Bill tiše vstal a na vratkých nohou odešel do koupelny, kde si horkou tvář opláchnul proudem ledové vody. Byl šťastný, tak neskutečně šťastný. Už si ani nepamatoval den, kdy mohl něco takového s čistým srdcem tvrdit, říct, že mu absolutně nic neschází, má všechno co miluje, co potřebuje, co mu kdy scházelo. Dostal se do stádia, kdy vůbec nic nepostrádal a ten pocit byl pro něj naprosto neuvěřitelný a nádherný. Všechno zlé se zdálo příliš daleko na to, aby se tím museli zabývat, byly to jedny z těch chvil, kdy si budoucnost maloval v pestrých barvách a připadal si báječně uvolněný. Celé dopoledne strávil s bratrem, nehnuli se jeden od druhého ani na krok, ani na okamžik se nenechali vzájemně o samotě a společně si vychutnávali každičký dotek, každý polibek, měli nějaký zvláštní spěch, nějakou potřebu dohnat to, co jim bylo odpíráno, to co jim proběhlo mezi prsty, to co zmeškali. Ujišťovali se, že mají před sebou dostatek času, ale přesto se neuměli ubránit dalšímu líbání, dalším hlubokým pohledům do očí, které končily milováním. Byl to pro něj jeden z nejkrásnějším dnů vůbec. Zbožňoval, když měl Toma jen pro sebe, kdy se mohl soustředit jen na něj a on se naopak věnoval výhradně jemu. Nejspíš to bylo způsobené jeho majetnickou povahou, projevovala se v něm touha druhé vlastnit, ovládat je. Věděl, že na bratra už tohle neplatí, znal jeho citové vydírání až příliš dobře a víc by na něj nenaletěl, přesto měl rád okamžiky, kdy byl Tom bezmezně jeho.
Z myšlenek jej vytrhly ruce na jeho útlém pase. Nejdřív sebou úlekem trhnul, ale následně se na jeho tváři vykouzlil úsměv a zvrátil hlavu na levou stranu, aby jej mohl bratr políbit na odhalený krk.
„Chyběl jsi mi,“ zašeptal mu žádostivě do ucha a Bill se rozesmál. Jeho smích zněl uvolněně a radostně, žádné předstírání, žádné obvyklé divadlo pro televizní kamery, kde prezentoval příliš okatě svoji bezstarostnost a ačkoliv uvnitř prožíval peklo, rozdával úsměvy na všechny strany a ochotně odpovídal na jakkoliv hloupé otázky. Teprve dnes mu jeho smích skutečně věřil.
„Vždyť jsem odešel asi před dvěma minutami,“ ušklíbnul se na Toma.
„Připadalo mi to jako věčnost,“ objal jej bratr a společně sešli dolů do přízemí. Oba uznali, že je na čase, nechal postel nějakou dobu odpočinout, byli jeden druhého absolutně nabažení. Tom před bratra postavil už automaticky jeho obvyklý hrnek horké černé kávy. Zase byla zpátky ta doba, která mu tolik vyhovovala. Časy, kdy se o Billa láskyplně staral a pečoval o každé jeho přání, mu velmi chyběly a on to všechno dělal rád. Bill totiž přímo vyzýval k tomu, aby se o něj druzí starali, aby jej uchovávali jako ve vatě a chlácholili jeho pověstnou křehkost.
„Jdu jen pro noviny“ vzpomněl si najednou Tom, když si uvědomil, že ještě nečetli dnešní bulvár. Oni sami by o něj zájem neměli, nejraději by o devadesáti procentech o nich vydaných článků a úvah ani nevěděli, ale jejich producent trval na tom, že musejí být za každou cenu informování o tom, jaké reportáže byly uvedeny, aby mohli reagovat na případné otázky bezprostředně, kdyby náhodou přišly před domluvou s jejich týmem. Před domem vzal do rukou zmuchlané výtisky a zatímco Bill spokojeně usrkával z horkého šálku a zasněně se díval skrz zamlžené okno, on letmo listoval stránkami. Nemusel se dostat příliš daleko, do očí jej přímo udeřila zpráva na titulní straně, provedena v ještě větších písmenech než obvykle. Na okamžik přivřel oči. Ne, to nemůže být pravda, jen se mu to zdá, není možné aby právě teď, teď, když je absolutně všechno podle jeho představ, přišlo něco, co by jejich štěstí mohlo ohrozit. Nevěřícně pročítal několik odstavců a jeho oči se upíraly na Teresinu fotku, jež zabírala čtvrtinu plochy. Mít ji teď právě vedle sebe, další snímky by už nejspíš neudělala. Nenávistně třísknul s novinami o stůl a musel se několikrát zhluboka nadechnout, aby tolik nevnímal lomcující vztek. Bill sebou vyděšeně trhnul.
„Co se děje?“ zeptal se nechápavě, když si všimnul bratrova znepokojeného výrazu. Tom ukázal očima před sebe.
„Tohle?“ protáhnul Bill.
„Divím se, že si s tím lámeš hlavu, ať už napsali cokoliv, nenapsali to poprvé ani naposledy,“ odmávnul celou záležitost rukou a hodlal se dále věnovat přerušenému snění. Tak dobře se mu přemýšlelo v bratrově přítomnosti, s vědomím, že je vedle něj, jako zázrakem z něj opadl veškerý smutek předešlých dní. Tom však nepovažoval věc za uzavřenou a podal Billovi noviny přímo do dlaní. Na jeho tázavý pohled odpověděl.
„Teresa. Prodala to médiím.“
autor: Heidi
betaread: Janule
