Po těle mu přejel mráz. Věděl, že jej bratr nemůže vidět, že tvrdě spí s víčky pevně stisknutými a jeho hruď se pravidelně nadzvedává, přesto se od něj musel odvrátit, jako by si snad myslel, že Tom může spatřit jeho provinilou tvář. Promnul si oči. Bože, proč jen cítí takový pocit viny? Vždyť nic neprovedl. Nemůže přece ovlivnit to, co se odehrává v jeho snech, nemůže si ty příběhy, odehrávající se během spánku v jeho mysli, sám vybírat. Nebo snad…? Říká se, že člověku se zdává právě o té osobě, na niž intenzivně myslel před spaním. Pohodil hlavou. Tím, že se mu zdá o někom jiném, přece bratra nepodvádí, je to náhoda, sice děsivá a zarážející, ale pořád jen náhoda. Jeho zrychlený dech se pomalu uklidňoval, srdce mu nebilo tak hlasitě, jako když se téměř s výkřikem probudil a vzrušení zaplavovalo celé jeho tělo, stejně jako zastřené oči, které nemohly přivyknout orientaci ve tmě. Dostával se pomalu z toho toužebného sevření a mravenčení ve slabinách také postupně mizelo, stejně rychle jako se objevilo. Samovolně zajel dlaní pod lem svého spodního prádla a okamžitě ucítil všeříkající vlhko. Přivřel oči. Ani nepamatoval, kdy jej naposledy něco takového potkalo, muselo to být nejspíš před skutečně dlouhou dobou. Vyčítal si to. Nechápal, jak mu právě ty vodnaté oči v ostře řezané tváře mohly způsobit tohle.
Rychle se vzpamatoval. Musí se převléknout, hned, přece takhle nemůže zůstat do rána. Co nejpomalejšími a nejopatrnějšími pohyby spustil nohy na podlahu a bojácně se ohlédl na spícího Toma. Vypadal klidně a spokojeně. Bill tichými kroky prošel prostornou místností až ke svým skříním. Nebylo snadné nahmatávat všechno po tmě a ještě k tomu absolutně nehlučně, což bylo v naprostém nočním tichu téměř nemožné. Netoužil po tom, aby probudil svým počínáním bratra, skutečně nebylo vhodné se mu s něčím takovým svěřovat. Poslepu sáhnul na známé místo, odkud vytáhnul čisté prádlo, stylově úplně stejné jako to, co měl právě na sobě, jen obsahem se mírně lišilo. I přes jeho maximální snažení najednou jejich pokoj zaplavila slabá záře lampičky u jejich postele. Polekaně ztuhnul, jakoby jej snad přistihli při něčem zakázaném. Tom si bratra zkoumavě prohlédnul. Stál přímo před ním, s podivným výrazem a ještě si horlivě upravoval na bocích boxerky.
„Co to děláš?“zeptal se jej ospale Tom, když už jejich mlčení začínalo být protivné.
„Já… já…“ koktal nepochopitelně zmateně Bill. Bratr se trochu předklonil a všimnul si povědomé černé látky kousek od postele. Ušklíbnul se.
„Něco se ti zdálo?“ Bill rezignoval.
„Ano.“
„O mě?“ pokračoval Tom a jeho oči se upínaly na bratrovu tvář se stále rostoucím zájmem. Bill samozřejmě věděl, co má odpovědět, tolik duchapřítomnosti v sobě ještě našel.
„Samozřejmě.“
„A co jsme dělali?“ ztišil Tom hlas a pomalu se přisunul blíže. Bill v duchu zaúpěl. Ne, teď opravdu není v rozpoložení aby si vymýšlel erotické historky.
„Hádej?“ pobídnul bratra. Ten si k přisednul přímo k němu a políbil jej na čelo.
„Lichotí mi to, víš to? Že se ti o mě zdá, že beze mě nechceš být ani ve spaní,“ po Tomově tváři přeběhl lehký úsměv. „A že tě dokážu přivést k vrcholu, aniž bych na tebe jen sáhnul.“ Kdyby jen Tom věděl! „Tváříš se tak sladce,“ rozesmál se Tom a něžně jej políbil do voňavých vlasů. Chvíli v nich svými ústy bloudil, až se nakonec přesunul na Billovu tvář. Dotknul se rty jeho lící a přiměl jej si znovu lehnout. Bill cítil, jak dlaní hladí jeho ploché břicho a jeho dech se mu odrážel na krku. Povzdechl. Tak nerad mu lhal. Jen dnes nemohl jinak. Říká se tomu milosrdná lež, která pomůže oběma stranám více než strohá pravda.
„Neměl jsem se nechat tak vyprovokovat.“
„Cože?“ optal se Bill.
„Před domem. Jak jsme potkali Marcuse. Nechtěl jsem na vás tak vyletět, Bille, ale chápej mě, když jsem jej viděl vedle tebe tak blízko a jak držel tvoji ruku, jak se tě dotýkal…“ Tomovi klesnul hlas. „Prostě to nešlo ovládnout. Po všem, co o něm vím. Nešlo jednoduše stát a dívat se, jak se ti snaží znovu motat hlavu.“
„Tak to není, Tome, vážně. Nestojí o mě, už ne. Ta chvilková posedlost jej přešla, snad si nemyslíš, že bude celý život dodržovat celibát a čekat dokud nezměním názor. Není ten typ, který by měl problém si někoho najít.“
„Ano, Bille, já znám některé jeho bývalé známosti, bere si jen to nejlepší, to musím uznat, ale dobře vím, že pokud jde o tebe, nikdy nenastane situace, že on by o tebe nestál. A nechci, abys na to zapomínal.“ Bill sotva znatelně přikyvoval hlavou, zatímco prsty jemně přejížděl bratrovu ruku. Náladu mu kazil fakt, že si jeho slova nebere tak k srdci jak by si sám přál. Je to nejspíš jeho povahou, stále se pokouší vidět na lidech tu lepší stránku, je příliš důvěřivý. A taky má štěstí na vztahy, které se tolik liší od těch společensky přijatelných…
autor: Heidi
betaread: Janule
