Bratrská láska? Ne, něco víc! 13.

,,Bille, nesměj se!“ rozkřikl se Tom, ale já nemohl jinak, smíchy jsem už i brečel. A proč? Kluci na tom byli líp než David, takže nějak došlo k tomu, že když je brácha provokoval, „naštvali se“, Georg jako ten silnější ho chytil za pas a pověsil ho hlavou dolů a Gusty ho začal lechtat, což Tom nesnáší. Tak křičel, smál se a svíjel se, že jsem se prostě musel smát. 🙂 ,,Bille-e-e-e-e pomo-o-o-o-o-o-c!“ rozkřikl se Tom zase a od slz smíchu už měl úplně mokré tváře. Ale jak mu mám pomoct, když se sotva držím na nohou? 🙂

,,Bille, prosííím,“ vydechl zoufale naposledy a pak už jeho smích nešel zastavit. Rozhodl jsem se být hodný bráška a přistoupil jsem ke Georgovi. ,,Pusť ho,“ zkusil jsem to na něj, ale bezvýsledně. ,,Bille, neblbni,“ smál se Georg, ale já si usmyslel být pro Toma za hrdinu, takže jsem pokračoval. ,,Něco jsem ti řekl,“ usmál jsem se na něj a strčil jsem do něj. ,,Neriskuj, Bille.“ ,,Nebo?“ ,,Nebo? Tohle.“ Georg mě chytil úplně stejně jako Toma a už nás mučili oba. No co, pomohl jsem mu aspoň malinko, není v tom sám. 🙂

,,Už nikdy, nikdy už s vámi nezůstanu o samotě,“ vydechl Tom a svalil se na zem. Těžce oddechoval a udělal nejhorší věc, jakou mohl. Teda pro mě. Vyhrnul si triko a otíral si pot a lehce se spodním lemem ovíval. Jen jsem na sucho polkl a nemohl jsem od něj odtrhnout oči. Modlil jsem se, ať už to tričko zase spustí dolů, nebo se tu na něj vrhnu a bude po tajemství…

,,Je ti dobře, Bille?“ zeptal se mě Georg, když jsem se o něj lehce zapřel. Nemohl jsem udržet rovnováhu, z pohledu na Toma se mi podlamovala kolena a točila se mi hlava. Ten chytrák tomu nasadil korunu, když si to triko sundal úplně. ,,Jo, jo, to… To je do-dobrý,“ vydechl jsem a zavřel jsem oči. Kdybych se měl na Toma ještě chvíli dívat, tak už bych to fakt nevydržel. ,,Bille!“ křikl najednou Georg a zachytil mě. Nevím, co se stalo, ale svezl jsem se k zemi…

***

,,Bude v pořádku?“ Poznal jsem Tomův hlas. Zněl hodně vylekaně. Pokusil jsem se otevřít oči, ale moc dobře to nešlo, takže jsem jenom dál poslouchal. ,,Bude. Mohlo to být jen z vyčerpání. Ale musí začít jíst. Je na něm vidět, že už dlouho nejedl,“ odpověděl mu někdo. ,,Já na něj dohlídnu.“ Tom pak poděkoval a už jsem slyšel jen bouchnout dveře. ,,Tome,“ zašeptal jsem a konečně se mi povedlo otevřít oči, musel jsem na to vynaložit veškeré síly…

,,Bille!“ Chytil mě za ruku. ,,Co mi to děláš? Víš, jaký jsem o tebe měl strach?“ ,,Co se stalo?“ ,,Omdlel jsi.. Tam u kluků. Stál jsi vedle Georga, na něco jsi mu odpovídal a pak… Hrozně jsem se bál,“ vydechl Tom a pohladil mě po vlasech. Pomalu jsem si začal vzpomínat. ,,Provokoval jsi,“ zašeptal jsem a pokusil jsem se posadit. ,,Lež!“ rozkázal mi Tom a zatlačil mě zpět do postele. ,,Jak jsem provokoval?“ ,,S tím tričkem…“ ,,Řekl jsem lež! A promiň, neuvědomil jsem si to,“ usmál se a zase mě pohladil. Vzdal jsem pokusy o to se posadit, protože mě stejně vždycky zatlačil zpátky. ,,Slib mi, že už tohle neuděláš. Myslel jsem, že se zblázním strachy, když ses najednou svezl k zemi a nevnímal jsi nás.“ ,,Slibuju, ale ty mi slib, že už mi tohle taky neuděláš.“ Usmál se na mě a políbil mě. Jenom tak zlehka, což jsem potřeboval. ,,Miluju tě, Bille, hrozně moc,“ zašeptal mi do ucha a pak vstal z postele. ,,Kam jdeš?“ posteskl jsem si. ,,Slíbil jsem ti překvapení, ne?“ záhadně se usmál a zmizel za dveřmi.

autor: Dádinka
betaread: Eleanot