Tom se ze svého strnulého výrazu rychle probral a prudce odstrčil její dlaň, jako by jej pálila.
„Co si myslíš že děláš?!“ křikl na ni vztekle. Teresu jeho reakce nijak nevyvedla z míry. Způsobně se posadila a lehce se pousmála.
„Posledně jsi byl trochu přátelštější.“
„Posledně bylo hodně věcí jinak,“ sykl.
„Už nebereš jednou použité zboží?“
„Tak dost. Slíbil jsem ti, že tě vezmeme na večírek a to taky udělám. Jako protislužbu budeš mlčet a můžeš s tím začít hned!“ řekl zlostně Tom a pohlédnul na řidiče, který byl očividně zabrán do jejich rozhovoru natolik, že neváhal ztlumit rádio. „A vy jeďte!“ dodal ještě rozčileně.
Bill nervózně přecházel z místa na místo a pokaždé se nejistě zastavil u okna v obývacím pokoji, z nějž byl výhled na prostranství před jejich domem, včetně vchodu. Kde jen můžou být? Zachmuřeně si projel prsty tmavé vlasy. Doba, kterou trávil jeho bratr ve společnosti Teresy, mu připadala každou další vteřinou až neúnosně dlouhá a naplňovala jej na jednu stranu vztekem a na tu druhou bezmocí. Co může dělat? Nezbývá mu než čekat, dokud nepřijedou a to co se zatím děje mezi nimi, si jen domýšlet. Samozřejmě jej napadaly nejrůznější barvité scénáře, ale pokaždé si připomínal, že Tom je stále jen a jen jeho. Snažil se si nepřipouštět, co by se mohlo stát. Co když v bratrovi Teresa vyvolá nějakou silnou vzpomínku na jejich noc a on si jednoduše uvědomí, že mu není lhostejná? Jistě, Tom jej asi tisíckrát přesvědčoval a přísahal o opaku, ale je snadné o tom mluvit, když ji nemáte před sebou a už si ani přesně nevybavujete její tvář. Je to jiné, než když ji skutečně uvidíte, znovu budete v její přítomnosti a znovu na vás zapůsobí její přirozené charisma, které ona bezesporu bohužel má. Kéž by tak tehdy, když ji poprvé potkal, věděl, kam tento nevinný počin zajde.
Oslnila jej světla vozu, který právě zastavil před domem. Bill si uvědomil, že jej za oknem jistě museli vidět. Povzdechl. Výborně, opravdu skvělý začátek ještě báječnějšího večera. S třasem po celém těle vyšel ze dveří a chvějící se rukou chtěl vzít za kličku. Ještě než to stačil udělat sjelo okénko dolů a on spatřil bratrovu tvář.
„Sedni si dopředu,“ řekl neutrálně. Billem projel vztek. Jistě, mohlo jej napadnout, že Teresa nepromarní příležitost posadit se dozadu za Tomem. S kamennou tváří se posadil na sedadlo spolujezdce černého luxusního vozu a na Teresin tlumený pozdrav nereagoval, stejně jako na Tomův pokus o konverzaci, kterou nakonec vzdal. Asi půlhodinovou cestu k restauraci strávili v absolutním tichu a kdyby se tiše nelinula hudba z rádia, nejspíš by bylo slyšet i jak dýchají. Atmosféra byla více než napjatá, nikdo neměl potřebu komunikovat. Bill se marně snažil sledovat dění na zadním sedadle ve zpětném zrcátku, ale pokaždé když to udělal, bratrovy oči jej nachytaly. Slíbil si, že se tam už příště nepodívá, ale jeho zrak si nejspíš nemohl pomoci. Znovu a znovu tam zabloudil. Tomovi bylo jasné, že jej bratr kontroluje. Chápal to a naplňovalo jej to velkou dávkou něhy a lásky. Určitým způsobem mu dělalo dobře, že si jej hlídá, že na něj žárlí, chce ho jen pro sebe a odmítá se o něj s kýmkoliv dělit. Tím mu nejvíc vyjadřoval své city.
Rozzářená světla vycházející z nově otevřeného honosného podniku, byla pro Billa vysvobozením. Vystoupil jako první. Po něm následoval Tom a nakonec Teresa, která se při chůzi neváhala nápadně otřít o Tomovy boky. Bill se chtěl ozvat, ale bratr zachytil jeho pohled a zavrtěl hlavou. Dnes nebyly v plánu žádné scény a on je nemínil vyvolávat.
„Je tady dost známých tváří?“ zajímala se Teresa.
„Nejspíš ano. Na těchhle akcích se pokaždé někdo známý objeví.“
„Někdo? Tome, jestli tady neobjevím nikoho, kdo by mi byl nějakým způsobem prospěšný, tak to se mnou budete muset absolvovat znovu, rozumíme si?“
„Jistě,“ řekl neslyšně Tom.
„Počkejte,“ ozval se Bill.
„Jak ji představíme?“ hodil hlavou k dívce.
„Přítelkyně Toma?“ blýsklo jí v očích.
„S tím nepočítej!“ sykl Bill možná až příliš ostře.
„Známá. Nikomu se nemusíme zpovídat,“ rozhodl Tom, přestože viděl nevoli na dívčině tváři. Jistě si představovala, že po její působivé reportáži v novinách o svém románku s Tomem, jí představí jako někoho serióznějšího, než je pouhá a nic neříkající známá. Vešli do společnosti, která už vypadala v plném proudu. Záměrně dorazili později než stálo na pozvánce, nemínili tady strávit tak dlouhou dobu. Teresa se lačně rozhlédla kolem sebe. Okamžitě poznala několik populárních obličejů z obrazovek, což jí dodalo velice pozitivní náladu. Příchozí trojice na sebe strhla pozornost a Bill preventivně sáhnul po první skleničce, kterou mu číšník úslužně nabídnul. Vypil ji téměř najednou. Možná to tady tímhle způsobem přetrpí lépe.
autor: Heidi
betaread: Janule
