Bill se snažit ze všech sil udržet svou tvář dokonale netečnou a nepohnul jediným svalem. Využíval těch několika vteřin okamžiku překvapení k tomu, aby si v hlavě v rychlosti připravil nějaké co nejvíce věrohodné vysvětlení, které by mohlo v této beznadějné situaci zachránit jeho kůži. S něčím takovým nepočítal. Jak by ho mohlo napadnout, že Teresa bude natolik zaslepená a půjde jej následovat až k němu domů? Měl neskutečnou chuť jí všechno vyčíst, vykřičet na ni všechen svůj vztek, nahromaděný za celé ty měsíce, kdy se spolu potají stýkali, kdy mu srdci vládnul zmatek a neklid, kdy nemohl spát, protože nevěděl jak pokračovat, nevěděl co přinese nové ráno.
Byl zahnán do kouta, upíraly se na něj dva páry očí, které očekávaly jeho verdikt, jeho vysvětlení a on nemohl uhnout. Neměl kam utéct, ustoupit ani o krok na zpět, teď už nemůže lhát, bylo řečeno příliš mnoho na to, aby dál dovedl s přehledem klamat. Nebylo jiné východisko, postavili jej před hotovou věc a dali příliš málo času, aby se v ní dokázal patřičně zorientovat.
„Odejdi Tereso,“ sykl Bill. Ji si může usmířit kdykoliv, vlastně jí ani nemusí vůbec nic vysvětlovat, ona nemá tu správnou důležitost. Nepotřebuje ji, uklidňoval jej pocit, že ona potřebuje jeho a je odhodlaná si pro to vytrpět úplně všechno. Rozhodl se odsunout ji na vedlejší kolej, její přítomnost je teď to poslední co by mu pomohlo, musel ji dostat za každou cenu ven.
„Ale Bille, vždyť…“ pokusila se dívka o odpor.
„Neslyšela jsi snad? Vypadni!“ křičel zlostí bez sebe Bill a neváhal několika rychlými kroky přeběhnout ke dveřím, aby jí je okatým gestem přidržel. Proklouzla kolem něj se slzami v očích a jeho se to ani v nejmenším nedotklo.
„Tome já…“
„Slyšel jsem dost, ten zbytek si domyslím, neobtěžuj se,“ zašeptal bratr a bez dalšího vysvětlování se vydal po schodech nahoru. Bill jej následoval, dokonce se jej pokusil chytit za ruku.
„Chci ti to vysvětlit!“
„Co mi chceš vysvětlovat?! Rozumím tomu až moc dobře, jak jsi mohl být tak podlý! Všechny naše problémy, všechny hádky, byly jen díky té tvé nesnesitelné žárlivosti a touze mě ovládat. Pořád jsi mě obviňoval, hlídal a byl ke mně tvrdý a přitom jsi to byl ty, kdo se celé měsíce tahá s někým jiným, to ty jsi mě podváděl!“
„Není to tak Tome…“
„Ne? Jsi s ní čtyři měsíce a prý se velmi milujete! Jak jsi mi to mohl udělat? S takovou lehkostí, s takovým klidem! Celou tu dobu sis lehal večer vedle mě, denně jsi se mnou spal a ani to s tebou nehnulo, ani jediný náznak lítosti, jediné znamení, že si to třeba vyčítáš. Ty sis totiž nevyčítal nic. Kde je tvoje srdce, Bille? Kde je to všechno co jsem ti dal? Dal ze sebe!“
Tom se s lesknoucíma očima bratrovi prudce vytrhnul a vrazil do svého pokoje. Rozčileně otevíral všechny zásuvky a skříně, všechno Billovo oblečení, veškeré věci které u něj měl, vyhazoval vši silou na chodbu. Nechtěl mít u sebe nic, co mu bude bratra připomínat, cokoliv s ním nějak souvisí musí pryč, pryč z jeho dohledu, z jeho dosahu. Potřebuje ze sebe i ze svého okolí dostat všechno, co s ním má něco společného. Na ledové dlaždice před jeho dveřmi dopadaly jejich společné fotky, domem se rozléhal řinkot skla ozdobných rámečků,
Tom bez milosti vyhodil všechna jejich alba, nesnesl by jeho hlas, jeho jedinečný hlas, který tolik miloval, který by poznal mezi milionem ostatních. Nezáleželo mu na ničem, teď už ne. Rozhlédl se kolem sebe. Jak jen dokáže vypudit odsud tu vůni, jeho smyslnou vůni, která čpěla z každého koutu, všude ji cítil, doléhala na něj ze všech stran a jemu se stále dokola vybavovala Billova tvář.
„Zbláznil ses?!“ vykřikl Bill, když uviděl hromadu svých věcí ledabyle rozházenou na podlaze.
„Co sis myslel?!“ zašeptal Tom.
„Že se zase položíš do mojí postele? Že se s tebou budu milovat jako by se vůbec nic nestalo? Jako by bylo všechno báječné? Otevři oči, Bille, jsme na konci! Už nám nic nezbývá, všechno jsi promarnil, všechno jsi zničil, tak strašně málo ti na nás záleželo. Nebyl jsi se mnou šťastný, proto jsi hledal ji a já ti teď dávám prostor, který potřebuješ.“
„Nespím s ní,“ odtušil Bill. Bratr se na něj zoufale podíval.
„Ale o to tady vůbec nejde. I kdybych ti to třeba i uvěřil, nic se na tom nezmění. Ať už jsi s ní dělal cokoliv, dělal jsi to za mými zády. Jestli ti něco chybělo, měl jsi mi to říct, stačilo jediné slovo a dal bych ti to! Všechno, neexistuje nic, co bych pro tebe nebyl schopný udělat, zabil bych pro tebe! Ale tobě to bylo pořád málo, chtěl jsi riskovat? Chtěl jsi vzrušení? Dosáhnul jsi obojího.“
Tom na něj znovu upřel své oči se skelným pohledem. Mluvily za všechno, ukázaly veškeré jeho pocity, veškerou jeho bolest.
„Nenechám tě jen tak odejít,“ špitnul Bill a přitlačil jej ke stěně. Nevzdá se ho, věděl že jedná naprosto krajně, že si tím asi jen pohorší, ale neměl čas nad tím uvažovat. V návalu zoufalství se snažil vyhledat Tomova ústa, dotknout se jich. „Neopustíš mě, nemůžeš!“ Tom jej od sebe odstrčil takovou silou, že bratr neudržel rovnováhu a upadnul na chladnou zem. Byl to jeho pád do reality…
autor: Heidi
betaread: Janule
Konečně Tom prokouknul Billa.