Bill s nepřístupným výrazem ve tváři kráčel tmavou chodbou domu a v náruči držel několik kusů svého oblečení, které mu z rukou postupně vypadávalo na chladnou podlahu, protože nedokázal odhadnout množství.
„Bille! To přece nemusíš,“ slyšel za svými zády křičet bratra, jenž stál mezi dveřmi svého pokoje a pozoroval jeho počínání s velkou dávkou zoufalství. Nechtěl to takhle nechat, prostě se nemohl jen tak bezstarostně dívat na to, jak se Bill pomalu vytrácí z jeho života, jak se mu čím dál více oddaluje, nechce s ním mít nic společného. Bolelo to, tak moc to bolelo. Nenapadlo jej nic jiného, než prudce vykročit za ním a silně sevřít jeho paži. Jakmile jím bolestivě smýknul směrem k sobě, bratr zlostně vykřikl a upustil na zem i ty zbytky věcí, které v nich ještě zůstávaly.
„Nechci abys na mě sahal,“ sykl rozzlobeně a pokoušel se vyvléct z Tomova nepříjemného stisku.
„A já zase nechci, abys dělal nějaké ukvapené závěry. Vím, že se zlobíš, ale přesto tě prosím, abys zůstal. Chci na tebe dohlédnout, být u tebe, kdybys cokoliv potřeboval, Bille, dovol mi abych se o tebe staral, víš přece pod jakou podmínkou jsem zařídil, aby tě propustili.“
„Ano, jen těžko bych mohl zapomenout, když mi to opakuješ několikrát denně. Vím, pustili mě jen proto, že jsi slíbil, že mě přiměješ jíst. Jsem opravdu zvědavý, jak se ti to podaří,“ ušklíbnul se Bill, což v jeho pohublé tváři působilo téměř strašidelně. Nemínil se s bratrem dál bavit, chtěl konečně přestěhovat všechny své věci zpět do svého pokoje, zařekl se, že do toho Tomova už nevkročí, vázaly se na něj příliš silné vzpomínky, které jej stále a stále srážely do té nádherné nostalgie a on už se nechtěl vracet do minulosti. Prostě to pro něj bylo příliš bolestné.
Tom sklopil oči. Myslel si, že když Billa dostane domů, budou mít mnohem více času, klidu a příležitostí promluvit si spolu a slepit to, co se ještě slepit dá. Bratrovu apatii a nechutenství přičítal depresivnímu nemocničnímu prostředí, namlouval si, že když jej bude mít u sebe doma, kde se vždycky cítil v bezpečí, jeho rozbouřené emoce se uklidní. O to větší bylo jeho zklamání, když návrat Billa nepřinesl v jeho chování jedinou změnu. Bratr jej přehlížel, komunikoval s ním jen v okamžiku, kdy to bylo bezpodmínečně nutné a zachovával si ten svůj mrazivý chlad, který Toma tolik ničil. Živě si pamatoval jak horlivě přesvědčoval bratrovy lékaře, že se bez problémů postará o to, aby konečně přibral, protože je to nevyhnutelný předpoklad pro posílení jeho organismu a nastavení nové léčby. Od Billova návratu se mu podařilo přinutit jej sotva k pár soustům. Nevěděl, jestli je to jeho projev demonstrace, jestli ví jak moc pro něj znamená a proto ničí sám sebe, aby se mu pomstil. Bylo by mu to podobné, už jednou na něj zkoušel podobné triky, tehdy však s pořezaným zápěstím.
„Slibuju, že se tě ani nedotknu,“ špitnul Tom. Několik nocí nazpět se prostě neovládnul a v návalu něhy a neskutečného strádání se pokusil bratra políbit. Setkal se samozřejmě s negativní odezvou. Bill se rozesmál chraplavým hlasem.
„Proč bys to taky dělal? Tebe už dávno neuspokojuju jenom já.“
„Stalo se to jen jednou! A ty víš za jakých okolností, věděl jsi, jak moc na mě působí, když v mojí přítomnosti mluvíš o někom jiném a přece jsi mi chtěl ublížit. Byla to přirozená reakce, byl jsem zaslepený, chtěl jsem ti dokázat, že pro ni nejsi nenahraditelný.“
„Výborně, dokázal jsi mi to. Jsi teď spokojený? Ujistil ses, že jsi ještě své staré triky nezapomněl, pořád ti každý vleze do postele, jen když na něj ukážeš prstem. Taky jsem býval tak hloupý.“
„Hloupý?! Považuješ za hloupost všechno to, co jsme spolu prožili? Tak málo to pro tebe znamená?“
„Co chceš slyšet, Tome? Není snad pravda, že ať jsi udělal cokoliv, vždycky jsem se tebou nechal v posteli uchlácholit? Spoléhal jsi na to, že když to se mnou nevyřešíš slovně, tak po té fyzické stránce mě pokaždé dovedeš zmanipulovat? Byl jsi zaslepený? A ty jsi snad nevěděl, jak moc to zničí mě, když si pustím to tvé nechutné video? Co jsi myslel, že ti na to řeknu?! Ty si pořád neuvědomuješ dopad toho co jsi udělal. Není to jen nějaké dokazování, že jsi měl pravdu, ty jsi prostě spal s někým jiným, i přestože jsi byl v té době se mnou a ještě jsi mi to předložil. Je to tak zvrácené! Hnusíš se mi! Hnusí se mi všechno co jsi dělal s ní, protože jsi to dělal jen pro vědomí, jak moc mi tím chceš ublížit. A to se nepromíjí. Možná, Tome, kdyby to bylo spontánní, nečekané, prostě by se to stalo, zlobil bych se, ale po čase bych nejspíš uznal, že tohle se může přihodit a neznamená to nic proti mně. Jenomže tohle jsi naplánoval! Šel jsi tam s tou myšlenkou a pro to neexistuje omluva, nemám sílu pořád odpouštět a začínat znovu.“ Tom si promnul pálící oči.
„Dělej se mnou co chceš, křič na mě, vyčítej, vrať mi to se vším všudy, ale nenechávej mě takhle. Prosím, takhle ne.“
autor: Heidi
betaread: Janule
