,,Bille, počkej, už musíme jít.“ ,,Ještě jeden polibek, prosím.“ Upřeně jsem se na Toma podíval. ,,Ale jen jeden,“ usmál se a zase mě políbil. Byl jsem tak šťastný. Rukama jsem mu začal přejíždět po zádech a on mi propletl prsty do vlasů. Bylo to úžasné. ,,Tome,“ vzdychl jsem, když mi rukama sjel na zadek. Tohle nevydržím, já potřebuju víc…
,,Bille… dost,“ snažil se mě Tom zastavit, když jsem mu vyhrnul triko. Chtěl jsem cítit jeho kůži na své. ,,Bille, Bi-Bille…“ Zvedl jsem k němu hlavu a opět ho začal hladově líbat. Ve chvíli, kdy se mi konečně Toma podařilo přesvědčit, že můžu víc, někdo zaklepal. ,,Kluci jste tam? Už musíme jít. Tak slyšíte?“ ,,Jo, Davide, už jdeme.“ Tom se ode mě odtrhl a začal se upravovat. ,,Říkal jsem ti, že už musíme,“ začal mě poučovat, ale když viděl můj zklamaný výraz, usmál se a přistoupil ke mně blíž. ,,Večer to bude lepší, nikdo nás nebude rušit,“ pošeptal mi do ucha a jemně mě políbil. ,,Tak pojď.“ Otevřel dveře a zmizel na chodbě.
***
,,Jak se bude jmenovat vaše druhé CD?“ ,,To ještě nevíme, máme spoustu návrhů, ale zatím není nic jistého.“ ,,Pojedete také tour k druhému albu?“ ,,Samozřejmě.“ ,,A teď z jiného soudku… Je někdo ze skupiny zamilovaný?“ Podíval jsem se na Toma a zjistil jsem, že i on se dívá na mě. ,,Ne, nikdo není zamilovaný,“ odpověděl za nás za všechny Georg, tím pádem mě ušetřil toho, že jsem nemusel lhát. Já totiž zamilovaný jsem!
Rozhovor trval ještě nějakou dobu, ale moc jsem to nevnímal. Poprvé za celou dobu, co jsme se proslavili, jsem skoro nemluvil. Všechno to obstarával Tom s kluky. Já se zmohl akorát na odpovídání otázek směrovaných přímo mě a na pozorování Toma. Vypadal tak krásně, když se smál nějaké otázce nebo odpovědi. Stále ještě nemohu uvěřit tomu, že tohle kouzelné stvoření patří mně. Že zrovna já mám to právo se ho dotýkat, líbat ho, být s ním…
,,Bille a co vy?“ otočil se na mě moderátor a já na něj jen zmateně zamrkal. ,,Ehm pardon, já no…“ ,,Nevadí, ptal jsem se na to, co říkáte láskám na jednu noc.“ zopakoval mi to trpělivě a já se zmohl jen na omluvný úsměv. Nemohl jsem si nevšimnout Tomova pobaveného úsměvu, věděl, že jsem nevnímal proto, že jsem koukal na něj. ,,Já jsem proti, tohle není můj styl.“ ,,Dobrá. Tak, vážení diváci, toto byla skupina TOKIO HOTEL a vy jste se mohli dozvědět odpovědi na nejčastější otázky. Snad jste všichni spokojeni. A na závěr vám kluci zazpívají RETTE MICH!“ ohlásil moderátor a my se všichni zvedli a přesunuli se ke svým nástrojům.
,,Komm und rette mich – ich verbrenne innderlich
Komm und rette mich – ich shaff´s nich ohne dich
Komm und rette mich – rette mich“
Podíval jsem se na Toma. Nemohl jsem to vydržet. Prostě jsem tu píseň nezpíval pro fanynky, které stály přede mnou a plakaly, zpíval jsem jí pro svého bratra. Viděl jsem, jak to Tom prožívá, jak se tváří přesně podle písně, ale ani jednou se na mě nepodíval. Jediná osoba, které patřil jeho pohled, byla brunetka stojící v první řadě. Ubližovalo mi se na něj dívat, když on myslí na někoho jiného. Raději jsem se tedy otočil zpět k publiku a dál jsem zpíval. Když jsem se dostával ke konci songu, už i já jsem měl v očích slzy. Ubližoval mi, aniž by si to uvědomoval…
,,Komm und rette mich – rette mich
komm und rette mich – ich verbrenne innderlich
komm und rette mich – ich shaff´s nich ohne dich
komm und rette mich – rette mich“
autor: Dádinka
betaread: Eleanot
