Bratrská láska? Ne, něco víc! 5.

,,Fajn, tak to dáme znova? Bille?“ ,,Jo, co, jo jasně, teda, co?“ zeptal jsem se zmateně. Naprosto jsem kluky nevnímal.. Byl jsem v úplně jiném světě. Je to už pár dní, co jsme se vrátili a já si stále více uvědomuji, že pro mě Tom znamená něco víc, než jen to, že je můj bratr. Stále častěji jsem myslel na to, jaké to je líbat ho, dotýkat se ho, prostě jsem přemýšlel nad vším, co bylo s Tomem nějak spojeno. Ale mohl jsem na to jenom myslet. Za celé ty čtyři dny na mě promluvil všeho všudy dvakrát a to ještě, když mi něco vyřizoval od Davida. Bylo to šílené, nikdy mě nepřehlížel. Vždycky jsme říkali, že neexistuje nic, co by nás rozdělilo. Já tu věc našel…

,,Je ti něco, Bille?“ zeptal se mě starostlivě David a ostatní na mě jen zmateně a zvědavě koukali. ,,Ne, omlouvám se,“ řekl jsem potichu. ,,Nevšímejte si ho, nemá svoje dny.“ Otočil jsem se na Toma. Jak může být tak chladný? Připouštím, možná je to nechutné, ale nemusí se ke mně chovat tak odtažitě. ,,Promiňte,“ řekl jsem potichu a vyběhl jsem ze studia. Tohle nezvládnu, to prostě nepůjde!

,,Bille, děje se něco? Máš nějaké problémy?“ David mě chytil kolem ramen. Je to fajn chlápek, ale teď mi nepomůže. ,,Jo, mám.“ ,,Jaké?“ ,,To je moje věc!“ rozkřikl jsem se a zase jsem se rozplakal. ,,Bille?“ koukal na mě naprosto nevěřícně. ,,Nech mě prosím být!!“ křikl jsem na něj zoufale a odešel jsem do pokoje. Měl jsem štěstí, že jsme zkoušeli tady v hotelu. Bylo toho na mě moc. Pokud se něco nestane, zničím kapelu a to nechci.

***

,,Už jsi ok?“ zeptal se mě při snídani Gustav. ,,Jo,“ usmál jsem se na něj a poprvé za ty čtyři dny jsem začal jíst. V noci jsem zase nemohl spát, přemýšlel jsem a rozhodl jsem se hodit to za hlavu. ,,To je dobře. Už nám chyběl ten starý Bill,“ poplácal mě po rameni Georg a já se opět usmál. Podíval jsem se na Toma, propaloval mě pohledem, jak měl poslední dobou ve zvyku, ale tentokrát jsem si náladu zkazit nenechal. Teda aspoň ne zatím.

***

,,Tome?“ řekl jsem nevěřícně. Otočil se na mě a mě se do očí zase nahrnuly slzy. Moje předsevzetí nevydrželo dlouho. Odpoledne jsem ho na chodbě viděl, jak se líbá s nějakou holkou. Dost mě to vzalo, asi se přes to nedostanu. Otočil jsem se a rozběhl jsem se k sobě. ,,Bille!“ slyšel jsem za sebou ještě, ale nehodlal jsem zastavit a zase poslouchat jeho urážky!

,,Bille!“ křikl Tom a vtrhl mi do pokoje. ,,Jdi pryč!“ křičel jsem na něj, ale jako by moje slova neměla žádný význam. ,,Neodejdu!“ ,,Proč? Proč mě tak ničíš? To mě tak nenávidíš?“ Byl jsem už zoufalý. ,,Ne!“ řekl Tom potichu a zavřel za sebou dveře. Už jsme na sebe upozorňovali ostatní hosty hotelu. ,,Tak proč to děláš? Copak nevidíš, jak mi to ubližuje?“ pořád jsem na něj křičel, musel jsem to ze sebe dostat. ,,Bille, uklidni se.“ ,,Neříkej mi, co mám dělat!“ ,,Bille!“ zase mě okřikl, ale já už to prostě nevydržel. Udělal jsem asi největší hloupost ve svém životě, ale políbil jsem ho. Umlčel jsem ho svým polibkem. Začal mi ho oplácet, což mě naprosto rozhodilo, ale nechal jsem to tak. Ten polibek jsem si užíval… Nevím, jestli byl tak zaražený a proto mi ho oplácel, ale to mi teď bylo úplně jedno…

autor: Dádinka
betaread: Eleanot