Heiss

———————————–

Ležím na gauči a škodolibě pozoruji, jak se snažíš vyhodit svou holku z domu. Není to tak lehké, co? Prostě se na tebe přilepila. Jo, ta se tě jen tak nevzdá. Neříkej mi, že už tě nebaví. Není snad přesně to, po čem jsi vždy toužil? Je přece dokonalá! Nebo ne? Aspoň to jsi mi tvrdil, když jsi mi oznamoval, že v našem vztahu už nemůžeme pokračovat. A důvod? Našel sis holku svých snů. Nechtěj, abych se rozesmál! Moc dobře vím, jak to je. Prostě ti přišlo blbý spát se svým bratrem! Ach, Tome, nic si nenalhávej, potřebuješ mě! Ona ti prostě nestačí…

„Tak co, bráško, jak jste si užili?“ ptám se a bez zájmu si piluju nehty.

„Nezačínej zase, Bille!“ okřikneš mě.

„S čím? Nemůžu se ani zeptat, jak se měl můj bratr se svou holkou?“ odložím pilník a bojovně se před tebe postavím.

„Samozřejmě, že můžeš. Ale já moc dobře vím, kam tím směřuješ…“

„Kam?“ vyzývavě zvednu obočí.

„Bože, Bille, proč musíš být tak tvrdohlavý?“

No dobře, pomyslím si a opět sáhnu po pilníku. Vím, že mě pozoruješ. Asi si vyčítáš, co za poklad jsi opustil… No, tvoje chyba! Říkal si sice, že je to pro naše dobro, ale na tom mi nezáleží. Chci tebe, tak jako ty chceš mě! Tak v čem je problém?

„Co po mě tak koukáš?“

„N-nic,“ vykoktáš a rychle sáhneš po časopise, co leží na stolku. Jsi tak průhledný. Kdyby ses aspoň snažil. Řekni, jak mám odolat, když vidím, jak po mě toužíš? Vstanu a vytrhnu ti časopis z ruky. Polekaně se na mě podíváš.

„Bille, co to děláš?“

„Něco pro tvé dobro,“ odvětím sarkasticky a měřím si tě pohledem. Ustrašeně se na mě díváš a čekáš, co udělám. Kdybych chtěl, mohl bych tě mít hned teď… Ale já nechci, chci totiž, aby sis o mě řekl sám…

„Nebudeme si nic nalhávat, Tome, není lepší než já, nebo se pletu?“

„Bille…“

„Bille? Dřív si mi říkával Billí nebo broučku…“ i když se snažím, nedokážu skrýt vyčítavý tón.

„Nech toho! Tohle nemá cenu!“ prudce vstaneš a snažíš se mě odstrčit. Copak? Nedokážeš být vedle mě? Proč? Snad by ses mě nechtěl dotknout.

„Nemá? Já bych řekl, že má! Myslíš, že nevidím, jak se na mě díváš? Že nevím, že ta holka ti absolutně nevyhovuje? Že nevím, že po mě toužíš? Že chceš jen mě?“ vítězoslavně se ti dívám do očí. Snad sis nemyslel, že to nepoznám? Že to tvoje mizerný divadýlko bude mít nějaký účinky?

„Tak řekni, Tome, taky má tak sexy zadeček jako já?“ prohodím a plácnu se přes něj. Sleduju, jak mě upřeně pozoruješ. „A co bříško, taky má tetování? Vím, že to moje tě vždycky rajcovalo…“ odhrnu si tričko a přejedu přes mou milovanou hvězdu. „Taky ti to umí tak dobře udělat? Protože já to uměl, že jo?“ velmi pobaveně sleduju tvůj výraz, nejspíš se rozmýšlíš, jestli se na mě máš vrhnout teď nebo až za chvíli. S napětím čekám, co uděláš.

Když ale rychle vyběhneš z obýváku, musím uznat, že jsem se přepočítal. Asi se umíš ovládat líp, než jsem si myslel. No nevadí, však já tě dostanu. Svižně zamířím do tvého pokoje. Díváš se z okna. Jen co vejdu, trpitelsky zavřeš oči.

„Běž pryč, Bille, copak mě musíš pronásledovat?“ Oči zase otevřeš a překvapeně zamrkáš.

To jsi nečekal, co? To víš, já tričko nepotřebuju… Možná se ponižuju, ale už mě nebaví čekat. Řekl bych, že dva týdny je na mě až dost. Nikdy jsem nebyl trpělivý a pokud jde o tebe, už vůbec ne. Před čtrnácti dny jsi mi slavnostně oznámil, že se mnou končíš, myslel jsem si, že se ke mně sám vrátíš, ale když ne, musím to vzít do svých rukou…

„Copak? Snad se ti to nelíbí… Ale to ne, vždyť máš dívku svých snů. Jak jsem mohl zapomenout. Teď už tě tvůj bráška přece vůbec nevzrušuje. To si asi můžu sundat i kalhoty, co?“ už si rozepínám pásek, když ke mně přijdeš a s nečekanou silou se mě snažíš vystrčit z pokoje.

