Teresa upírala svůj šokovaný výraz na dvojici, která se od sebe právě v neuvěřitelné rychlosti distancovala. Tomovi se doslova zatmělo před očima a krev jakoby mu ztuhla v žilách. Tohle je konec. Není to, jako když se o jejich soukromém životě dozvěděla neškodná Kessy, která něčeho takového nedokázala využít, neuměla z toho těžit, pochyboval o tom, že ji vůbec někdy napadlo jim dvěma skrz tento fakt ublížit. Tohle je něco jiného. Teresa je kapitola sama pro sebe, už jednou je oba důrazně přesvědčila o tom, že se neštítí zajít do sebevětších extrémů, jen aby na sebe strhla patřičnou pozornost, jen aby svoji osobu vyzdvihla co nejvýše a příliš ji nezajímalo, za jakou cenu se to bude odehrávat. Ani na chvíli neváhal o tom, že tímto okamžikem skončilo jejich tiché tajemství, které si tak nádherně a v relativním klidu užívali. Teresa nenechá takový příběh jen tak ležet ladem, dostane z něj to nejvíc co vůbec bude možné.
Strnulými pohyby ze sebe strhnul bratrovy ruce a připadalo mu, že Bill náhle dokonale vystřízlivěl. Začal panikařit. Sklopil hlavu do dlaní a obrátil svůj pohled k velkému oknu, odkud se na něj zračila světla města. Ticho bylo všeříkající. Nikdo nepohnul ani jediným svalem, Tom stál jako socha, Bill se třásl a přešlapoval na místě, zatímco Teresa se nejspíš ještě vnitřně vyrovnávala s tím, co právě viděla. Vzpamatovala se jako první a dvěma kroky došla ke dveřím, které tiše zavřela. Stále propalovala oba bratry nevěřícným pohledem. Kupodivu nejásala štěstím nad novou senzací, za kterou by jí tisk zaplatil zlatem, jen v duchu přemýšlela a nedala na sobě nic znát.
„Jak dlouho?“ ozvala se přiškrceným hlasem. Tom neviděl nejmenší důvod lhát. Proč? K čemu teď? Když pravda stejně vyšla najevo, ať ji tedy zná celou, nesejde na tom.
„Budou to dva roky.“ Dívka nasucho polkla. Ve skutečnosti čekala odpověď ve smyslu tak dvou týdnů.
„Netušila jsem, já… to je… pořád mi to nějak nedochází…“ pokračovala a v její tváří se zračil zmatek.
„Bille, proboha sedni si!“ okřiknul jej bratr, kterého znervózňovalo jeho popocházení po místnosti.
„Jak se vám podařilo něco takového utajit?“
„Opatrnost. Kterou jsme právě dnes zanedbali. Vím, že podobnou věc bys asi jen těžko očekávala a proto prosím, neříkej žádné svoje stanovisko, ano? Je mi jasné, co se ti právě teď honí hlavou a chápu to, každý by si myslel přesně to co ty, ale na tom teď prostě nezáleží. Věci jsou jak jsou a některé už nejdou vrátit zpátky a jiné zase my dva ani vrátit zpátky nechceme.“
„Trvalo to, i když jsi byl se mnou?“ obrátila se náhle na Billa. Přikývnul. Dívka se bolestně pousmála. „To jeho fotku sis prohlížel, když sis myslel, že spím? On byl ten důvod, proč jsi se mnou nikdy nechtěl spát, proč jsi vždycky uhnul a bál se projevit cokoliv hlubšího? Testoval jsi sám sebe, jestli jej doopravdy chceš a jestli je to pouto mezi vámi silnější než přitažlivost dívky?“
„Nechtěl jsem ti ublížit, Tereso. Nikdy. Bylo to špatné období, špatné pro nás pro všechny, to jaký jsem v sobě prožíval zmatek mě neomlouvá, přesto chci, abys věděla, že všechno co se událo a vypadalo jako mířené proti tobě, proti tobě ve skutečnosti nebylo.“
„Bylo to kvůli němu?“
„Ano.“
„Tom o mě nevěděl, mám pravdu? Poprvé mě spatřil až ve chvíli, kdy jsem přišla k vám domů a proto jsi to ukončil. A ta noc… byla jen ze msty tobě.“
Postupně jí docházely všechny dílky skládanky, každý kousek do sebe perfektně zapadal, najednou to všechno dávalo smysl, najednou to bylo neuvěřitelně a jasné a zjevné. Kladla si tisíce otázek a napadaly ji tisíce verzí, ale tato odpověď by jí skutečně nikdy nevytanula na mysl.
„Byla jsem prostředník. Mezi vámi dvěma. Tady vlastně vůbec nešlo o mě, celou tu dobu se to všechno točilo jen kolem toho, co se odehrává mezi vámi a já tam vstoupila jen úplnou náhodou, doprostřed děje. Proč jsi něco neřekl, Bille, proč? Alespoň náznak. Proč jsi mě nechal utápět se v tom, klást si vinu jen sama na sebe a obviňovat se z toho co se událo. Proč jsi to všechno tak hrozně zkomplikoval? Stačilo pár slov a nic z toho by nemuselo být. Měl jsi mi víc důvěřovat, Bille, dala jsem ti snad za doby co jsme byli spolu jediný důvod abys mi nevěřil?“
„Je mi to líto.“ Tom se vytrhnul ze své apatie.
„Tereso my… předpokládám, jak asi budeš chtít naložit s tím, co jsi právě viděla, ale…“
„Co, Tome? Máš strach, že to všechno povím? Že se zachovám podle své nové tváře kariéristky za každou cenu? Že jako mávnutím proutku zbořím celé vaše soukromí, to co jste se pokoušeli tak usilovně skrýt? Kdybyste trochu víc věřili lidem kolem sebe, přišli byste na to, že věci se dají řešit i jednoduše. Copak nechápete? Na tohle jsem čekala. Na těchhle pár slov, které mě stály tolik dní života. Jediné, co jsem chtěla vědět bylo, že to nebyla moje chyba. Že já nejsem ta špatná, že ve mně není nic tak zlého, co by nutilo každého mě po čase opouštět, že já jsem v pořádku. Že to nebylo kvůli mně, ale kvůli něčemu, co se mnou vlastně nemělo vůbec nic společného.“
autor: Heidi
betaread: Janule
