Proklínám

Songfic na písničku: Proklínám od Janka Ledeckého

Zlatý list javoru se snesl k zemi. Záhy na něj došlápla velká zablácená bota vysoké postavy. V ruce držela list – ovšem list papíru. Také byl nazlátlý a také se před chvílí snesl z nebe. Ale byl mnohem důležitější než ten javorový. Muž ztěžka dosedl na mokrou lavičku. Znovu se podíval na list držící v ruce. Nevěřícný pohled vystřídaly slzy. Zavřené oči, zpod kterých se na svět draly slzy, které se mermomocí snažil zadržet, značily smutek. Cítil, jak jím třese zima, ale přesto se nezvedal.

Vzpomíná, jako by to bylo včera. Vidí to tak jasně, to sladké období zamilovanosti, vlastně spíše zaslepenosti. Pozdě napravovat chyby, pozdě brát svoje slova zpět. Zítra bude vše dobré, říká si, ačkoli ví, že nebude. Zítra bude lépe, ale stejně vždy, když se člověk probudí, je dnes.

Stovky obrazů, stovky situací, stovky koncertů, stovky písní, stovky polibků. Devatenáct let společného života a devět měsíců k tomu. Neměli se narodit, troufal si říct. Zavři dveře za minulostí, řekl mu. Jak má ale vědět, jestli se nebude někdy potřebovat vrátit? Bezcitný, nevěděl, že takový je jeho bratr. Naivně si myslel, že něco takové nikdy neřekne, ale teď nadešla ta chvíle. Přál mu zemřít.

Sláva jej změnila, sláva změní každého. Ty říkáš, že ne? Ale kdeže! Netvrď něco takového, víš, že to není pravda! Že ses nezměnil? Podívej se do zrcadla, podívej se do minulosti! Strmé vstoupání vzhůru je prvním krokem pro stejně strmý pád…

Naposledy! Podívej se do dáli, co vidíš? Nic? Podívej se pořádně! Stále nic? Ach, počkej, něco jsi zapomněl. Zavřít dveře. Ty, které znamenají vzpomínky. Ty, které ví, že máš bratra. Ty, které ti brání v budoucnosti. Ty, které jsi miloval.

Že stále miluješ? Zamysli se…

Poslední pochybnosti, poslední slova lásky, poslední otáčení. První ujištění, první, sotva slyšitelná slůvka nenávisti, první pohled do budoucnosti. Nenávist a nepřejícnost lomcují osobou sedící za deště na lavičce. Otevře oči, které již nepláčí, a procitne. Je to jako probuzení do nového, nepoznaného, neprobádaného, nezakázaného, neochutnaného. Do světa, ve kterém nemá bratra, ve kterém hraje za sebe, ve kterém je nezranitelný. Alespoň tak si to přeje. Ale nezapomněl, protože vzpomínky zůstanou, i když lidé odchází a přichází.

autor: Kajess
betaread: Michelle M.