,,Jdu ven s Megan, jo?“ křikl jsem na mámu z chodby. ,,Dobře, zlato.“ Už jsem chtěl odejít, když jsem si všiml Toma, který stál na schodech. Byl jen v trenýrkách a vypadal zaraženě. ,,S Megan?“ zeptal se mě potichu. Jen jsem kývl. ,,Tak jí pozdravuj.“ Otočil se a odešel zpátky do pokoje. Jak rád bych teď běžel za ním… ,,Tak ahoj,“ křikl jsem místo toho na mámu a už jsem se hnal na náměstí do jedné kavárny, kam jsme s Megan dřív chodili. Když jsem tam přišel, už tam seděla. Vypadala stejně krásně, jako když jsem jí viděl naposled, jen jsem v ní už neviděl to, co dřív. Teď jsem to viděl v Tomovi. Proč já jsem ho vlastně nechal? Proč jsem od něj odešel? Čím dál tím víc si uvědomuju, že ho miluju a tamto byl jen chvilkový zkrat.
,,Ahoj, Bille,“ usmála se na mě, když jsem se konečně odhodlal vejít dovnitř. ,,Ahoj,“ pozdravil jsem jí nazpátek. ,,Jak se máš?“ ,,Nic moc. Proč jsi mě chtěla vidět, Megan?“ zeptal jsem se jí přímo. Nechtěl jsem tu s ní být moc dlouho. ,,Promluvit si.“ ,,Tak mluv. Já ti nemám co říct.“ ,,Ehm, dobře,“ odkašlala si a spustila vodopád výčitek. ,,Proč jsi se tenkrát ani nerozloučil? Proč jsi odjel, aniž by ses pokusil si se mnou promluvit? Čekala jsem na to, Bille, čekala a stále čekám. Čekám na tebe, Bille.“ ,,Dobře, chceš odpovědi na všechno?“ Jen mi kývla, tak jsem pokračoval. ,,Neměl jsem nejmenší důvod se s tebou loučit nebo si s tebou jít promluvit. Mezi námi všechno skončilo ve chvíli, kdy jsi mě od sebe vyhodila a odmítla mě vyslechnout ještě ten den. Nikdy už se mě nedočkáš, Megan. Jsem zamilovaný, ale ne do tebe.“ ,,A do koho? Vždycky jsi to říkal mně! Takže jsi mi lhal?“ ,,Ne, Megan, nikdy jsem ti nelhal. Miloval jsem tě, ale pak jsem poznal lásku v někom jiném, v někom, kdo pro mě znamená celý svět. Ale tobě jsem nikdy nelhal!“ Koukala na mě naprosto nevěřícně, jako bych jí říkal něco, čemu nerozumí.
,,To od ní máš ten přívěsek? To jí miluješ?“ zeptala se mě zatím klidně a prstem ukázala na můj krk. Vzpomněl jsem si na ten večer, kdy mi ho Tom dal. Byl to tak krásný večer… ,,Ano.“ Nemohl jsem jí říct, že to není holka, ale Tom, ale mohl jsem klidně říct, že to mám od té osoby, kterou miluji. ,,Kdo to je, Bille?“ ,,Někdo, kdo pro mě znamená všechno.“ ,,Ale kdo? Kdo dokázal to, že si se do něj tak zamiloval, že jsi zapomněl na mě? Kdo, Bille?“ Lehce jí přeskočil hlas a bylo na ní vidět, že potlačuje slzy. Bylo mi jí líto, ale ne tak jako Toma, když jsem ho viděl plakat. Vzal jsem do prstů to malé srdíčko, kterým mi Tom tenkrát dokázal lásku a jemně jsem po něm přejížděl prstem. Přesně jsem si vybavoval tu chvíli, kdy mi ho připnul na krk a do ucha mi šeptal, že mě miluje. Přesně jsem si vybavoval, jak jsem ho trápil s těma jahodama. Vzpomínal jsem si na všechno…
,,Tak Bille…“ Megan mi mávala rukou před očima. ,,Proč se usmíváš?“ ,,Na něco jsem si vzpomněl. Hele, Meg, já musím jít.“ ,,Proč, Bille?“ ,,Musím se omluvit. Musím ho získat zpátky, musím. Promiň, Meg. Rád jsem tě viděl.“ Rychle jsem vyběhl z kavárny a rozběhl jsem se k domovu. Bylo mi jedno, že Megan právě muselo dojít, že jsem mluvil o klukovi, bylo mi jedno, že jsem jí tam nechal, prostě jsem se jenom potřeboval rychle dostat domů…
,,Tome!“ křičel jsem už ode dveří, ale nic. ,,Tome!“ křikl jsem znova a běžel jsem k němu do pokoje. Ale tam nebyl. ,,Mami? Kde je Tom?“ zeptal jsem se zklamaně. ,,Šel ven s Mikem a Joem. Proč?“ ,,Aha. Potřeboval jsem s ním mluvit.“ ,,Tak mu to řekneš večer, zlato.“ ,,Jo, budu muset,“ odpověděl jsem a rezignovaně jsem si sedl vedle mamky na pohovku. To, na co koukala, mě vůbec nebavilo, takže jsem si šel dát radši sprchu a pak jsem se natáhl u sebe v pokoji. Celou dobu jsem si v hlavě připravoval, jak se mu omluvím, ale na nic kloudného jsem nepřišel. Snažil jsem se něco vymyslet tak usilovně, až jsem z toho usnul.
autor: Dádinka
betaread: Eleanot
