Tak kde může být? Už je to nejmíň dobrou hodinu, co Tom odešel a já tu furt ležím v posteli. Je pravda, že jsem nebyl sám, protože za mnou přišel David i kluci, ale co z toho? Jen mi vynadali, že nejím. Pomalu mě začala přepadat nuda a tu já nemám zrovna moc rád. Přetočil jsem se na bok a natáhl jsem se pro mobil. Chtěl jsem zavolat Tomovi, ale telefon měl vypnutý. Tak jsem chtěl zkusit aspoň Andrease, ale i ten zklamal. Zase jsem telefon naštvaně odhodil a zadíval jsem se do stropu. Nic moc záživného to nebylo, ale aspoň něco – mohl jsem počítat pavučiny…
,,Tome?“ zeptal jsem se do ticha. Nikdo mi neodpověděl, jen se zavřely dveře. ,,Tak Tome?“ Zase žádná odpověď. Začínal jsem být nervózní. ,,Tome!“ křikl jsem už, protože mě to deptalo. ,,Klid, bráško,“ usmál se Tom, který se najednou objevil mezi dveřmi. ,,Proč jsi mi neodpověděl?“ ,,Měl jsem plnou pusu.“ ,,Čeho?“ ,,Hm, počkej chvilku…,“ došel ke mě a trochu se ke mě naklonil. ,,Schválně, jestli to poznáš,“ usmál se a lehce mě políbil. ,,Jahody,“ řekl jsem mu mezi polibky. Odtáhl se ode mě a krásně se usmíval. ,,Správně,“ pochválil mě a zase zmizel. Tentokrát se ale naštěstí vrátil hned. A něco nesl v ruce…
,,To je to překvapení?“ zeptal jsem se ho a očíčka se mi rozzářila. ,,Možná,“ odpověděl záhadně a sedl si naproti mně. ,,Bille, chci, abys věděl, že tohle je pro mě úplně nové,“ zašeptal a postavil přede mě nějaký přiklopený tácek. Chtěl jsem se po něm hned vrhnout, ale zastavil mě. ,,Počkej ještě. Něco pro tebe ještě mám.“ Zvědavě jsem se na něj podíval a Tom začal štrachat něco v těch jeho kilometrových kapsách…
,,Bille, nevím, co mě to napadlo, ale když jsem to viděl, musel jsem to vzít. Prostě jsem musel. Otoč se,“ pobídl mě a já se zmateně otočil zády k němu. Cítil jsem, jak se ke mně přisunul blíž a lehce mě políbil na krk. ,,Miluju tě, Bille,“ zašeptal a pak mi kolem krku něco pověsil. Musel jsem se hned podívat, co to bylo. Zvědavost byla silnější, než já. Pomalu jsem si rukou vyjel až ke krku a nahmatal jsem řetízek. Něco na něm bylo…
,,Tome, to je…,“ nemohl jsem najít ta správná slova. ,,Líbí?“ zeptal se mě s nadějí v hlase. ,,Jestli líbí? Nic krásnějšího jsem v životě nedostal,“ objal jsem ho a vášnivě ho políbil. Vážně, nic krásnějšího než tenhle malý přívěsek, jsem nedostal. Co to bylo za přívěsek? Malé srdíčko s mými a Tomovými iniciály. ,,Prostě jsem to musel vzít, Bille. Když jsem to viděl, vzpomněl jsem si na tebe a musel jsem,“ šeptal Tom a políbil mě. ,,Děkuju.“
,,A víš, co je na tom tácku?“ zeptal se mě Tom a schoulil se mi v náruči. ,,Ne.“ ,,Něco moc dobrého,“ usmál se Tom a přitáhl ho blíž. Nevydržel jsem to a sundal jsem malou pokličku. ,,Jahody!“ zaradoval jsem se a jednu jsem si hned vzal. Já i Tom zbožňujeme jahody. Tom teda trochu víc, ale já je mám taky moc rád. ,,To je takový bonus,“ usmál se Tom a taky si jednu vzal. ,,Počkej,“ zastavil jsem ho těsně před tím, než si kousl. Jemně jsem mu jahodu vzal a začal jsem mu jí přejíždět po rtech. Jen slastně přivíral oči a snažil se jí skousnout, ale vždy jsem mu cukl. Takhle jsem ho provokoval ještě chvíli. ,,Bille, nech toho.“ ,,Proč?“ zeptal jsem se naprosto nevinně a opět jsem mu cukl. ,,Protože mě to nebaví,“ Tom založil ruce na prsou a hrál si na uraženého. ,,Dobře, promiň.“ Naposledy jsem mu jahodou přejel po rtech a pak jsem mu konečně dovolil kousnout…
autor: Dádinka
betaread: Eleanot
