu zpět do postele a snažím se usnout… Nedaří se mi to… Furt se mi přehrává to odpoledne. Nevydržím a jdu se dolů napít. Otevřu ledničku. Vytáhnu flašku a napiji se. Uslyším kroky. Do kuchyně vkročil Tom. Chci se rychle vypařit, ale on mi v tom zabrání. „Neodejdeš, dokud mi neřekneš co se děje.“
„Nic se neděje,“ vyhrknu, ale je vidět, že mi nevěří. Proklouznu mu mezi rukama.
„Co to máš?“ zeptá se vykuleně. Úplně jsem zapomněl na ty modřiny. Pomalu se otočím a zadívám se mu do očí. Má v nich otazníky.
„Bille?“ pobídne mě a lehce se mě dotkne. Strachem vytřeštím oči. Všimne si toho.
„Mě to můžeš říct.“
„Nemůžu,“ zase se mi kutálejí slzy po tváři.
„Musím to vědět,“ tohle už nevydržím a prudce se k němu přitisknu. Neví co s rukama a tak mě pohladí po vlasech…
„Tome, nepouštěj mě, prosím…“ zakňučím.
„Nepustím, jen mi řekni co se stalo… prosím, Bille, bojím se o tebe.“ Kývnu. Sedneme si na gauč. Tom mě pořád nepouští a já si připadám v bezpečí.
„Co se stalo?“ zeptá se opět.
„Já… já… dneska… když jsi byl ve škole… já… přišel jsem domů a …a“ zaseknu se
„Pššššt,“ uklidňuje mě.
„Gordon… on… on byl namol… a zavolal mě… přišel jsem… on mě… uhodil mě…“
„Co?!“ vykřikne Tom. Bázlivě se na něj podívám.
„Promiň… pokračuj.“
„Uhodil mě… a pak mi ho narval ho pusy… (Tomovi padá čelist) Jenže… já… kousl jsem ho… pak mě opět uhodil. A…a…a…a… nakonec mě… on mě… Tome, on mě znásilnil.“ Zabořil jsem se mu do mikiny. Cítil jsem, jak mu bije srdce. Bije jako splašené. Zuří. Podívám se na něj.
„Bille, miláčku… měl jsi mi to okamžitě říct…“
„Když já… já nemohl.“
„Za tohle zaplatí.“
„Tome, ne, nic nedělej!“
„Zbláznil ses? Na to zapomeň! Za tohle zaplatí,“ vztekal se.
„Já se ale bojím,“ špitnul jsem. Pevně mě objal..
„Se mnou se ti nic nestane.Ochráním tě. Miluju tě.“ Něžně mě objal a pak lehce políbil. Přesně tohle jsem potřeboval… potřeboval jsem se uklidnit. Vložil jsem se do toho polibku a plně si ho vychutnával. Cítil jsem se tak v bezpečí. Pomalu jsem usínal…
Ráno se probudím a ležím v posteli.Tomově posteli. Není tu. Zachvěju se. Ale vtom se otevřou dveře…
„Ahoj, milášku. Donesl jsem ti snídani,“ uculí se a sedne si ke mně. Sedím potichu.
„Bille? Něco mě napadlo, ale musel by si na to přistoupit… nemůžu tě k ničemu nutit,“ zašeptal. Kývnu a Tom spustí…
(O 15 minut později.)
Tom mi to všechno dovyprávěl… Děsil jsem se toho co má v plánu, ale asi to bylo jediné řešení… Kývl jsem.
(Když dorazil Gordon)
„Bille, lásko, připraven?“ zeptal se Tom. Vyděšeně jsem kývl.
„Bille?“
„Hm?“
„Můžu… já… potřebuju tě trochu intenzivněji políbit,“ zašeptal…
„Tak to udělej,“ pobídl jsem ho.
„Fakt?“ kývnu. Nakloní se ke mně a žádostivě pronikne mezi mé rty. Líbá prostě nádherně. Odlepí se ode mě…
„V pořádku?“ Usměju se a sejdu dolů. Sotva jsem vlezl do kuchyně, zmocnil se mě vztek „Nebudu mlčet… Řeknu to,“ vyhrožoval jsem. Gordon se zasmál…
„Co řekneš? Že tě znásilnil nevlastní otec?? Nebuď blázen… Nikdo to neuvěří… Je to tvé slovo proti mému… když jsem to udělal.“ Přesně tohle jsem potřeboval.
„No, myslím, že si to zopakujeme,“ uculil se úchylně. Vtom ale přiběhl Tom.
„Opovaž se na něj ještě někdy sáhnout,“vykřikl.
„A co uděláš? Nemáš jediný důkaz.“
„Má…“ vytáhl jsem diktafon. Gordon ztuhl… a my s Tomem rychle pelášili na poldy… Ještě ten den ho zatkli… a já? Vzpamatoval jsem se z toho asi po měsíci, za velké pomoci mého tolerantního miláčka. Byl jsem mu vděčný za obrovskou podporu a konečně jsem mu dovolil víc…
autor: Mykerina
betaread: Janule
nádherný ♥
pěkný 🙂