,,Kdy že jsi to řekl?“ zeptal se mě Tom naprosto nevěřícně a vstal ode mě. Nemohl jsem mu odpovědět, přes můj pláč to nešlo. ,,To je nechutný, Bille! Jak jsi mohl?!“ Podíval jsem se na něj. Koukal na mě s odporem, věděl jsem, že ho ztratím. ,,Promiň mi to,“ fňukl jsem a obličej jsem si zase schoval pod rukama. ,,Seš nechutnej! Jak můžeš sakra při sexu s tak krásnou holkou, jako je Megan, myslet na mě?“ ,,Protože tě mám rád.“ ,,To já tebe taky a stejně myslím na tu holku! Je to nechutný, nemyslel jsem si to o tobě!“ S tím odešel z pokoje a já propadl naprosto hysterickému pláči…
***
,,Bille, broučku, copak ti je?“ Na postel vedle mě si sedla máma a hladila mě po vlasech. Už byl další den večer a já za celý den nedokázal vylézt z postele. Neměl jsem sílu a hlavně jsem měl strach. ,,Nic, mami.“ ,,Nelži mi, zlato.“ ,,Mami prosím, nech mě samotného.“ ,,Jsi si jistý?“ ,,Ano.“ ,,Tak dobře, ale měl by jsi se najíst,“ naposled mě pohladila a odešla. Přetočil jsem se na druhý bok. Sice jsem měl hlad, ale chyběla mi chuť k jídlu. Ale kručení mého žaludku se už pomalu nedalo poslouchat, proto jsem vylezl a potichu jsem šel do kuchyně. Zarazilo mě, že se v obýváku svítí. Máma s tátou už určitě spí, takže tam musí být jedině Tom. Zastavil jsem se, ztratil jsem odvahu tam jít.
,,Klidně pokračuj, já už jdu spát,“ řekl Tom, který se přede mnou najednou objevil a aniž by mi věnoval jediný pohled, zmizel u sebe v pokoji. Byl jsem hodně zklamaný, už jsem zase cítil, jak se mi do očí derou slzy. Na jídlo mě přešla i ta nejmenší chuť, takže jsem se zase vrátil do pokoje a zničeně jsem si lehl na postel. Proč jsem to jen dělal? Proč jsem nemohl být zticha? Nevydržím to, když mě bude přehlížet. Snad mi pomůže návrat na tour. Ještě že se vracíme už zítra, tohle bych už déle nevydržel…
***
,,Ahoj, zlatíčka… Dávejte na sebe pozor,“ loučila se s námi máma druhý den ráno, když pro nás přijelo auto. ,,Neboj, mami,“ usmál jsem se na ní a pohledem jsem zavadil o Toma. Hned jsem se usmívat přestal. ,,Tak jo – a zlato, začni jíst ano?“ Máma na mě koukala dost starostlivě. ,,Ano, slibuju,“ dal jsem jí pusu na rozloučenou a zalezl jsem do auta, kde už všichni čekali. Poslední volné místo bylo vedle Toma. Nechtělo se mi sedět vedle něj, ale nic jiného mi nezbylo. Neuniklo mi, že když jsem si sedl, odtáhl se co nejdál to šlo. :´(
,,Stalo se něco?“ zeptal se Georg, když si všiml, že ani jeden z nás nic neříká, a to je u nás dost neobvyklé, většinou nezavřeme pusu. ,,Ne,“ odpověděl mu Tom za nás za oba a radši se začal s klukama bavit. Celou dobu mě však probodával pohledem. Už jsem to nemohl vydržet, takže jsem si radši zapnul iPod a koukal jsem z okna. Jak jsem si sakra mohl myslet, že vrátit se zpátky sem mi pomůže? Bylo to jen marné nalhávání! Návrat mi rozhodně nepomůže, bude to akorát ještě horší!
autor: Dádinka
betaread: Eleanot
