Billův pohled plný obav stačil Marcusovi k tomu, aby okamžitě pochopil. Pustil jeho ruku, kterou až do této chvíle jemně svíral a poodstoupil od něj na vzdálenost, která už by se dala považovat za slušnou. Neodcházel, neměl důvod, nedělal nic zakázaného ani nesprávného, jen jej prostě pozdravil na ulici. Z Tomova výrazu však mohl už na dálku číst, že jeho názor nesdílí a má na věc zcela jiný pohled. I přes skromné světlo pouličních lamp, byl patrný oheň v jeho tvářích a nadcházející vztek. Těch pár kroků ke kýžené dvojici urazil v rekordním čase a zlostně odstrčil bratra na stranu, aby se mohl postavit přímo před Marcuse.
„Ty máš ještě tu drzost se tady objevit?! Po tom všem? A ještě se pokoušet mluvit s ním?!“ ukázal někam Billovým směrem a dosud postupoval jakoby tam bratr vůbec nebyl. Způsobil to jeho vnitřní instinkt a nutkání jej neustále ochraňovat, ten reflex odhánět od něj všechno zlé.
„Myslím, že jsme si s Billem určité věci už vyříkali a není důvod si hrát na schovávanou,“ odvětil Marcus klidným hlasem. Celkově působil velice vyrovnaně, ne arogantně a povýšeně, spíš velice dobrým rozpoložením, vyzařovalo z něj najednou něco úplně jiného než tehdy. Jakoby před nimi stál úplně jiný člověk, přestože to na první pohled nebylo patrné. Toma jeho mírný tón ještě více popudil a do hlavy se mu nahrnula krev.
„A já mám zase pocit, že už jsem ti jednou názorně předvedl, že pro tebe není vůbec bezpečné se pohybovat v Billově blízkosti. Jestli si myslíš, že to pár srdceryvných slov omluvy napraví a budeme dělat jakoby nic, tak se pleteš. Nejsem tak naivní jako on, byl by schopný ti znovu naletět.“
„Tome!“ ozval se konečně bratr, kterého už přestalo bavit přihlížet. „Nepotřebuju abys mi dělal tlumočníka!“
„Mlč“ okřiknul jej Tom bez zájmu a znovu se obrátil na Marcuse. „Vyhýbej se nám. A jednomu z nás zvláště,“ sykl ještě do rozpačitého ticha a víc se nemínil na liduprázdné ulici zdržovat. Bill nerozhodně přešlápl. Má zůstat? Bratrův jednoznačný pohled mu jasně naznačil, že nejlepší bude celou tuhle situaci pro dnešek ukončit a víc jej neprovokovat. Oplatil Marcusovi tichý pozdrav a neubránil se poslednímu ohlédnutí. Znovu jej pronásledovaly jeho bleděmodré, téměř vodnaté oči, které souzněly se špinavě blond delšími vlasy. Všimnul si, že jeho tvář získala více ostře řezané rysy, přesto na něj působil jemněji než obvykle. Změnil se, ano změnil, visážně a také to, co z něj vycházelo, bylo prostě tisíc mil vzdáleno od toho, na co byl zvyklý před několika měsíci. Stál tam, sám na tmavé ulici a koval jej k sobě svým plachým výrazem. Proč jen se od něj nemůže odtrhnout? Proč doprovázel jeho oči až do chvíle, než mu zmizely ve stínu lamp? Možná to jsou ještě pozůstatky alkoholu, který se mu rozprostíral v krvi. Ano, potřeboval si své nevysvětlitelné chování nějak obhájit.
Zabouchnutí dveří jej probralo z nastolené melancholie a přivedlo zpátky na zem, kde už na něj vyčkával značně nervózní bratr. Měl na Toma sice zlost, za jeho výstup, kdy jej nepustil ke slovu a choval se jako chorobný žárlivec, přesto se ale dnes nechtěl hádat. Ne teď, ne v tuto chvíli. Cítil v sobě zvláštní pocit, kterého se nemohl zbavit a rozepře s bratrem by jej vytrhly ze soustředění se na jeho rozpoznání. Tom si jeho neutrální chování vyložil po svém a předpokládal, že je mu za jeho ochranářský syndrom vděčný. Bill to občas dělával, v zájmu klidu v jejich domě a ložnici v něm záměrně vyvolával pocit absolutní důležitosti, že v některých situacích by si bez něj prostě neporadil a byl by bez něj ztracený. Tomovu egu to lichotilo a jeho to nic nestálo. Pousmál se. Tohle jsou asi ty prvky skutečného vztahu, kdy už prostě vycítíte co se od vás očekává, co je dobré právě teď udělat, co je dobré říct. A Bill si byl naprosto jist, že se o Marcusovi nesmí v tomto okamžiku zmínit ani slovem. Dost na tom, že jej má tak nepříjemně v hlavě, natož aby to ještě ventiloval navenek.
Postupně přicházel na jiné myšlenky, společná horká koupel s Tomem jej přivedla do úplně jiných sfér, do úplně jiných výšin. Aroma z vonných olejů mu úplně zbrzdilo mysl a on se mohl soustředit jen a jen na bratrovy doteky, které dobývaly jeho tělo a pomalu se měnily ve stále něžnější laskání, kterému se se zavřenýma očima oddával. Zbožňoval cítit to úžasné teplo, které pokračovalo i když se s Tomem přesunuli do pokoje a on jej na posteli, zabaleného do přikrývek, hřál také svým vlastním tělem, které k němu žádostivě tisknul.
Mohlo být kolem druhé ráno, místnost zaplavovala dokonalá a tma a dvoje pravidelné oddechování, které bylo náhle přerušeno. Bill se vyděšeně vztyčil do sedu a rozhlédl se šokovaně kolem sebe. Uvědomoval si, že je jeho tělo zpocené a tváře mu doslova hoří. Pohlédl vedle sebe na Tomovo spící tělo. Proč jen to nebyly jeho oči, které mu právě tohle přivodily??
autor: Heidi
betaread: Janule
