,,Dneska se vám to povedlo, kluci,“ chválil nás David, když jsme seděli v autě a jeli jsme zpátky do hotelu. Opět jsem moc nevnímal a stále jsem se vracel k pohledu na Toma, když měl oči jen pro tu dívku. ,,Akorát ty, Bille, jsi byl nějaký zamlklý. Děje se něco?“ ,,Nic se neděje, prostě jsem dal šanci klukům,“ otočil jsem se na něj s kamennou tváří. ,,Aha, tak to jo, ale bylo úžasné, jak jsi to dneska prožíval. Skoro jsem věřil, že ty slzy byly pravé,“ smál se David. Kdyby jen věděl, že pravé byly…
,,Tak dobrou, kluci,“ rozloučil jsem se s Gustavem a Georgem a zmizel jsem u sebe v pokoji. Neměl jsem odvahu loučit se i s Tomem. Nezvládl bych to a hned bych mu začal tu dívku vyčítat. Vlezl jsem si do sprchy, pak jsem se odlíčil a chystal jsem se jít si lehnout, ale zastavil jsem se v obýváku. Běžela tam televize, ze zvyku jí pouštím vždy, když jsem někde sám. Zrovna tam běžel náš klip, Rette mich. Tohle už na mě bylo moc a opět mě v očích začaly pálit slzy. Sedl jsem si do křesla a kolena přitáhl pod bradu. Jen jsem tiše koukal na klip a slzy mi zmáčely tváře. Najednou se potichu otevřely a hned zase neslyšně zavřely dveře. Otočil jsem se k příchozímu.
,,Proč brečíš?“ ,,Nech mě!“ odsekl jsem Tomovi a zase jsem se zadíval na obrazovku. Už tam naštěstí běželo něco jiného, kombinace Rette mich a Toma stojícího vedle mě by bylo moc silné kafe. ,,Proč? Bille, co se stalo?“ klekl si přede mě a jemně mě vzal za ruce. ,,Řekni mi pravdu, máš mě rád?“ zeptal jsem se ho přiškrceným hlasem. ,,Co je tohle za otázku? Jistěže tě mám rád. Moc rád.“ ,,Tak proč jsi koukal na tu holku?“ ,,Na jakou?“ ,,Nedělej, že nevíš!“ ,,Vážně nevím na jakou… Bille, co se děje? Co jsem udělal?“ Vypadal smutně. Třeba to byla jen náhoda, že se na ní díval, třeba jen koukal před sebe a ona tam zrovna stála.
,,Promiň mi to. Asi vidím něco, co není.“ ,,Asi ano. Pro mě žádná holka neexistuje,“ pohladil mě po tváři a já se mu schoulil do dlaně. ,,Promiň mi to,“ zašeptal jsem znova a nahnul jsem se k němu, abych ho mohl políbit. ,,Nezlobím se. Nikdy se na tebe nezlobím.“
***
,,Bille, jsi si jistý, že je to správné? Že to není moc brzo?“ ,,Jsem,“ odpověděl jsem Tomovi jednoduše a zatlačil jsem ho do postele. Dnešní noc jsem chtěl strávit s ním. ,,Ale, je to teprve chvíli a…“ ,,Tome, pššt,“ zarazil jsem ho a položil jsem mu prst na rty. ,,Známe se celý život, my se nemusíme poznávat,“ šeptal jsem a ukazováčkem jsem mu po rtech začal jemně přejíždět. Mám přece pravdu, nebo ne? ,,Když bude něco špatně, zastav mě,“ pošeptal jsem naposled a pak jsem neodlučně spojil své rty s Tomem. Už se mi nebránil…
,,Bože, Bille, to bylo nádherné! Tohle bylo, bylo…“ ,,Já vím,“ usmál jsem se na Toma a políbil jsem ho na čelo. Ještě stále dýchal zrychleně, ale i přesto mě políbil. ,,Víš, že jsi ten nejlepší brácha?“ zeptal se mě a oba jsme se rozesmáli. Trochu to odlehčilo celou situaci. ,,Vím, to ty taky,“ přestal jsem se smát a zase jsem ho políbil. Toho nebudu mít nikdy dost. ,,Štve mě, že musím odejít,“ posteskl si Tom, když jsem ho sevřel v náručí. ,,Tak nechoď.“ ,,To nejde, Bille. Musím. Bylo by to moc nápadné, kdybych ráno vycházel z tvého pokoje,“ vstal a začal se oblíkat. Já ho jen smutně pozoroval. Hrozně moc jsem chtěl, aby tu zůstal, teď tu budu tak moc sám. ,,Příště si vezmeme společný pokoj,“ usmál se na mě Tom, políbil mě a pak odešel.
autor: Dádinka
betaread: Eleanot
