Bratrská láska? Ne, něco víc! 20. (happy end)

Vzbudil jsem se až docela pozdě v noci. Na budíku vedle postele jsem měl už třičtvrtě na tři. Otočil jsem se na bok. Nemůžu za ním přece jít teď, vždyť už bude spát. Ale ani čekat nemůžu. To bych až do rána nevydržel. Musím se mu omluvit, co nejdříve to půjde. Musím mu říct, jaký jsem byl idiot, když jsem si myslel, že můžu existovat bez něj, že bez něj mohu být šťastný…

Rychle a rozhodně jsem vstal z postele a už jsem stál před dveřmi do jeho pokoje. Uvažoval jsem, jestli zaklepat nebo prostě vejít. Jestli zaklepu a on bude spát, můžu ho vzbudit. Ale jestli nezaklepu a on náhodou bude vzhůru, může mě vyhodit. Rozhodl jsem se to risknout a potichu jsem vklouzl k němu do pokoje. Bylo tam naprosté ticho, a jediné, co bylo slyšet, byl Tomův tichý, pravidelný dech. Pomalu jsem došel k jeho posteli. Nevěděl jsem, co udělám, až tam dojdu, jen jsem potřeboval být mu blízko.

Sklonil jsem se nad něj a trochu mu odhrnul peřinu z hlavy. Bál jsem se, abych ho nevzbudil, ale byl jsem opatrný. Vypadal tak krásně nevinně, jak tam tak ležel. Měl lehce pootevřenou pusu a slabě se mu chvěly řasy. Dostal jsem neovladatelnou chuť ho políbit, ale to nemůžu, vzbudilo by ho to. Ale možná, kdybych se ho dotkl jen lehce…

Než jsem si v tom stihl zabránit, jemně jsem políbil jeho rty. Tom se zavrtěl a vymrštil se do sedu. ,,Bille?“ zeptal se mě nevěřícně a prsty si přejel po rtech. ,,Promiň.“ ,,Proč jsi to udělal?“ ,,Musel jsem.“ ,,Proč?“ ,,Miluju tě,“ odpověděl jsem mu okamžitě bez rozmyslů. Nastalo naprosté ticho, do kterého jsme oba jen zrychleně vydechovali. ,,Takhle si před několika dny nemluvil.“ ,,Já vím a byla to chyba, Tome, velká chyba.“ Stál jsem před ním a cítil jsem se jako zrádce. ,,Omlouvám se, jestli můžeš, odpusť mi…“ Tom stále mlčel, nic neříkal a jen mě pozoroval. Byl jsem ztracený. Jestli mi nedokáže odpustit, nevím, co se mnou dál bude…

,,Nehraj si se mnou, Bille,“ zašeptal Tom a do očí se mu zase tlačily slzy. Ubližovalo mi ho takhle vidět. ,,Já si s tebou nehraju, Tome. Miluju tě tak moc, jako ještě nikdy nikoho. Vždycky jsi pro mě byl a budeš nejdůležitější člověk v mém životě. Nevím, proč jsem to tenkrát řekl, ale je pravda to, co se říká. Člověk pozná, že někoho miluje a potřebuje až ve chvíli, kdy toho druhého ztratí. Já tě musel ztratit, abych si uvědomil, co jsem v tobě měl a snad ještě mám. Miluju tě, Tome, moc tě miluju a ať teď uděláš cokoliv, nezmění se to, už nikdy!“ Když jsem domluvil, netekly slzy jen Tomovi, ale už i mně. Při těchto slovech jsem si tak moc uvědomil, jakou jsem udělal chybu a jak moc mi Tom chyběl těch několik dní. Už bez něj nedokážu být. Vždyť všude, kde jsem byl bez něj jsem myslel jen na něj. I tam, kde jsem byl s ním jsem myslel jen na něj…

,,Taky tě miluju,“ prolomil najednou ticho Tom a za ruku mě stáhl za sebou do postele. ,,Už mi to nikdy nedělej, Bille! Myslel jsem, že se zblázním, že bez tebe zešílím. Trpěl jsem, když jsem viděl, jakým způsobem se na mě díváš. Teprve teď jsem pochopil, jak ses musel cítit, když jsem tě na začátku odmítal já. Hrozně moc tě miluju, Bille, a už o tebe nechci nikdy přijít! Nikdy, Bille!“ zašeptal a lehce mě políbil. Tělem se mi rozlil ten nejkrásnější pocit, jaký znám. Byl jsem šťastný…

Chytil jsem Toma za krkem a vášnivě pronikal hluboko mezi jeho rozevřené rty. Tolik mi to chybělo. Nechápu, jak jsem se tohohle mohl chtít vzdát. ,,Slib mi, že už to nikdy neuděláš,“ šeptal Tom mezi polibky a tiskl se ke mně jak nejvíce mohl. ,,Slibuju.“ Lehce jsem na něj zatlačil a když dolehl na postel, sám jsem se položil na něj. ,,Tak moc tě miluju, Tome, miluju, miluju, miluju,“ šeptal jsem pořád mezi polibky a dlaněmi jsem mu zatím bloudil po celé jeho hrudi. Tak moc mi chyběl fyzický kontakt s ním. ,,Taky tě moc miluju.“ Tom mě hladil všude, kam dosáhl a jeho doteky mi způsobovaly slastná muka.

,,Potřebuju tě, Tome,“ zašeptal jsem hlasem plným touhy. Bylo to poprvé, co jsem se odvážil tohle vyslovit. Nikdy jsem neudělal to, co Tom. Nikdy jsem s ním ještě nesplynul úplně, ale teď jsem to potřeboval, teď jsem to chtěl. Tom mě jen lehce políbil a přetočil se na bříško. Já sám jsem si lehl na něj a jemně ho líbal na krku. Třásl se stejně jako tenkrát já, věděl jsem, jak se musí cítit, chtěl jsem mu to nějak zpříjemnit, ale nevěděl jsem jak. ,,Miluju tě,“ zašeptal jsem naposled, chytil jsem ho za ruku a pak jsem náš vztah zpečetil. Už nikdy nebudu nikoho milovat víc, než jeho, už nikdy nebudu znamenat nic, pokud nebudu mít Toma. Všechno to skončilo doma, tam, kde to všechno začalo. A teď tu začíná něco nového a naprosto dokonalého. Vztah dvou lidí, kteří se milují…

konec
autor: Dádinka
betaread: Eleanot