Bill odvrátil tvář v okamžiku, jakmile se od něj bratr vzdálil. Chápal jeho důvody, byly logické, dávaly smysl, přesto všechno cítil hluboko ve svém těle ostny žárlivosti, které se tak výrazně a plíživě draly na povrch a nedodávaly mu pocit potřebného klidu. Nenáviděl tuto svoji vlastnost, tak moc mu komplikovala život, znesnadňovala reálně uvažovat, protože jeho smysly byly zaslepeny neustálými nesnesitelnými obrazci, které se mu vynořovaly v mysli. Co jen mohl dělat? Vůbec nic. Nezbývalo nic jiného než věřit, důvěřovat bratrovi, že chyby, kterých se dopustili jeden na druhém, jsou vyčerpány a on bude moci i v příštích nocích spát beze strachu, že se mezi Tomem a jeho někdejší spřízněnou duší Teresou, neodehrává nic více, než s čím by byl on sám ochoten souhlasit. Vnímal, jak bratr klečí u jeho nohou a jemně si jej k sobě přitahuje za lem trička. Naklání se k jeho hlavě tak dlouho, dokud nejsou jejich rty v přímo nebezpečné blízkosti a oni téměř ve stejné vteřině pomalu přivírají oči. Pootevřel ústa a před očima mu vytryskly mžitky hned jak se jich Tom zlehka dotknul. Líbal jej tak opatrně, tak něžně a přitom intenzivně, tak jak to uměl jen on, způsoboval svými pohyby to, co v něm nedokázal probudit nikdo předtím a každým dnem se to stupňovalo, on sám nebyl schopen uvěřit tomu, že tak dlouho od jejich první noci, k sobě pociťují ještě něco mnohonásobně intenzivnějšího než tehdy a čas jim jen pomáhal v tom, aby jeden na druhém získávali neochvějnou a absolutní fyzickou i psychickou závislost.
Tom najednou pustil jeho ruce a nechal jeho dlaně klesnout. Rázně se napřímil a odešel směrem ke kuchyni. Nechtěl, aby Bill slyšel jejich rozhovor, raději tuto nepříjemnou záležitost vyřídí sám a v tichosti, bratra do toho nechtěl zaplétat. V poslední době se na jeho hlavu sypala jedna ráda za druhou a on jej prostě musel ušetřit dalších starostí. Tiše zavřel velké dveře a na telefonu zadal příslušnou sérii číslic. Lhal by, kdyby tvrdil, že není nervózní.Najednou se mu vybavila spousta nepříjemných vzpomínek, jaké bylo jeho poslední setkání s Teresou, jak skončilo, jak on to skončil. Od té doby s ní nemluvil, postupně ji vymazával ze své paměti a ona se mu tímto způsobem velice suverénně připomněla a dala o sobě vědět. Méně vhodnou chvíli si vybrat nemohla. Je to tak vždycky, pokaždé, když už jsou jen krůček od opravdového štěstí, se objeví něco nebo někdo, kdo jim tu pracně vydlážděnou cestu znovu pošlape.
„Ano?“ zazněl mu do uší její sebevědomý hlas, který jej v tuto chvíli naprosto iritoval. „Nechtěla bys mi něco říct?“ sykl místo pozdravu.
„Taky tě ráda slyším. Co se děje, nenašel jsi žádnou, která by byla vhodná pro dnešní večer?“
„Spíš bych si rád poslechnul, proč jsi prodala tisku celou tu nesmyslnou aféru.“
„Víš proč, Tome? Je to strašně jednoduché. Najednou jsem si prostě uvědomila, že mě vůbec nebaví být neustále ta, kterou každý jen dokonale využije a potom s ní už neztratí ani slovo. Ta, která je dobrá v lepším případě pro pár týdnů a konkrétně v tvém, spíš pro pár hodin.“
„Uznávám, že jsem se nezachoval podle nejlepších pravidel ale to přece neznamená…“
„Podle pravidel?! Tome, probuď se! Tvůj bratr za mnou přišel jen ve chvíli kdy mu bylo mizerně a potřeboval si vylít srdce, ale nikdy, nikdy mi nedovolil, abych jakkoliv vstoupila do jeho života, nestála jsem mu za to. A ty ses u mě objevil pro změnu jen proto, abys dodělal to, co Bill prostě nedovedl. Zajímalo někdy někoho, jak se cítím já? Jaké asi já můžu mít problémy? Zametli jste se mnou jako s nejposlednější děvkou a já si zasloužím satisfakci.“
„Jde ti o peníze? Stačilo říct, že chceš jít s něčím takovým ven a dostala bys je.“
„Možná. Ale peníze nejsou to jediné, proč jsem to udělala.“
„Tak proč?“
„Chci, aby o mě bylo vědět, jakýmkoliv způsobem, rozumíš? Nechci zůstat navěky tady v té díře, kde se sjíždí davy lidí jen proto, aby dali růži do vaší schránky. Mám obličej na to, abych to mohla někam dotáhnout a ty jsi mi k tomu velice dobře přispěl, protože materiálu na další zajímavosti na titulní stranu mám ještě docela dost. Víš přece jak to chodí, kdo má něco společného se slavnými, jeho samotného to proslaví.“
„Je to ubohé, uvědomuješ si to?“ zeptal se Tom ledovým hlasem.
„Ale možná mě ta moje ubohost dostane tam, kam potřebuji. A s tvojí pomocí, Tome, s tvojí pomocí.“
„Jsem ten poslední člověk na světě, který by ti nabídnul pomoc,“ křikl Tom a chtěl zavěsit…
autor: Heidi
betaread: Janule
