Tom bratra něžně objal zezadu kolem pasu a políbil jej na nahá záda. Měl na sobě jen přikrývku, nic víc jeho bledou kůži nezahalovalo. Vnímal Tomovy polibky na svém drobném těle a přál si tuhle chvíli zapamatovat do těch nejmenších detailů. Stále ještě cítil tu horkost, která se jej zmocnila při jejich milování a teď pozvolna odeznívala a dostávala jej zpět do reálného světa. Zvážněl. Aniž by se otočil, zašeptal do křehké atmosféry.
„Proč jí chceš pomáhat? Myslel jsem, že naše účty s Teresou jsou jednou pro vždy vyrovnané a ty sám jsi mi sliboval, že už o ní nikdy nebudu muset slyšet. Tak proč teď? Proč se najednou nebráníš vyjít jí vstříc i po tom všem? Přestože víš, že já s tím nesouhlasím.“ Tom opřel svou hlavu o Billovo rameno a přejel prstem napjatou kůži.
„Protože tě chci chránit.“
„Chránit? Před čím? Před ní? Po tom, co jsem si přetrpěl po vaší společné noci už neexistuje nic, čím by mě mohla silněji zasáhnout.“ Bratr vydechl. Řekne mu to. Nechce se zaplétat do dalších lží, ještě nikdy se mu nevyplatily a jen zkomplikovaly jejich společné soužití.
Otočil k sobě Billa čelem a přitáhnul jej k sobě za boky.
„Vyhrožuje. Tvrdí, že jakmile jí nepomůžeme se v rámci možností zviditelnit na scéně, zveřejní v tisku další článek. O tobě. O vás dvou. A nebude váhat zajít do detailů.“ Teprve po chvilce ticha se bratr ozval.
„Nespal jsem s ní. Nikdy. Znal jsem ji už nějakou dobu, ale přesto jsem nikdy nedovolil, aby to mezi námi zašlo dál, protože jsem měl pořád před očima tebe. A to mi bránilo. Jen myšlenka na tebe byla natolik silná, abych nedokázal být s někým jiným,“ zašeptal a políbil Toma na čelo. Věděl, jak jeho slovy trpí, věděl, že si uvědomuje na co naráží. Že on nejspíš Billa tehdy před očima neměl.
„Nechci, aby o tobě kolovaly lži. Nechci, abys musel cokoliv vysvětlovat a dlouze se obhajovat jen proto, že Teresa je zhrzená a jako odplatu si vybrala tohle. Ať je po jejím. K ničemu jí to nebude a my budeme mít zase klid. Nedělám to pro ni, Bille, dělám to pro tebe. Kdyby šlo o mě, ať si klidně vykládá pohádky, ale tobě nikdo ubližovat nebude.“
„Co chceš tedy udělat?“ zeptal se Bill.
„Jedna party. Jedna jediná. Uvedeme ji tam a tím to končí. Kontakty ať si shání sama, příležitostí bude dostatek. Nepředpokládám, že by se na to někdo chytil a ani mi na tom nezáleží. Já splním co jsem slíbil a ona bude zticha. Souhlasíš?“
Bill krátce kývnul.
„Není v tom něco víc?“
„Tohle už neříkej,“ ohradil se bratr a položil jej na záda, zatímco se sám zapřel lokty, aby jeho tvář spočívala těsně nad tou bratrovou. „Nic nestojí za to, abych riskoval tebe rozumíš? Vůbec nic. A nikdo mi taky nedá to, co dostávám od tebe.“ Bill se ušklíbnul.
„Věřím, že řada mužů by si se mnou klidně vyměnila místo. Možná někdo zkušenější a atraktivnější.“
„Nepovídej hlouposti. Jsi nejpřitažlivější ze všech.“
„Ach, vážně? Nic mi nenalhávej, ještě se poznám v zrcadle, vím dobře, že tohle je mé nejhorší období.“
„Jsi nádherný,“ zvážněl Tom a zahleděl se do jeho zářivých očí. Myslel to naprosto vážně. I přes všechnu tu bolest, psychickou i fyzickou, kterou musel jeho bratr projít, si pořád zachovával svoji dokonalou podstatu, nepopsatelnou křehkost a plachost zračící se v jeho očích, která přiváděla tolik lidí do varu. Všechno to krásné vycházelo zevnitř. Perfektní líčení bylo jen něco navíc, určité zdůraznění pro lidi kolem. Ne pro Toma. Pro něj byl jedinečný právě svou přirozeností, která nebyla bezchybná jako tvář na plakátu a právě to jej tvořilo tak nadpozemským. Mohl by se na něj dívat hodiny a přesto by neměl nikdy dost. Pokud šlo o Billa, měl přímo nekonečné nároky.
„Jsi unavený,“ pronesl starostlivě Tom a pohladil jej po tváři bříšky prstů. Vlastně se těšil, těšil se na to, až vedle sebe společně ulehnou, propletou prsty a budou naslouchat dechu toho druhého, budou se ujišťovat a svých citech, o svých tužbách. Fungovala mezi nimi duševní láska, která získávala mnohem výsadnější postavení než ta fyzická. Byla pro ně prostě důležitější. Už dávno přišli na to, že mnohem vzácnější jsou chvíle, kdy máte absolutní jistotu, že pro toho druhého jste na celém světě vším.
„Zítra chci uzavřít tu věc s Teresou. A to definitivně,“ promluvil rázně Bill. „Ten večírek na otevření nové restaurace. Pozvánka přišla minulý týden, nechtěl jsem tam jít, ale vezmeme ji tam. Chci využít nejrychlejší příležitosti jak se jí zbavit. Nevydržel bych čekat.“
„Uděláme to tak. Zítra večer to s ní ukončíme a už nebudou žádná ale.“
autor: Heidi
betaread: Janule
