,,Bille?“ ,,Hm?“ ,,Můžu spát dneska u tebe?“ Otočil jsem se na Toma. Stál přede mnou se zářivým úsměvem a čekal na mojí odpověď. ,,Já… Tome… Není to dobrý nápad,“ odpověděl jsem mu vyhýbavě a koukal jsem všude, jen ne jemu do očí. ,,Proč, Bille? Poslední dobou to není nikdy dobrý nápad!“ ,,Já… Prostě ne, Tome,“ řekl jsem své konečné slovo a zavřel jsem za sebou dveře svého pokoje. Jeho jsem nechal jen tak stát na chodbě. Udělal jsem pár kroků dál do pokoje, ale pak jsem se zarazil. Udělal jsem blbost, neměl jsem ho tak odmítnout. Rychle jsem zase otevřel dveře, ale Tom už tam nebyl. A já neměl odvahu jít za ním k němu…
Vrátil jsem se do pokoje a zamířil jsem rovnou do koupelny. Musím si dát horkou koupel. Napustil jsem si plnou vanu a přimíchal do toho i trochu pěny. Mezitím jsem si odlíčil oči a pak jsem si tam vlezl. Bylo to naprosto super. Už dlouho jsem takhle ve vaně neležel. Vždycky jsem spěchal za Tomem, nebo jsem tu byl přímo s Tomem. Všude byl poslední dobou Tom. Ani teď na něj nemůžu přestat myslet. Už mi to leze na mozek! Musím se toho nějak zbavit!
Jediné, co mě napadlo, bylo začít si zpívat. To mě posledních pár dní udržovalo při zdravém myšlení. Začal jsem si broukat písničku ,,American Idiot“ a když jsem po asi hodině vylézal ze skoro studené vody, už jsem si prozpěvoval vesele celou ,,Wake me up when September ends“. Docela mi to zvedlo náladu. Stoupl jsem si před zrcadlo a začal si čistit obličej. Když jsem dodělal svůj každovečerní rituál, zalezl jsem si do postele, kterou jsem měl po dlouhé době sám pro sebe. Je to ode mě možná až moc hnusné, ale bylo toho na mě v poslední době moc. Moc té lásky, kterou mi Tom vyznával pokaždé, když mohl. Ještě chvíli jsem nad ním přemýšlel, ale pak mě přemohl spánek.
***
,,Co jste si vy dva zase udělali?“ zeptal se mě a Toma podrážděně David, když jsem spolu za celý den ani jednou nepromluvili a svoje, nebo teda spíš moje, neshody jsme přenesli i do ,,práce“. Odmítali jsem spolu být v jedné místnosti a tím pádem nešlo zkoušet. ,,To by mě taky zajímalo!“ přisadil si Tom a celá místnost se koukala na mě. Dobře, vím, že je to moje vina, ale nesnáším, když se na mě lidi dívají takhle. ,,Dobře, všem se vám omlouvám, stačí?“ zeptal jsem se taky podrážděně. ,,To teda nestačí, Bille!“ odpověděl mi Tom a v očích měl zase smutek. ,,Prostě se asi všechno změnilo!“ ,,Jak? Proč?“ Tom vypadal, jako by se mu právě zhroutil svět. Jediný chápal, jak to myslím. ,,Nevím, ale prostě to tak je!“ křikl jsem zoufale a odběhl jsem pryč ze zkušebny. Zamířil jsem hned k sobě do pokoje. Tohle jsem nechtěl! Nechtěl jsem mu to říct takhle!
,,Bille?“ Tom otevřel dveře mého pokoje, ale dál nevešel. ,,Co ještě chceš?“ zeptal jsem se ho naprosto chladně, bez citu. ,,Chci vysvětlení!“ ,,Nemůžu ti to vysvětlit, protože to sám nevím!“ ,,Bille, ale tohle přece…“ ,,Tome! Je konec, chápeš to? Prostě konec!“ V tu chvíli jako by se zastavil čas. Tom stál naprosto zmateně a zaraženě a já? Nechápal jsem sám sebe, nechápal jsem, jak jsem tohle vůbec dokázal říct…
,,Proč?“ zeptal se smutně a z očí se mu vykutálelo několik slz. ,,Nevím, prostě je konec.“ ,,Jen tak? Z ničeho nic?“ ,,Jo, prostě to tak je, ber to tak.“ ,,Ale Bille, to nejde, já tě přece miluju…“ Tom ke mně přistoupil a pokusil se mě obejmout, ale já mu cukl. ,,Bille.“ ,,Tome, nech toho, nemá to cenu! Už jsem se rozhodl!“ ,,Ale…“ ,,Tome, jdi pryč!“ řekl jsem mu opět chladně a sám jsem se od něj otočil a lehl jsem si na postel. Věděl jsem, že tam dál jen nehnutelně stojí a pozoruje mě, jeho pohled jsem cítil v zádech. Ale nic jsem s tím neudělal. Po chvíli jsem slyšel klapnout dveře. Odešel. Já ho nechal odejít. Samotnému mi steklo pár slz po tvářích, ale nemohl jsem vzít zpátky to, co jsem už jednou řekl. Teď už ne…
autor: Dádinka
betaread: Eleanot
