Bill posměšně pohodil hlavou a promnul si vlasy, což způsobilo slabé chřestění náramků na jeho nebezpečně tenkém zápěstí. Několik jich dokonce musel odložit, neudržely se na jeho úzkých rukou. Pohlédl na bratra.
„Co mám udělat, Tome? Vrátit ti to? To bys opravdu chtěl? Mám jít a vyspat se s prvním, kdo mi přijde pod ruku, jen abychom si nebyli nic dlužni? Nebo to mám udělat s někým koho znáš? Aby tě to ještě víc bolelo? Mám zavolat třeba Kessy? Garantuju ti, že během hodiny bys to měl zpět i s úroky. Ty si myslíš, že by se tím snad něco vyřešilo, že by ses najednou cítil lépe a jako zázrakem by všechno to špatné vymizelo? To nejde. Naopak, věci by se jen zkomplikovaly, dělali bychom vzájemně naschvály, postupem času by to nebylo o vyrovnávání účtů, ale o soupeření, kdo komu zlomí srdce na víc dílů. V tom je asi právě ta moje směšná citová základna a nejspíš to bude i velká část naivity. Radši budu trpět tím, že jsi mi ublížil, než abych ranil já tebe.“ Nevnímal bratrovu ruku, která se jej snažila ze všech sil sevřít, měl dost starostí se zatlačováním slz zpět do očních důlků, copak mu mohl dovolit, aby jej viděl poraženého? Nenáviděl doprošování a nenáviděl svoji slabost, jak silně na něj působí emočně vypjaté situace, připadal si jako malé dítě, které neustále potřebuje klid a sebemenší změna jej dokáže nepřiměřeně vyvést z míry.
Všechno přišlo v tak strašně nevhodnou dobu! Jakoby se celý jeho svět sesypal a zůstaly jen třísky. Vždycky si zakládal na svém životním rytmu, měl své zvyky, kterým se ostatní museli podřídit, nebylo pro něj běžné, že on se musí podřizovat životním situacím, problémy za něj řešili jiní a když ne, pokaždé je mohl rozebírat ve dvou, Tom byl pro něj tady. Ale najednou už se nemohl spolehnout vůbec na nikoho, bylo tak strašně deprimující, že v celém jeho životě nebyl jediný člověk, jemuž by teď mohl absolutně důvěřovat. Jistě, spoustu přátel a známých ztratili díky svému vztahu. Byli nuceni jít do ústraní, jestli chtěli být spolu, nezbývalo jim nic jiného než zmizet z očí veřejnosti a to se také podepsalo na jejich společenském životě. Dokud mezi nimi bylo všechno v pořádku, nikoho nepotřebovali. Až teď si uvědomoval, že kromě bratra nemá vlastně nikoho a i jeho postupně ztrácí. Dopadala na něj deprese a skepse, proto odmítal jídlo, byl to nějaký blok, něco se v něm vzepřelo a on sám netušil, jak tuhle překážku odstranit.
Byl pod tlakem, z jedné strany se na něj valily osobní problémy spojené s Tomem, které neměly v dohledné době konec, jelikož netušil, jak má postupovat. Pořád jen odpouštěl, poslouchal omluvy a následně se nechával ukolébat sliby a prostě nevěděl, jestli je na další podobnou ukolébavku ještě dostatečně silný. Z druhé strany na něj doléhala jeho fyzická stránka. Nutkání sáhnout po osvobozujících pilulkách tady bylo neustále, sice v mnohem menší míře než před jeho zhroucením, ale věděl o čem lékaři mluví, když jej minimálně každý druhý den alarmovali na nastoupení odvykací léčby a lanařili stav jeho tělesné hmotnosti. Byl unavený, vyčerpaný z toho všeho, místo aby odpočíval a soustředil se na své uzdravení, musel myslet jen na Toma a sám se vyrovnávat s následky jeho unáhlených jednání, které vždycky dopadaly stejně.
Nenápadně si otřel oči a téměř zoufale nesl, když si k sobě bratr zase, asi už posté, obrátil jeho tvář. Cítil na svém těle jeho ruce, chvěly se, tak moc se chvěly, jakoby snad byly v kontaktu s jeho boky úplně poprvé. Díval se daleko přes jeho rameno, přesto mu na krk doléhal jeho dech. Nešlo to, chtěl být s ním, ale Teresin obraz v jeho náruči pro něj byl příliš živý. Nepřenesl se přes to, ještě ne. Jako socha držel a přihlížel, jak se bratr snaží vyhledat jeho ústa. Bylo to pro něj typické, slova nic nezmohla, tak se zaměřil na činy, jako obvykle sázel všechno na jedinou kartu, na své charisma, na svůj půvab, na to, že je Billovou slabostí. Zlehka jej políbil a když nenacházel odpor z druhé strany, proniknul jazykem mezi jeho rty. Byl zmatený z toho, že nepřichází žádná odezva, Bill mu dovolil bloudit v jeho ústech, ale nevycházel mu vstříc. Jen nehybně stál a nechával si bratem zaklonit hlavu, tak jak to Tom dělával. Objímal jej, cítil tu horkost, tak proč prostě nemohl zapomenout? Věděl, co bude následovat, pokusí se jej odvést do pokoje, k sobě do pokoje, protože ví, že právě tam se vážou vzpomínky na jejich první noc. Bude mu šeptat, šeptat něco krásného, používat slova jako věčnost a budoucnost a on mu uvěří. Dovolí jeho dotekům, aby zaplnily celé jeho tělo a bude se s ním milovat, protože tím se vždycky všechno vyřešilo. Tom ně něj uměl zapůsobit, věděl, že pro Billa se sex rovná důkazu lásky a využíval toho. Doufal, věřil v to, že jednou se v něm něco zlomí, že mu odpustí, tak strašně moc to chtěl, ale jeho srdce mu něco takového zatím nedovolovalo. Tom nešťastně zavzdychal a přitisknul si bratra na svou hruď, přestože věděl, že jej bude muset nechat odejít. Chtěl vrátit čas a udělat všechno jinak, nikdy mu neublížit, nikdy jej neranit. Bill zvednul hlavu.
„Nech to být. Nějaký čas, nevím jak dlouho, prostě čekej. Čekej na mě.“
autor: Heidi
betaread: Janule
