Teresa projela štíhlými prsty ve svých jemných tmavých vlasech a pohlédla na svou tvář do velkého zrcadla ve tvaru oblouku, postaveného uprostřed pokoje. Nechápala, co dělá špatně, vždycky o sebe až přehnaně pečovala a od doby, co poznala Billa, své úsilí ještě znásobila, chtěla pro něj být co nejdokonalejší, aby v jeho očích vzrostla její cena. Dělala co mohla, netušila, kde je ta chyba, co způsobuje Billovu neustálou rezervovanost, jako by pořád váhal. Rozčileně se zvedla z nízké stoličky a přistoupila k oknu. Tak strašně ji mrzelo jeho chování, ona by pro něj snesla modré z nebe a on se pořád tvářil, jako by ji ani nebral vážně, jako by pro něj byla jen nějaká přechodná záležitost, která vyplní jeho život, dokud si sám se sebou všechno nevyřeší.
Nevyznala se v něm, byl k ní milý a pozorný, ale zaráželo ji, jak strašně málo potřebuje fyzické lásky. Někdy jí bylo samotné až trapně, jak okatě se mu nabízela, ale už prostě neviděla jiné východisko, jak názorněji mu to naznačit. Vzpomínala na chvíli, kdy se poprvé viděli, procházeli kolem sebe v jednom malém krámku s hudbou a jemu vypadnul z tašky zápisník. Ona jej třesoucíma se rukama zvedla a musela se několikrát nadechnout, než se odvážila jemně se dotknout jeho paže a vrátit mu jej. Když se na ni s vděčným úsměvem podíval, téměř se jí zastavilo srdce, byla jako ve snách. Na první pohled ji okouzlil, omámil ji svým charisma a celou svou osobností.
Krátce po jejich seznámení se spolu poprvé sešli a Teresa se cítila až neskutečně šťastná. Všechno se zdálo být tak ideální, věnoval jí sice jenom málo času, ale ona se tím pádem na chvilky s ním těšila čím dál více a dokázala mu odpustit absolutně všechno. Poznali se asi před dvěma měsíci a od té doby si Teresa připadala jako v jiném světě. Věděla, že jeho cit k ní není až tak silný jako byl z její strany, ale byla si jista, že má dostatek lásky pro ně pro oba.
Občas u ní přespal, nevysvětloval proč nechce spát doma, jednoduše jí zavolal jestli může přijít a ona se nikdy neptala. Někdy jej v noci pozorovala, byl vzhůru, v ruce svíral něčí fotku a zkoumavě ji se zasněným výrazem sledoval pod rozsvícenou lampou. Nevěděla kdo je na ní, možná nějaká dívka, některá, co pro něj příliš moc znamená. Strach jí nedovolil se podívat, nechtěla raději vědět nic.
Tom seděl zaraženě u kuchyňského okna a v rukou svíral misku s čokoládovými cereáliemi, do nichž bez zájmu naléval mléko. Jedl, aniž by cítil nějakou chuť, utápěl se ve vlastních myšlenkách a nevnímal nic kolem sebe. Věděl, že nemá absolutně žádný význam si neustále lámat hlavu nad Billovými nesnesitelnými náladami, které jej neskutečně rozčilovaly a rozhodl se, že věci prostě nechá tak jak jsou a buď se všechno napraví, nebo ne. Neměl nejmenší chuť je zachraňovat, udělal už dost pro ně oba a nikam to nevedlo, bude to prostě muset nechat na osudu.
Právě když si stoupnul ke kuchyňské lince, aby vrátil poloprázdnou krabici na své místo, do místnosti vstoupil bratr. Nepozdravili se, oba čekali, že to udělá ten druhý, ale nedočkali se ničeho jen ticha. Bill pomalu přistoupil za bratrova záda a natáhnul se přes něj pro sklenici, přičemž se silně otřel svým stehnem o jeho zadek. Tom chtěl odejít, ale bratr jej přitisknul na linku.
„Ani mě nepolíbíš na přivítanou jako každé ráno?“ zeptal se Bill provokativně.
„Nech toho,“ sklopil Tom oči a chtěl se opatrně vysmeknout. Bill na jeho přání nijak nereagoval a vsunul mu své koleno do rozkroku.
„Nebudeme se hádat co říkáš?“ zašeptal Bill. Tom jen zvrátil oči. To je tak typické. Bill si ani neuvědomuje jak moc lidem dokáže ublížit a má pocit, že všechno napraví jeho pár slov.
„Proč ses tak změnil?“ špitnul Tom do ticha. Bratr se na něj udiveně podíval.
„Co to říkáš, jsem pořád stejný,“ nadhodil lehkým tónem.
„Chováš se jinak, copak to nevidíš? Někdy jsi jako kus ledu, podruhé zase úplný opak, řekni mi co se děje? Má to něco společného se mnou? Chybí ti se mnou něco?“
„Nedramatizuj, Tome! Přece jsem ti vysvětlil, co mi vadí. Ty víš, že jsem žárlivý, někdy se prostě neovládnu, musíš to chápat.“
„A ty bys měl chápat, že si mě nemůžeš uvázat k sobě na řetěz a po tom všem co jsme zažili, si konečně snad zasloužím tvoji důvěru.“
„Po tom, co jsi se vyspal s Kessy, jen co jsem na chvíli opustil dům?“ sykl Bill.
„To je přece tak dávno! Proč to pořád vzpomínáš, už jsme si to přece vysvětlili.“
„Já nezapomínám,“ ujistil jej Bill a se vztyčenou hlavou se přesunul do obývacího pokoje, kde se pohodlně usadil k televizi. Tom si potřeboval s někým promluvit, potřeboval poradit, svěřit se, cítil, že už to dál nevydrží dusit v sobě. Může jít jen za jediným člověkem…
autor: Heidi
betaread: Janule
