„Tereso!“ vydechl užasle Tom a překvapeně se díval do uplakané tváře atraktivní tmavovlásky. Nepůsobila již tak bezchybným dojmem jak u ní bylo zvykem, slzy rozmazaly velkou část jejích líčidel a kolem očí vytvořily temné kruhy od rozpité řasenky. Ačkoliv neměla dostatečně upravené vlasy a její víčka byla řádně opuchlá, stále v sobě měla něco zvláštního, co Billa dokázalo jistě přitáhnout a způsobilo nevoli, dát jí své definitivní sbohem.
„Potřebuju s tebou mluvit, já prostě nevím jak dál!“ špitla dívka a obezřetně se rozhlédla kolem sebe, jestli její vzlyky nevzbuzují příliš mnoho nežádané pozornosti.
„Spěchám.“ vykoktal ze sebe konsternovaně Tom, na takové setkání nebyl vůbec připravený, její přítomnost pro něj nebyla ideální a od její návštěvy v jejich domě ve skrytu duše doufal, že už ji nebude muset nikdy vidět. Uvědomoval si, že ona nejspíš vůbec netuší, jak strašně velké komplikace svojí existencí způsobuje, přesto ji vedle sebe nemohl cítit, přestože ji neznal, to co věděl, jej přiměl mít k ní averzi.
„Jen na okamžik prosím! Už nevím co jiného mám dělat, ty znáš Billa ze všech nejlíp, chci abys mě vyslechnul, nezdržím tě dlouho.“ Tom byl šokován snad ještě více než před chvíli, nemohl uvěřit ironii jejich situace, ona snad chce, aby jí pomáhal dát rozbitý vztah s bratrem opět dohromady, ona po něm nevědomky chce, aby jednal sám proti sobě, aby svévolně ničil své vlastní štěstí. Co jí na to měl odpovědět? Co jí na to má říct? Něco takového nepřichází do úvahy, co nejdřív se musí Teresy zbavit, nebo řekne něco, co by neměl, co by neprospělo nikomu z nich.
Byl zoufalý z jejího naléhání, z jejích slz, které jí stékaly po jemné tváři a lepily prameny tmavě čokoládových vlasů na její líce.
„Nemůžu ti s ničím poradit, nejsem ta správná osoba,“ snažil se diplomaticky vykroutit z rozhovoru a prudce popadl do rukou kelímek s kávou, aby podnik co nejrychleji opustil. Teresa neváhala doprovázet jej až do chladné noci, musela přidat do kroku, aby stihla jeho rychlou chůzi. Chvěla se po celém těle a silně si přitahovala k hrudi tenkou košili, která jí od vtíravé zimy ani v nejmenším nepomáhala.
„Tak co chceš?!“ sykl Tom do ticha, když v jeho společnosti ušla několik metrů a byl přesvědčen o tom, že by jej byla schopna následovat zřejmě až domů.
„Nechápu, co jsem udělala špatně, dala bych mu všechno a on mě jednoduše odkopnul,“ špitla dívka a dlaní si rozetřela zničené šminky ještě mohutněji.
„Nebudu se plést do vašeho vztahu, je to vaše věc a váš problém,“ odbyl ji Tom, ale už alespoň nepokračoval v chůzi a nejistě Teresu pozoroval.
„Kdyby mi alespoň řekl, čím jsem mu tak ublížila, čím jsem ho tak rozčílila, kdyby mi řekl jediný důvod. Snažím se, tak strašně se snažím, ale pořád je to málo, pořád mu to nestačí, řekni, řekni, co mám dělat víc? Co chce? Čím jej můžu přivolat zpátky, Tome, jsem úplně v koncích!“ Toma děsila absurdita jejich jednání, copak má skutečně Terese radit, jakým způsobem k sobě Billa připoutat, má jí doporučovat jak zařídit, aby ji miloval člověk, který je smyslem celého jeho života?
„Ty jej asi vážně miluješ.“ Dívka sklopila hlavu.
„Víc než cokoliv na světě. Zblázním se, jestli ho už neuvidím, tak strašně bych ho postrádala!“
„Jestli to tak chce, nemůžeš ho k ničemu nutit. Je to jeho volba, on rozhoduje o svém životě, o tom s kým jej stráví a s kým ne,“ reagoval Tom a připadal si jako slušný pokrytec, když on sám je tím důvodem, pro nějž se bratr vzdal Teresy, stojící teď před ním, zničená a v slzách. Na okamžik mu jí přišlo líto, soucítil s ní, na druhou stranu si však vzpomněl, jak bylo jemu, když se dozvěděl o tom, co dělá Bill za jeho zády, když se konečně vyjasnily jeho noční odchody a on cítil tak neuvěřitelnou bolest, cítil se zrazený a podvedený. Ať se tak ona cítí taky, chtěla mu jej vzít, chtěla mu ukrást jeho štěstí a to on nikdy nepřipustí, ať už je bratr jakýkoliv, ať má milion svých nesnesitelných chyb a nenapravitelných vlastností, nikdy by na něj nedokázal přestat myslet, bez něj by už nikdy neměl klid, pořád by mu něco chybělo.
„Mluvil s tebou o mě? Je to pro něj už úplně definitivní?“ zeptala se Teresa s nadějí v hlase. Bill s ním o tom vlastně vůbec nemluvil, jen okamžik před tím, než se spolu milovali, jej ujistil, že s ní skončil a to bylo všechno. Nevysvětloval mu podrobnosti, ani se mu nesvěřoval s tím, zda s ní mluvil nebo ne, prostě to úplně přešel.
„To se musíš zeptat jeho, nerozhoduju za něj, ani vám nechci dělat tlumočníka. Ale myslím, že pro něj už je to konec.“ Ani nevěděl proč to řekl. Možná že jen z vlastního pocitu chránit své území, přesvědčit sám sebe i Teresu, že s Billem ji nic dalšího nečeká, jen aby nevyhledávala žádný další kontakt s ním.
„Má někoho jiného? Je to tak? Našel si někoho dalšího?!“ vzlykla hlasitě dívka.
„Nejsem si jistý,“ naznačil zoufale Tom…
autor: Heidi
betaread: Janule