„Nějakej nervózní, ne?“ stále provokuju.

„Nech už toho! To nemůžeš pochopit, že už pro mě nejsi jediný? Že jsem se prostě zamiloval do někoho jinýho? Že…“

Skočím ti do řeči.

„No… Jestli chceš pravdu, tak ani to bych asi nedokázal pochopit, kdyby to ovšem byla pravda! Jenže ty ses do nikoho nezamiloval! Tak si to už přiznej, Tome! Chceš jen mě, nemám pravdu?“

„Ne, nemáš! Ona je…“

„Hlavně mi tu nepovídej, jaká je dokonalá! Taková tuctovka! Nikdy tě nezajímaly obyčejný! Vždy jsi chtěl něco extra, já jsem toho důkazem! Je vidět, že jsi vzal první, kterou jsi náhodou potkal! Chudák, nejspíš předtím ani nikoho neměla a teď se tě drží zuby nehty!“

„Kdy už toho konečně necháš?“

„Až dostanu to, co chci!“

„A co chceš?“

„Oh, Tome, občas býváš trochu pozadu, ale že bys byl až tak hloupej… Co bych asi tak mohl chtít?“

„Zničit mě?“ zeptáš se a drze se mi díváš do očí. Však ono tě to odhodlání za chvíli přejde. Usměju se.

„Naopak, Tome, právě naopak.“ Copak nechápeš, že tak je to nejlepší?

Čekám, kdy mě konečně políbíš, ale jak říkám, jsem netrpělivý, takže to zřejmě budu muset udělat sám. Chytnu tě kolem krku a ještě než stihneš zaprotestovat, prudce si tě k sobě přitáhnu. Sleduju tvůj překvapený výraz a dobře se bavím. Ještě chvíli si vychutnávám tvou naprostou oddanost než dychtivě přejedu jazykem přes tvé rty. Podle táhlého stenu, který se line z tvé dokonalé pusinky, musím soudit, že se ti to líbí. Jak by taky ne… Celou dobu jsi přesně o tomhle snil. Vím to, Tome, protože o tobě já vím všechno. Naprosto všechno. Koneckonců přes to všechno, co se mezi námi stalo, jsem stále tvé dvojče.

Opatrně vsunu jazyk mezi tvé rty, ale to už konečně bereš iniciativu do svých rukou, prudce mi zvrátíš hlavu a snažíš se vystrčit můj jazyk ze své pusy, abys mohl strčit ten svůj do mé. Klidně si to nechám líbit, proč bych s tebou měl bojovat.

Stahuju ti tričko, zrovna dneska nepotřebuju, abys byl pozadu. Chci ti dokázat, že já jsem pro tebe to nejlepší, že jen se mnou můžeš být šťastný… I když myslím, že už to stejně dávno víš. Odevzdaně se opřeš o zeď a čekáš, co s tebou provedu. Neboj, nic drastického, i když by sis to jistě zasloužil. Jazykem ti přejíždím po bříšku a radostně poslouchám tvé vzdechy. Nebudu to zbytečně protahovat, protože času, řekl bych, budeme mít víc než dost. Stejně bys to nevydržel, neboť jak vidím, když ti stahuju kalhoty a následně i boxerky, naše odloučení ti zrovna neprospělo… Přidržuju si tě za boky a pomalu tě beru do úst.

„Ach, Bille… Tohle, tohle mi tak chybělo…“ No neříkal jsem to? Prostě mě potřebuješ. Ta chudinka nejspíš ani neví, jak by ti to měla udělat. Chytneš mě za vlasy a přirážíš mi do pusy. Není to zrovna příjemný, ale tvé steny jsou dostatečná kompenzace. Ještě chvíli si to nechám líbit, ale pak zintenzivním své laskání a dovedu tě k vrcholu.

Vstanu a sleduju tě. Obejmeš mě a vzrušeně mi šeptáš do ouška „Bille, zlatíčko, odpusť mi to, byl jsem tak hloupý… Měl jsi pravdu… Samořejmě, že bez tebe nevydržím… Jak bych mohl… Tolik jsi mi chyběl, broučku… Miluju tě, Billí… Promiň…“ Poplácávám tě po zádech a kdybych nevěděl, že se tě dotknu, musel bych se smát. Je to jak z nějaké špatné telenovely. Ale zase nakonec, dosáhl jsem svého. Zvláštní, ale já mám opravdu vždycky pravdu…

song: LaFee – Heiss

autor: Prinzesschen
betaread: Michelle M.