,,Co jsi mu udělal?!“ ,,Cože?“ otočil jsem se ke dveřím, stál u nich David a naprosto dokonale mě vraždil pohledem. ,,Co jsi mu udělal?“ zopakoval mi svojí otázku a mně konečně došlo, o kom mluví. Mluví o Tomovi. ,,Nevím, co bych mu měl udělat?“ zeptal jsem se ho naprosto klidně, jako bych to ani nevěděl. ,,Něco jsi mu udělat musel! Ty jsi sice na snídani nebyl, protože jsi ještě spokojeně spinkal, ale Tom byl jako tělo bez duše. Nevnímal jediné naše slovo a neustále se mu leskly oči! Je mi jasné, že za to nějak můžeš ty! Takže mi řekni, co se stalo?!“ Jen jsem na něj zaraženě koukal. Konečně jsem si asi uvědomil, co jsem způsobil, zničil jsem ho. On mě doopravdy miluje a já ho zničil. Nevěděl jsem, co mu na to mám odpovědět, nešlo mu na to odpovědět.
,,Tak sakra řekni mi, co se stalo!“ vyzval mě znova. ,,Nevím, Davide.“ ,,Nelži mi, Bille!“ ,,Já, promiň Davide, ale tohle bylo jen mezi mnou a Tomem a nikdo se nedozví, co se stalo. Promiň,“ šeptl jsem nakonec rezignovaně a cítil jsem se příšerně. ,,Dobře, Bille, je to vaše věc, ale jestli se Tom nevzpamatuje, bude to znamenat konec kapely a to ty přece nechceš, takže s ním aspoň promluv. Nechápu vás… Před půl rokem jsi se úplně stejně choval ty, fakt nevím, co se s vámi děje, ale doufám, že to brzy přejde.“ S tím David odešel z koupelny, ve které jsem byl a nechal mě tam samotného.
***
,,Bille, jdeš s námi ven aspoň ty?“ zeptal se mě večer Gustav. Aspoň že kluci se ke mně chovali normálně. Ale kdyby věděli, co jsem udělal, nebylo by tomu tak. Sice jsem neměl zrovna moc náladu chodit někam do klubu, ale sedět v hotelu a vědět, že Tom je jen o stěnu vedle a nejspíš zase brečí, to jsem vážně nepotřeboval. ,,Jasný,“ usmál jsem se na něj a neuniklo mi, jak Tom ještě více posmutněl.
,,Nevypadá to tady nejhůř, co?“ otočil se na mě Georg. Měl pravdu, vypadá to tady docela hezky. Hraje tu dobrá hudba a prostředí je prostě příjemné. Tomovi by se tady líbilo, vždycky byl z podobných podniků nadšený. Jenže Tom je teď kvůli mně v hotelu sám. Nevím proč, ale možná jsem mu to i trochu přál, přál jsem mu to, protože jsem chtěl, aby věděl, jak jsem se tenkrát cítil já. ,,Jsem debil,“ řekl jsem nahlas a kluci se na mě otočili. ,,Proč?“ ,,To je jedno. Dáte si něco k pití?“ snažil jsem se to zakecat a naštěstí se mi to povedlo. ,,Jasně,“ usmáli se oba a tak jsme se vydali k baru.
***
,,Vstávej.“ Někdo se mnou prudce zatřásl. ,,Co je?“ zeptal jsem se a zmateně se rozhlížel kolem sebe. ,,Usnul jsi,“ křenil se na mě Georg a zrovna dopíjel nějaké pití. ,,Tady?“ nechápal jsem. Byli jsme pořád v tom klubu a já dokázal usnout i přes tu hlasitou hudbu, co tu celý večer vyhrávala. Nechápu. ,,Jo, tady. Tak pojď, jdeme zpátky do hotelu.“ Pokusil jsem se postavit, ale moc mi to nešlo. Za ten večer jsem toho docela dost vypil, protože jsem se snažil nemyslet na něj, takže se mi to teď nahrnulo všechno do hlavy a málem jsem sebou sekl na zem. ,,Tak dávej přece pozor,“ smál se Georg a podepřel mě. Takhle mě nějak dostal až do auta a pak z auta do mého pokoje. Zničeně jsem si lehl na postel a během pár minut jsem zase spal. Měl jsem ale neklidnou noc, pořád se mi zdálo o Tomovi. První, jak přede mnou stojí a pláče. Potom jsme se hádali a on někam utekl a ten poslední sen byl nejhorší…
,,Nééé,“ zakřičel jsem a posadil jsem se na posteli. Lil ze mě pot a já nemohl popadnout dech. Zdálo se mi, že Toma srazilo auto. Bože proč? Proč nemůžu klidně spát? Chtěl jsem zase usnout, ale nešlo to. Pořád jsem měl pocit, že se musím jít podívat, jestli je opravdu v pořádku…
Tiše jsem vklouzl k němu do pokoje a zamířil rovnou do ložnice. Ležel na posteli a klidně spal. Lehce jsem se pousmál a potichu ho pozoroval. Vypadal tak krásně, tak nevinně. Trochu jsem se nad něj naklonil a do nosu mě hned udeřila jeho vůně. Ta nezaměnitelná vůně. Podle ní bych ho poznal vždycky a všude. Lehce jsem se prsty dotkl jeho tváře a párkrát ho jemně pohladil. Ani to s ním nehnulo. Viděl jsem, že je v pořádku a tak jsem se otočil, že půjdu, ale nešlo to. Musel jsem se na něj ještě jednou podívat. Opět jsem se nad něj nahnul a lehce ho políbil na čelo. Trochu se zavrtěl, ale spal dál. Možná to bylo dobře, nevím totiž, jak bych mu tohle vysvětlil…
autor: Dádinka
betaread: Eleanot
