Rozum a cit II 4.

„Ovšemže ne, jsem tak ráda že voláš!“ ozval na druhém konci nadšený dívčí hlas, který překypoval horlivostí. Bill se sám pro sebe spokojeně usmál. Věděl, že by se mohl ozvat třeba ve tři hodiny ráno a ona by k němu i přesto se šťastným a oddaným výrazem přispěchala, jen aby mu splnila jeho přání. Billovi vyhovovala její nenáročnost, stačila jí pouhá jeho přítomnost a nepotřebovala víc, jen se alespoň na okamžik zblízka zadívat na jeho křehkou nevinnou tvář. Nebyl si jist, jestli mu něčím imponuje, svým způsobem byla zajímavá, ale neuměl říct proč si vybral vlastně ji. Asi jen byla ve správnou dobu na správném místě a on se rozhodl být velkorysý.

Obdivovala jej, pokaždé na něm visela očima, hltala každé jeho slovo, pozorně sledovala jeho gesta a pohyby, imponoval jí. Byla jím naprosto okouzlena, v jeho přítomnosti se cítila vždy nervózní a nejistá, ale snažila se, aby to na sobě nedávala znát. Jeho osobnost ji naprosto pohltila,dokázala by jej mlčky pozorovat celé hodiny, poslouchat jeho něžný hlas, tak strašně moc jej chtěla mít u sebe. Bill dokonale věděl, že ji má omotanou kolem prstu, že stačí kývnout a ona pro něj udělá první poslední, ať už ji požádá o cokoliv. Schůzky s ní se mu líbily, jeho ego při nich bylo neustále zvětšováno těmi věčnými lichotkami a obdivnými frázemi a právě to byla jedna z věcí, která se mu na Terese zamlouvala.

Netrvalo ani patnáct minut a v ulici se začal rozléhat tlumený klapot podpatků, které rychlými kroky mířily přímo k němu. Poznal její perfektní siluetu už z dálky. Na postavu si nemohla stěžovat, měla rovnoměrné tělo s ideálními mírami. Hladké lesklé vlasy barvy čokolády jí splývaly do půlky zad a ve slabém větříku jí poletovaly kolem jemně opálené tváře s výraznýma blankytnýma očima s hustými řasami. Bill jí nevyšel vstříc, vyčkával než ona sama dorazí až k němu. Zlehka jej políbila na tvář a dotkla se jeho ramene.

„Ráda tě vidím,“ špitla udýchaným hlasem, na němž bylo jasně znát, že celou cestu spěchala, jen aby Bill nemusel dlouho čekat.

„Nevadí, že jsem tě vytáhnul z postele?“ optal se Bill spíš konverzačně, stejně nepočítal s variantou, že by mu odpověděla něco jiného než ne.

„Vůbec ne, nemohla jsem spát. Víš přece, že za tebou přijdu kdykoliv, jen když si najdeš trochu času,“ upírala na něj své zářivé oči a nenápadně se k němu naklonila blíž.

Doufala, že ji políbí, že jej k tomu přiměje. Bill pro ni znamenal obraz dokonalosti, trochu ji však mrzelo, že jí nedával tolik něžností, co by potřebovala. Občas jí věnoval polibek, jemně se jí dotknul, ale tím to končilo, nepřipouštěl si ji k tělu víc než bylo bezpodmínečně nutné. Bylo to tím, že si stále ještě nebyl úplně jistý svým jednáním, nebyl přesvědčen o tom, že to chce skutečně udělat, ale Tom jej k tomu podle jeho názoru stále více nutil a jemu bylo jasné, že to bude jen otázka času.

Tom ležel na zádech a zamyšleně pozoroval strop nad svou hlavou. Z reproduktorů se pokojem vznášel Billův tichý tesklivý hlas a celou atmosféru dělal ještě mnohem těžší. Tom přivřel oči. Je to smutné, jemná slova musí poslouchat z jeho písní, protože mu je bratr už prostě nedokáže říct sám. Tak dlouho už mu neřekl, že jej miluje, byl přímo posedlý touhou jej vlastnit a on se tak strašně bál, že to se skutečnými city nemá nic společného. Věci nejdou tak jak by měly, nic není tak snadné jak si představovali, ale on pořád doufal, že se přesto všechno dokáží přenést.

Bill odešel, nebylo to poprvé kdy uprostřed noci opustil dům a vracel se až po několika hodinách, většinou v dobré náladě. Tom ještě nenašel odvahu se jít někdy při jeho odchodu podívat k oknu, podívat se, jestli na někoho čeká, nebo jestli někdo čeká na něj. Vlastně to ani nechtěl vědět, když neměl jistotu, stále mohl sám pro sebe vymýšlet nejrůznější více či méně pravděpodobná vysvětlení, kterými bratra hájil. Snažil se jim uvěřit a nejspíš se mu to i dařilo. Kdyby ne, nedokázal by s Billem tak snadno spát jen pár hodin po tom, co se vrátil ze svých nočních vycházek. Nemyslel na to, přesvědčoval se, že Bill jen trucuje, že se sám prochází po tichém městě a vstřebává vztek, který mu způsobil on. Ale co jiného měl dělat?

Bill by nad ním měl nejraději 24 hodinový dohled a on nebyl na něco takového ani v nejmenším zvědavý. On bratrovi věří, tak proč to z jeho strany není stejné? Dokonce se už i zamýšlel nad tím, jestli skutečně Billa příliš neprovokuje, jestli kontakt s dívkami nepřehání a pokusil se jej ještě omezit, ale žádný zázrak se nekonal, Bill si vždycky našel další a další záminku. Chtěl jej mít vedle sebe, asi to znělo nelogicky, ale on jej prostě neuvěřitelně postrádal, ten cit byl silnější a přebil všechen ostatní vztek. Kde jsi Bille? Vrať se.

Warum bist du abgehauen? Komm züruck nimm mich mit…………………

autor: Heidi
betaread: Janule