Bill se naklonil blíže k zrcadlu, aby se mu naskytnul lepší výhled na jeho tvář. Na perfektní tvář. Téměř dokonalou tvář. Bylo až neskutečné co všechno zmůže vrstva líčidel a dvě hodiny práce zručné visážistky. Jakoby to ani nebyl on. Poslední dny byly ve znamení špatného fyzického rozpoložení, proto mu jednoduše nezbývalo dost času ani síly přemýšlet nad svým vzhledem a nad tím, jak jej vylepšit. Uvědomil si, že za dobu jeho nemoci zůstala zásuvka se šminkami netknutá. Bylo to zvláštní. Od svých útlých let by si nedovolil vyjít bez toho báječně vylepšeného obličeje, který se tak krásně hodil na titulní strany a jemu samotnému způsoboval blažené pocity při pohledu na fotografie. Teprve ve chvíli, kdy skutečně bojoval o svůj život najednou pochopil, že když byl zlomený, na dně, s bolestmi, neupravenými vlasy a papírově bílou pletí, která měla k té původní nekonečně daleko, najednou nebyly zástupy obdivovatelů po jeho boku. Musel se s tím vyrovnat sám, za pomoci Toma, ten jediný zůstal s ním, ten jediný byl tady, když se v noci probouzel bolestí a omýval mu zpocené čelo. Jakmile nejste dokonalý a bezproblémový, lidé se od vás odvrátí. Možná je to tím, že mají své vlastní starosti a právě v něm si našli tu půvabnou modlu, která prostě žádné problémy mít nemůže, protože je něco víc než ostatní. Ale on je lidský. Člověk jako všichni ostatní.
Ze snění jej probral až Tom, jehož ruka spočinula na bratrově rameni.
„Nekochej se tolik,“ rozesmál se. Bill vstal, přičemž mu pečlivě narovnané černé vlasy spadaly na lopatky. Podíval se na Toma očima rámovanýma tmavou tužkou a nápadně dlouhými řasami. „
Hvězda je zpátky,“ ušklíbnul se Tom a políbil jej na krk. Objali se. Vnitřně vycítili, že potřebují svoji vzájemnou blízkost. Bill nasál ostrou vůni, pocházející z bratrovy pokožky a opojně přivřel oči.
„Nechce se mi do toho. Absolutně se mi do toho nechce. Umím si představit tisíc jiných způsobů, jak lépe strávit večer. A navíc ona… bože… už v noci jsem se dneška bál. Špatně se mi spalo.“ Tom jej konejšivě hladil po zádech a vzal do dlaně jeho ustaranou tvář. Viděl moc dobře, jak to Bill prožívá, jak těžké pro něj bude ji znovu vidět, znovu mu připomene jak strašné bylo sledovat jak se s ní miluje.
„Bude to dobré. Nehnu se od tebe ani na krok, slibuju… Měl bych vyrazit, auto čeká venku.“ Bill zpozorněl.
„Nechtěl jsi snad říct, že MY bychom měli vyrazit?“
„Vyzvednu ji sám. Potom se vrátíme pro tebe. Bille, počkej! Nech mě domluvit. Stejně ještě nejsi hotov, mají ti dodělávat nehty. Navíc si myslím, že čím méně času s ní strávíš, tím lepší to pro tebe bude.“
„Fajn,“sykl Bill a snažil se, aby to znělo co nejméně agresivně. Pokoušel se nasadit bezstarostný a klidný výraz, ale ani velké přemáhání mu v tom nepomohlo. Pozoroval bratrovu siluetu, postupně se vzdalující chodbou. Naposledy se na Billa otočil a poslal mu vzdušný polibek. Chtěl jej tím uklidnit, alespoň trochu. Ačkoliv se Tom tvářil naprosto vyrovnaně a odhodlaně, do auta nasedal se smíšenými pocity. Nejraději by jejich setkání oddaloval do nekonečna.
„Objeďte ještě jednou blok,“ houknul nepřítomně na řidiče, který už začínal být z neustálého kroužení kolem Teresiny ulice nervózní. Tom hypnotizoval očima rozsvícená světla v jejím domě. Od té osudné noci tady nebyl. Tehdy, když odcházel, přísahal si, že sem už nikdy nevkročí, že není nic, co by jej mohlo dostat zpátky na tuhle půdu. A teď tady stál znovu. Před jejím domem a připadal si, jakoby se vrátil v čase zpátky do toho smutného večera, který se nikdy neměl odehrát. Znovu se nadechnul a sevřel ruku v pěst. Přivřel oči a myslel na bratra. Na to, že tohle všechno podstupuje proto, aby zbytečně neponičil jeho dobrou pověst. Teprve teď dal řidiči pokyn aby krátce zatroubil.
Z necelé dvě minuty se otevřely dveře domu a v nich stanula povědomá postava. Tom zatvrzele propaloval zrakem podlahu vozu a záměrně se nepodíval ven. Jakoby si snad myslel, že se tímhle způsobem vyhne jejich kontaktu a bude moci zírat do země celou cestu. Lehce sebou trhnul, když se dveře vedle něj otevřely. Pohlédnul na ni. Příliš se nezměnila, ačkoliv pro někoho nezaujatého by mohla být ještě o něco více atraktivní než předtím. Její dlouhé vlasy získaly o něco tmavší odstín, takže teď připomínaly barvu hořké čokolády, dokonale uhlazené a perfektně lesklé. Všimnul si, že trochu přibrala, ale v jejím případě to byl jen krok k dokonalosti. Vytvořily se jí opravdu ženské křivky, větší ňadra a zaoblené boky, což ještě zdůrazňovaly dobře střižené černé minišaty. Okamžitě si v duchu vynadal za tento vnitřní zájem a sám sebe ujistil o tom, že ona je mu jako žena naprosto lhostejná, že pro něj existuje jen jediný člověk, který jej dokáže skutečně vzrušit. Dívka se posadila vedle záměrně tak, aby lem šatů odhalil co nejvíce z jejích nohou.
„Dlouho jsme se neviděli,“ řekla svým sytým hlasem a položila ruku na Tomovo stehno.
autor: Heidi
betaread: Janule
