,,Proč mě tak trápíš?“ zeptal jsem se, když jsem se od Toma odtáhl. Zmateně ode mě odstoupil a prohlížel si mě. Nevím, co jsem čekal. Že když ho políbím, bude to jiné? Že bude cítit to, co já? ,,Bi-Bille,“ hlesl Tom potichu a sklopil oči k zemi. Co to má znamenat? ,,Co? Hele Tome, jestli mi chceš říct, jak jsem nechutný, tak to udělej! Udělej to teď!“ Byl jsem připravený na všechno. Teda téměř. To, co Tom udělal jsem rozhodně nečekal…
,,Nejsi nechutný.“ ,,Co?“ podíval jsem se na něj nevěřícně. ,,Říkám, že nejsi nechutný,“ zopakoval mi to a přistoupil ke mně trochu blíž. Vůbec jsem se v něm teď nevyznal. ,,Bille, já…,“ větu nedokončil a políbil mě! Tomu nevěřím, Tom, můj bratr, který o mně řekl, že jsem nechutný, mě tu teď líbá? ,,Nevím, co jsi to se mnou udělal, ale nedokážu na tebe nemyslet,“ sdělil mi Tom mezi polibky a pak mě objal. Slova, která teď právě řekl, mě dokonale rozhodila. Schoulil jsem se mu v náručí a opět jsem se rozplakal, tentokrát ale štěstím…
,,Neplač. Už ne,“ hladil mě po vlasech a byl najednou tak milý. ,,Co se stalo, Tome? Já to nechápu.“ ,,Věř tomu, že já taky ne,“ usmál se na mě a opět mě lehce políbil. Byl jsem tak šťastný, že jsem ho začal vášnivě a chtivě líbat, moc dlouho jsem si tohle přál. ,,Brzdi.. Ne tak rychle, nemusíš nikam spěchat,“ smál se mi Tom, tak jsem ho lehce drbl do ramene a zase ho objal. ,,Ty jsi nemusel tak dlouho čekat,“ vyčetl jsem mu to, ale oba víme, že jsem to myslel ze srandy. ,,Už tě nebudu trápit Bille, slibuju.“ Opět mě trochu pohladil a dal mi pusu do vlasů. Byl jsem tak neuvěřitelně šťastný. ,,Co to děláte?“
,,Eh, no…“ S Tomem jsme od sebe uskočili a koukali jsme na Davida, který stál mezi dveřmi. ,,Už je to mezi vámi zase ok?“ ,,Jo,“ usmál se na mě Tom. ,,To jsem rád.. Nevím, co vám bylo, ale nedalo se na vás už koukat,“ usmál se David a my mu úsměv vrátili. ,,Fajn, chtěl jsem vám jenom říct, že máte domluvený dobrý rozhovor.“ ,,To je super.“ ,,Já vím. Bude to za dva dny, tak se na to nějak připravte,“ usmál se a odešel. Podíval jsem se na Toma a zářil jsem jako sluníčko. Nikdy jsem snad nebyl šťastnější, než teď. ,,Copak?“ zeptal se mě se smíchem. ,,Nic.“ Trochu jsem zčervenal a zadíval jsem se do země. ,,Pojď sem.“ Tom mě chytil za ruku a opět mě lehce políbil. Tohle je asi nejúžasnější den v mém životě… ,,Bille?“ ,,Ano?“ ,,Uvědomuješ si, že tohle, to, co děláme, je nezákonné?“ ,,Jo, ale je mi to jedno.“ ,,To jsem chtěl slyšet,“ usmál se na mě Tom a pohladil mě. ,,Tak pojď, už mám hlad.“ Vyšel ze dveří a já za ním jen nevěřícně koukal. Opravdu se to stalo? ,,Tak jdeš?“ ,,Jo, už jdu.“ Rychle jsem za ním vyběhl a každý mohl hned pozorovat změnu v mém chování.. A proč? Smál jsem se na celý svět tak, jako snad ještě nikdy. 🙂 Já mám svého Toma. 🙂
autor: Dádinka
betaread: Eleanot
