Bill nalezl ztracenou rovnováhu teprve ve chvíli, kdy se zády opřel o protější stěnu a s vystrašeným výrazem v očích se dotknul bolavé tváře, která byla v jednom ohni. Nemohl se zorientovat, trvalo mu nějakou donu, než ze sebe vůbec dokázal vyloudit slovo, byl naprosto konsternovaný z bratrova nepochopitelného útoku a jeho rozzlobených očí se začínal bát čím dál tím více.
„Zbláznil ses?!“ vykřikl šokovaně Bill a snažil se zmírnit třas ve svých rukou. Dnes je toho na něj moc! Nejdřív Teresa a následně na to zjistil, že další pokus o přerušení závislosti na tišících lécích je v nedohlednu, jelikož jeho současný fyzický stav něco takového absolutně neumožňoval, byl na tom neskutečně špatně už se svými pravidelnými denními dávkami, které jej zatím držely na nohou. Bez nich by nebyl schopen vydržet bez odborné pomoci ani čtyřiadvacet hodin a to se zdálo nemyslitelné. Teď se k tomu všemu ještě přidal bratr, jenž před ním stál, rozlícený a s prudkým oddechováním, nepůsobil dojmem, že by se měla situace uklidnit.
„Máš neskutečnou drzost víš o tom?!“ křikl na něj Tom a ještě víc jej natlačil na ledovou zeď, což způsobilo, že Bill téměř nemohl dýchat a jeho slabé tělo takový tlak jen velmi těžko snášelo, přestože Tomova váha byla skoro zanedbatelná. I to byla jedna z věcí, na nichž mohl rozpoznat varovné signály. Kdysi mu nečinilo vůbec žádný problém, nechat na sobě Toma ležet jak dlouho se mu zlíbilo, teď se na něj jen trochu přivine a on už je na pokraji mdlob.
„Netuším o čem mluvíš!“ sykl na něj Bill a jediným výsledkem jeho snahy o lež byl dopad bratrovy dlaně na jeho druhou tvář. Necítil už sice tak ostrou bolest jako při jeho první ráně, přesto mu vytryskly z očí slzy ponížení. „Tak přestaň!“ křiknul ustrašeně Bill a jeho tělem projela drobná křeč, která byla nejspíš způsobená reakcí na emočně vypjaté prostředí.
„Jsi vážně tak hloupý, nebo jenom příliš důvěřuješ lidem kolem sebe?“
„Vůbec ti nerozumím.“
„Ty máš vážně odvahu. Nechápu, na co pořád spoléháš, Bille, že ti andělský obličej zajistí prominutí úplně všechno? Že pro tebe není problém líbat se se svou bokovkou, přestože víš, že doma na tebe čekám já? Že už prostě je někdo, komu patříš? Že stačí, když se na mě podíváš svýma nevinnýma očima a já tě zase bez řečí obejmu, protože ty jsi zkrátka tak úžasně emotivní a neumíš říct ne?“
„Pozoruješ mě snad? Slíbil jsi mi, že tam nepůjdeš, že to necháš jen a jen na mě, porušil jsi to!“
„To nebylo ani zapotřebí. Nemusel jsem za tebou chodit, abych se dozvěděl, v čem za mými zády opět a bez výčitek pokračuješ.“
„Nech si to vysvětlit, neznáš ty okolnosti!“
„Můžu hádat? Spustila svoji obvyklou frázi o tvé dokonalosti a nehynoucí lásce, že jen ty jsi tak jedinečný. A ta tvoje zatracená ješitnost a egoismus zase neodolaly, mám pravdu?“
„Ty mě biješ, Tome? Takhle mi dáváš najevo svoji náklonnost? Vyčítáš mi jeden jediný polibek, o němž ani pořádně nevíš, jak k němu došlo a uhodíš mě za něj? Nečekal bych, že si mě budeš vynucovat násilím, zvlášť potom, co jsi tak neskutečně šílel, když mě Marcus jedinkrát uhodil. A ty dvakrát a je to v úplném pořádku!“
„To je snad něco jiného. Ty se totiž z té tvé zaslepenosti sám sebou jinak neprobereš.“
„Něco ti povím, Tome. Ten, kdo si začne lásku vynucovat ranami, tak nemiluje.“
„Pleteš si lásku s obdivem, Bille! Máš vsugerované, že jakmile ti neklečím u nohou a nevzhlížím k tobě, tak už tě nemám rád? Vidím tě i z té druhé stránky, znám tvoje chyby a ty je máš, stejně jako je mám i já a všichni ostatní.“ Bill rozčileně pohodil hlavou a vysmeknul se z bratrova sevření, jako kdyby pálilo.
„Bože, když mám tolik chyb, když jsem podle tebe tak strašně špatný, řekni mi jediný důvod, proč se mnou ještě ztrácíš čas? Ty průvody za dveřmi nečekají jen na mě.“
„Jestli se ti tohle nelíbí, je minimálně jeden člověk, který tě přijme s otevřenou náručí a můžeš si s ní zacházet jak jen chceš, protože ona by nikdy neřekla, že ty děláš něco špatně.“ Bill provokativně složil ruce na prsou.
„Možná mi projevuje mnohem víc lásky, než toho budeš kdy schopen ty.“ Tom na něj pohlédnul.
„Myslíš, že tě miluje? Jsi směšný, pokud jí nezáleží na tvých penězích, tak pro tvou úžasnou povahu to taky nebude.“
„Skončil jsem to s ní kvůli tobě! Chtěl jsem pro nás dva to nejlepší, dal jsem jí jenom jeden poslední polibek, protože jsem viděl, jak je zoufalá. A víš co? Nebyl vůbec špatný!“…
autor: Heidi
betaread: Janule
