Bratrská láska? Ne, něco víc! 10.

,,Bille? Bille, vzbuď se, já se bojím.“ Rozespale jsem otevřel oči. Tom se nade mnou skláněl a ve tváři měl vážně ustrašený výraz. ,,Co se děje?“ zeptal jsem se nepřítomně. ,,Tam vedle… Něco tam je, Bille.“ ,,Tome, neblbni, něco se ti zdálo. Co by tam asi tak bylo?“ ,,Nevím, ale něco jsem tam slyšel!“ řekl mi Tom uraženě, takže mi nezbylo nic jiného, než mu slíbit, že se vedle kouknu.

,,Říkal jsem to, nic tam není, jenom se ti něco zdálo,“ řekl jsem mu unaveně, když jsem prolezl celé apartmá a nikde opravdu nic nebylo. ,,Ale já to slyšel!“ stál si za svým Tom. Je vážně tvrdohlavý. ,,Jak myslíš, ale já jdu spát,“ natáhl jsem se na postel a už jsem se chystal zhasnout, když mě Tom chytil za ruku. ,,Můžu k tobě?“ Tak krásně se na mě usmíval… ,,Pojď,“ nadzvedl jsem peřinu a Tom okamžitě zabral volné místo vedle mě. ,,Děkuju,“ dal mi malou pusu do vlasů a pohodlně se uvelebil. ,,No jo,“ usmál jsem se a konečně jsem zhasl. ,,Ale stejně tam něco bylo,“ bylo poslední, co jsem slyšel, než jsem zase usnul.

***

,,Nedávej si ty stíny…“ ,,Tome, víš, že bez nich ven nevyjdu.“ ,,Ale nechápu proč… Bez nich ti to sluší mnohem víc.“ ,,Tome,“ otočil jsem se na něj a mířil jsem na něj otevřenou řasenkou. ,,Ohohoou… Tak jo, dělej si co chceš, jenom mi neubližuj.“ Tom uskočil a rozhodil rukama. Musel jsem se začít smát. ,,Jsi blázen,“ konstatoval jsem a otočil jsem se zpátky k zrcadlu. ,,Jo, ale do tebe,“ Tom se provokativně usmál a odešel z koupelny. ,,To já do tebe… Ahoj,“ zarazil jsem se, když jsem na pohovce viděl sedět Gustava. Ještě že jsem se včas zasekl.

,,Co ty do něj?“ ptal se hned zvědavě Gusty. ,,Nic. Co tu děláš?“ ,,Přišel jsem na návštěvu, to nemůžu?“ ,,To jsem neřekl. Nic, jdu si dodělat ty oči,“ otočil jsem se a zalezl jsem do koupelny. Bože, tohle se může stát jenom mně! Kdybych se včas nezasekl, Gustav by si dal dvě a dvě dohromady a všechno by bylo ztracený. Štve mě to. Kdyby jsme jim to řekli, nemuseli bychom si dávat pozor a bylo by to lehčí. Ale kdyby jsme jim to řekli, zhnusili bychom se jim. Bože, proč musí být láska tak složitá?

***

,,Jdeme slavit!“ křičeli kluci, když jsme se vrátili z jednoho rozhovoru. Bylo to už asi týden nebo dva potom, co jsem se málem prořekl před Gustavem a naštěstí si nikdo zatím ničeho nevšiml. S Tomem mi bylo krásně, ale poslední dobou byl nějaký odtažitý. Nevím, jestli jsem něco udělal, ale snažil se mi vyhýbat. Ale proč? 🙁 ,,Já s vámi nejdu, kluci.“ ,,Proč, Bille? Budeš tam chybět.“ ,,To je mi líto, ale necítím se na oslavy,“ řekl jsem jim rozhodně a podíval jsem se na Toma, to kvůli němu mi není do oslav…

Super, kluci už odešli a já? Ležím na posteli a poslouchám mix ploužáků, které jsem kdysi dostal od Megan. Od doby, co si mě Tom nevšímá na ní hodně vzpomínám. Zažil jsem s ní toho hodně pěkného a kvůli Tomovi jsem to zahodil. Kvůli Tomovi, který na mě teď z neznámého důvodu kašle. ,,Co tu děláš?“ zeptal jsem se polekaně a posadil jsem se. ,,Proč se necítíš na oslavy?“ ,,Proč tě to zajímá?“ hrál jsem si na nedostupného. ,,Bille, co je s tebou zase?“ ,,Zase? Jak zase?!“ začínal jsem být naštvaný. Chová se úplně stejně, jako před tím, než jsme si spolu začali. ,,Dobře, možná ne zase, ale jsi divný,“ odpověděl mi Tom chytře a sedl si naproti mně. ,,Já?! To ty!“ Tom pozvedl nechápavě obočí. ,,Ano, ty! Vyhýbáš se mi!“ ,,To není pravda!“ ,,Ale je! Co se sakra stalo? Ještě před necelýma dvěma týdny jsi byl snad šťastný a teď? Skoro si mě ani nevšimneš! Proč?“ poslední slovo jsem řekl hodně zklamaně. Ubližovalo mi to…

,,Bille, já… Jsi pro mě všechno, ale něco jsem si uvědomil,“ řekl Tom potichu a díval se do země. ,,Co sis uvědomil?“ zeptal jsem se se strachem. Bál jsem se toho, že řekne, že to byla jen chyba. ,,Dáváš mi ze sebe hodně, Bille, ale mně už to nestačí.“ ,,Jak, jak to myslíš?“ ,,Bille, já… Prostě chci všechno nebo nic,“ podíval se mi zpříma do očí a já to pochopil. ,,Tohle po mně nemůžeš chtít…“

autor: Dádinka
betaread: Eleanot