Heilig

Ještě donedávna jsem nevěděl, co mám dělat. Ale teď už to vím. Vím přesně, co mám udělat. Co musím udělat…

Moc mě to mrzí, ale nejde to jinak. Miluju tě. Jako nikoho na světě. Mám pocit, že se tím zalknu. Tou láskou. Neustále na tebe myslím, neexistuje činnost, při které bych tě alespoň na chvíli vytěsnil z hlavy. Pořád tě vidím před sebou. A už nemůžu dál… Ty o tom nevíš, samozřejmě, jinak bys nemohl být tak strašně bezstarostný. Ale já vím, že nejsi, uvnitř ne. Taky tě to trápí, trápí tě náš vztah. To, co se s námi děje. Vím to, i přesto, že jsi mi to nikdy neřekl. Nikdy ses o tom nezmínil, přesto mi to je jasné. Miluješ mě, tak jako já tebe, možná víc… A to je ten problém. Nechceš se mnou být, ale nedokážeš tomu zabránit. Moc dobře si pamatuju, že ses to už několikrát pokoušel skončit. Naznačoval jsi mi to. Ale já dělal hloupého, za žádnou cenu bych nedopustil, aby to skončilo. Všechno krásné, co mezi námi je. Je to skoro až moc pěkné na to, aby to mohla být skutečnost. Přesto to tak je. Prožíváme něco nadpozemsky nádherného a přitom tak bolestivého a zraňujícího. Nemysli, že já nemám výčitky. Mám a velké. Vždy, když nejsi se mnou, začnu pochybovat, jestli to, co děláme, je správné. Ale pochyby okamžitě zmizí, když tě zase spatřím, když se tě můžu opět dotknout, když tě můžu znovu políbit. Pak neexistuje nic, co by mě od tebe odpoutalo.

Ale přesto si nejde nevšimnout, jak jsi z toho nešťastný, jak ještě dlouho, když si myslíš, že spím, jen tak sedíš a pozoruješ mě. Nejspíš uvažuješ, jestli ti za to stojím. Vím, že bys mě nikdy neopustil, nikdy bys mi neublížil. Na to mě máš moc rád. Je mi to jasné a přece to musím všechno zkazit. Ukončit tvé trápení. Vím, jak moc si ceníš své pověsti. Jak moc si zakládáš na tom, aby tě všichni brali jako toho veselého týpka, kterého nic nerozhází, lamače dívčích srdcí. A také vím, jak tě ničí jen pomyšlení na to, že by to mělo skončit, že by se snad někdo dozvěděl o tom, co mezi námi je. Zemřel bys. Už bys to nebyl ty. Nebyl bys veselý a bezstarostný, takový, jakého tě miluju. Nemůžu po tobě chtít, aby ses všeho vzdal jen pro mě. Cítím, že vyhasínáš, že tě náš vztah zabíjí. I když si to nechceš připustit, nevyhovuje ti to. Já ti nevyhovuju. Ale přesto se mě nemůžeš vzdát, ty se mě nechceš vzdát. To musím já…

Nikdy bych nedovolil, abys trpěl, trpěl a navíc kvůli mě. Proto to musím udělat. Uvědomil jsem si to. Když se nás Gustav zeptal, jestli snad nejsme do sebe zamilovaní… Myslel to jako legraci, ale ty jsi úplně zbledl, začal ses třást a přestože jsi mi pak dokola opakoval, že ti nic není, cítil jsem, že se něco změnilo. Nejsme připravení tomu všemu čelit.

Nemůžeme být bez sebe a nemůžeme být spolu. Nemůžu tě jen tak nechat. Nedokázal bych to a kdyby ano, dlouho by to nevydrželo. Přitahujeme se jako magnet. Je nemožné, abychom byli spolu a zároveň od sebe tak strašně daleko. Abych tě vídal každý den a přesto ti už nikdy nemohl říct tu pravdu, to čím si jsem v životě nejvíc jistý, to že tě miluju. Pomyšlení, že bych se tě už nikdy nesměl ani dotknout, mě doslova zabíjí. Nepřipustím, abychom se takhle trápili. Nesmím dovolit, abys trpěl víc, než je nutné. Už z toho blázním, nemůžu se pořádně nadechnout, mám tě plnou hlavu, nedokážu přemýšlet. Jsem jako v jiném světě. Nemůžu existovat. S tebou ani bez tebe…

Bude to pro tebe těžké, ale věřím, že to zvládneš, věřím v tebe. Tak jako v nikoho jiného. Musíš se přes to přenést, abychom mohli pokračovat… Někde jinde a někdy jindy. Mnohem lépe. Tam bude vše dobré. Navěky. Budeš pro mě vždy svatý! A na tom se nikdy nikde nic nezmění.

Jsem šťastný, jen když jsi šťastný ty. A tak to teď není. Ale já to změním. Zase budeš. Chvíli to potrvá, ale zvládneš to. Věřím v tebe…

Jsem si jistý, že je to jediné řešení. Nevím, jestli je i správné, nejspíš ne. Ale prostě už to dál nejde. Vím to, i ty to víš. Nesnesl bych být s tebou a zároveň bez tebe. Ano, už jsem se rozhodl. Musím to udělat. Zemřu pro naši nesmrtelnost. Nezvládneme to oba.

Nic mě tu nedrží. Jistě, ty a tvá láska ke mně. Ale to nezmizí, to překoná všechno. Není možné, aby se to propadlo do země. Naše láska zůstane. Navždy. Je mi jasné, že si budeš myslet, že jsem tě opustil, že jsem tě zradil, nechal tě tady samotného. Ale není to tak, to bych nesnesl, nedokázal bych to. Budu pořád s tebou. A jednou, jednou se zase setkáme. Někde…

Protože ty jsi pro mě svatý…