„To by snad stačilo ne?“ zaslechl Bill za svými zády a ohlédl se po známém hlase. Střetl se s bratrovým přímým pohledem, který se na něj přísně upíral. S pohrdavým úšklebkem si přiložil skleničku znovu provokativně k ústům. Tom se neudržel a krátkým pohybem mu ji vytrhnul z ruky a položil na nejbližší stůl.
„Nestojím o žádné scény, kterých bys litoval až zítra vystřízlivíš.“ Bill zvrátil oči.
„Nejsem opilý.“ Jeho sklený zrak a žhnoucí tváře však mluvily o opaku. Byla to jedna z forem jeho vzdoru, nebylo nutné v tom hledat něco složitého. Namlouval si, že mu alkohol pomáhá potlačit vztek z toho, že je jeho bratr opět v kontaktu s Teresou, ve skutečnosti na sebe chtěl jen upoutat jeho pozornost. Věděl, že Tom nevydrží a bude se o něj celý zbytek večera starat, což bylo to jediné, čehož chtěl dosáhnout. Vlastně se i trochu těšil na to, až bude v téhle bojovné náladě, kdy Tomovi s patřičnou razancí vmete do tváře jeho vstřícnost k Terese. Nic takového se ale nekonalo. Bratr za celý večer neudělal jediný chybný krok, k dívce se choval slušně, ale chladně a alkoholu se dnes ani nedotknul. Bill na něj pohlédnul a po chvilce váhání se naklonil k jeho uchu. Bratr očekával, že mu chce něco říct, ve skutečnosti jej ale Bill políbil vlhkými rty na jemný krk, což doplnil vzrušeným vzdechem. Tom jej od sebe šokovaně odstrčil a rychle se rozhlédnul kolem sebe.
„Zbláznil si se?!“ sykl pohoršeně a mávnutím ruky poslal pryč číšníka, který k nim mířil s plnými podnosy. Bill se o společnost kolem sebe nestaral, přemíra drinků v něm probudila oheň a prostě nevydržel stát na jednom místě, měl chuť uspokojit tu narůstající touhu, která se mu zračila na nádherných očích.
„Pojď ke mně,“ zašeptal a pokusil se bratra přitáhnout za tričko.
„Bille, proboha dost! Slyšíš? Copak nepřemýšlíš?“
„A co když ne?“
„Přestaň!“
„Chci jen být s tebou!“
„Říkal jsem ti ať nepiješ, pokaždé to dopadá takhle.“
„Opravdu? Zdržuju tě snad? Obtěžuju tě snad tím, že tady stojíš a staráš se o mě? Okrádám tě o čas, který bys mohl trávit raději s ní?“
„Tohle už snad trochu přeháníš!“
„Nemáš mě rád!“ vykřikl Bill tak nahlas, že se po nich několik hostů otočilo. S ukřivděným výrazem kráčel rychlým krokem pryč z místnosti, následován nepříčetným Tomem, který v duchu zatracoval Billovu dětinskost. Takhle hloupě a infantilně se skutečně může zachovat jen on. Občas je jako dítě, něco mu nechcete hned napoprvé dát a on se začne vztekat, kopat kolem sebe a nakonec vám vyčte, že ho nemáte rádi. Bill patřil mezi ty osobnosti, které bylo nutné o vaší lásce ujišťovat tak často jak jen to bylo možné a teprve tehdy usínal klidně a s úsměvem na tváři. Když se zamiloval, nebylo pro něj kolem nic a nikdo. Na jednu stranu to bylo nádherné a čisté, na tu druhou však svazující a malicherné. Bill si potrpěl na malichernosti.
Jakmile byli z dohledu, chytil jej Tom nesmlouvavě za paži a otevřel dveře nejbližšího soukromého salonku. Rychle projel místnost očima. Zatím ještě nebyl používaný, chybělo zde nějaké zařízení, proto nebylo pravděpodobné, že by se sem v tuto chvíli někdo nepovolaný rozhodl vydat. Bohužel chyběl i klíč v zámku, přesto to bratry neodradilo vstoupit. Silou posadil Billa na jednu z židlí postávajících uprostřed.
„Už jsi zchladnul? Na ty tvoje citové projevy jednou doplatíme, Bille, nejsme v situaci, kdy bychom si mohli dovolit přestat se ovládat, ale ty na sebe zkrátka neustále musíš upozorňovat.“ Bratr na něj upřel své hluboké oči. Byly tak nevinné a přesto v nich viděl tolik chtíče. Nikdy neviděl tak smyslné stvoření jako byl jeho právě on. Jeho tělo bylo snad stvořeno jen proto, aby se jej dotýkaly jeho ruce. Nepatrně se zachvěl. Proč mu tak chybí jeho bezprostřední blízkost, ačkoliv to není nijak dlouho co opustili dům?
„Měli bychom jít,“ špitnul nepřítomně, přičemž nespouštěl oči z Billových oddálených stehen.
„Tak proč stojíš na místě a zíráš mi do rozkroku?“ ušklíbnul se Bill. Bratr se najednou nebránil, když následně vstal a objal jej kolem krku. Věděl, že se chce Bill mazlit, chce jen něžnosti, cítit někoho vedle sebe, objímat jej a laskat, cítit jeho dech na své kůži. Jeho jemné prsty pokryly prostor Tomovy tváře. Políbil jej, políbil jej tak vzrušivě jako snad ještě nikdy.
Tomovi se téměř zatočila hlava, nevěděl čím to je, ale dnes z bratra přímo sálala jeho smyslnost a charisma, každým dalším třením kolene v jeho klíně jej dostával do úplné extáze a když jazykem zamířil k jeho uchu, Tom hlasitě vydechl a na těle mu vyrazila husí kůže. Jako ve snách mu zaklonil hlavu a bloudil jazykem v jeho ústech tak hluboko, až Bill popadal dech. Tisknul ruce k jeho bokům a tlačil svůj rozkrok na ten jeho, aby zřetelně cítil, co mu jeho počínání způsobuje. Zapomněli, kde jsou, zapomněli na čas i prostor kolem sebe, dokázali vnímat jen jeden druhého, jen vzájemnou blízkost a vzrušení, které lomcovalo jejich těly a zmítalo je v neochvějném třasu.
„Tady jste, všude jsem vá…“ Protnul jejich snění pronikavý hlas ode dveří, který úžasem nedokončil větu.
autor: Heidi
betaread: Janule
