Bylo už k ránu, slabé světlo se dralo skrz pomíjející noční čerň a ozářilo Tomovu napjatou tvář. Nespal, nedokázal usnout ani na okamžik, dokud bratr nebyl vedle něj, dokud na volném místě ve své posteli neměl jistotu jeho spícího těla. Čekal, čekal na něj celou noc, když měl pocit, že se z Billových procítěných songů už zblázní, vstal a bezcílně bloumal domem, díval se střídavě ze všech oken, jestli neuvidí bratra přicházet, vracet se zpět, aby k němu mohl přijít a obejmout jej. Sám nad sebou se pozastavoval, tolik se po Billově boku změnil, nikdy nebyl zvyklý o cokoliv prosit, všechno mu bylo dáno aniž by si o to musel říkat, ale teď je prostě všechno jinak.
Byl ochoten udělat první smířlivý krok, když s něčím nesouhlasil, tak raději mlčel, jen aby se nemusel dívat na bratrův rozzlobený výraz. Přestože chyba nebyla na jeho straně, byl to on, kdo přicházel se sklopenou hlavou a prosil o Billovu pozornost, doslova si hýčkal a rozmazloval jeho lásku. Věděl, jak velká je to chyba, že už od začátku neměl něco takového dopustit, měl stanovit hranice, měli si být rovnocennými a ne se rozdělit na tu vůdčí a poslušnou část. Nikdy by nevěřil, jak jej bratr dokáže převrátit, omotat si jej kolem prstu, aby žádal o každý jeho dotek a on mu jej s milostí dopřál. Chtěl aby to skončilo, aby se vrátili do starých kolejí, kde začínali. V té době k sobě měli respekt, tolerovali přání druhého na úplné maximum a snažili se dělat vzájemné ústupky. Poslední dobou však byl nucen dělat ústupky pouze Tom.
Zvuk domovních dveří jej zvednul do sedu. Vydechl. Je tady, teprve teď přišel. Tom přivřel oči, nechtěl si představovat kde bratr byl a co tam dělal, ničilo jej to zevnitř, tak moc ho to děsilo, nesmí Billa ztratit, neumí žít bez něj, byl rozhodnut, uchovat jejich pouto za každou cenu. Nebude se ptát, žádné otázky, ani jednou se nezmíní o tom, jak moc jej bolí, že Bill spává někde jinde, nejspíš u někoho jiného, že vždy odchází, když spolu mají nějaký konflikt, aby mu ublížil. Dělá to cíleně, aby jej přinutil žárlit a potrestal jej za to, že se mu snažil vymluvit jeho názor.
Bill vešel houpavými kroky do svého pokoje a prudce za sebou zavřel dveře. Shodil ze sebe oblečení a s úlevou se zabalil do rozházených přikrývek. Není nad to, spát ve své vlastní posteli. Poslední tři hodiny strávil na té Teresině, usnul vedle ní, kompletně oblečený a bez jediného náznaku jakéhokoliv kontaktu mezi nimi. Věděl, co Teresa očekává, že se nemůže dočkat až se k němu dostane blíž, její snaha už byla příliš viditelná, neovládala se, pokoušela se jej svádět, byla ochotna dát mu úplně všechno, ale bez úspěchu. Byl neoblomný, nenechá jejich vztah přejít v něco víc do chvíle, než si bude skutečně jistý, že je to ta správná věc. Nepochyboval o tom, že Teresa bude čekat, jak dlouho jen bude chtít.
Potřeboval se trochu vyspat, v klidu si utřídit myšlenky a vybavit si pod zavřenými víčky Tomovu tvář. Chtěl jej, neuvěřitelně moc. Víc než Teresu, která se mu tak ochotně nabízela, víc než kohokoliv jiného. Ale nebude to mít tak snadné. Bill si pořád ještě příliš dobře pamatoval na včerejší hlučnou scénu a když jej přepadlo příliš velké vzrušení, hned si uvědomil, jak bezcitně jej bratr odmítnul, jak pohrdnul jeho doteky. Asi po deseti minutách se otevřely dveře a on v nich uviděl stát nejistého Toma. Ušklíbnul se.
„Co chceš? Rád bych se prospal.“
Tom polkl hořkou a bolestnou narážku, kde byl celou noc a co dělal tak vyčerpávajícího, že teď chce klid a spánek. Neřekl to, věděl, že Bill by mu odpověď poskytnul možná a až velice rád a to on nechtěl.
„Mrzí mě, co se stalo včera. Oba jsme se unáhlili, bylo to zbytečné,“ začal Tom tichým hlasem.
„My jsme se unáhlili? Ne Tome, to ty jsi mě jednoduše odkopnul, sbalil ses a odešel, to je celý ten problém.“
„Ani jeden nejsme bez viny, měl jsem k tomu přece důvody.“ Bill se jen lehce zasmál.
„Dobře, když se ti nelíbí jak se chovám, tak co tady vlastně děláš?“ Tom se naklonil přímo k bratrovi a přejel mu horkým jazykem na krku. Bill se zachvěl po celém těle.
„Můžeme pokračovat, kde jsme včera skončili,“ zašeptal Tom a zajel rukou pod jeho tričko. Bill jen tak tak udržel v ústech hlasitý sten a s velkým sebezapřením od sebe Toma téměř odhodil.
„Teď nemám chuť pro změnu já,“ prohlásil ledově.
„Chceš se mi pomstít?“ sykl Tom.
„Ne, jen chci abys poznal jak mi bylo včera.“
„Přijď, až si budeš jistý, jestli ke mně ještě vůbec něco cítíš,“ prohlásil zklamaně Tom a opustil místnost. Bill položil hlavu zpět na polštář, ale necítil se vůbec spokojený. Možná neměl být tak chladný, vždyť jej zbožňuje! Ale žárlivost jej zaslepovala, i Teresu si našel z velké části jen z trucu…
Tmavovlasá dívka pomalu dosedla do křesla a dala hlavu do dlaní. Nemohla uvěřit tomu, jak moc je Bill neoblomný.
Věřila, doufala, že když už jej dostane až na svou postel, že ho to snad přiměje k nějakým činům, ale on jí sotva věnoval pár doteků a působil jako by byl stejně duchem nepřítomen. Proč se jí tak nedaří? Proč na něj neplatí její přitažlivost? Tvrdil, že potřebuje čas, dobře, bude trpělivá, ale bylo tak strašně těžké zůstávat chladná v jeho přítomnosti…
autor: Heidi
betaread: Janule
