Vědci se nemýlí

,,Už jsem doma, zlatóóó!“ ozvalo se hlasitě ode dveří, ve kterých stál Tom, kterej byl spíš rád, že stál.

,,Tomane, děláš si snad prdel, vždyť seš nalitej, jak švestka! Co kdyby tu byli naši? Mamka by tě vzala přinejmenším pánví po hlavě, vždyť je už půl třetí, víš, jakej jsem o tebe měl strach, kde jsi sakra byl?“ spustil na něj Bill , kterej vzteky hrál všemi barvami.

Tom, který si v trochu podnapilém stavu nedával pozor na jazyk, ze sebe sypal věci , které by jinak neřekl ani za mák.

,,Víš, žlatíško…“

,,Začni tím, že mi přestaneš říkat zlatíčko. Já nejsem žádná ta tvoje ,,hej počkej“ a nešišlej, proboha!“ Bill se začal při posledních slovech smát, protože pohled na Toma, který seděl na zemi a máchal rukama, byl k nevydržení

,,Nech mě domluvit, já byl zapít žal a byl jsem tak smutnej, až jsem se musel trochu opít, abych zapomněl. Chápeš mě, žlató?“ vysvětloval horlivě Tom

,,Jo, jasně, úplně ti rozumím, až na to jedno slovo… tomuhle říkáš trochu???“ Bill se začal smát a zvedal Toma ze země a táhnul ho do pokoje.

,,Tady si lehni a lež a já ti zatím přinesu aspoň studenej hadr na hlavu,“ mumlal si pro sebe Bill

,,Co jsi povídal? Já nejsem na hlavu a už vůbec nejsem studenej, já jsem teplej, jako kamínka,“ žbleptal Tom a roztomile se mu při tom motal jazyk.

,,No, jo, porát, lehni si.“

,,Ano, pane.“

,,Ták, bráško, tady máš ten hadr,“ Bill plácnul Tomovi na hlavu hadr.

,,Mmmm, studí to.“

Tom se začal pomalu, ale jistě probouzet, ale pořád na tom nebyl nejlíp.

,,Tak co, jak ti je?“ přišel se ho zeptat Bill asi po hodině.

,,Divně…“

,,A nechceš něco?“

,,Já bych toho chtěl.“

,,No, tak povídej.“

,,Ne, ne, ne!“

,,No, tak si trhni.“

,,Ne, tak ty by ses naštval, kdybych ti to řekl.“

,,Nenaštval, co bys chtěl?“

,,Je to takový roztomilý, černovlasý a pořád se mě to ptá, co bych chtěl.“

,,No, jasně, chápu tě.“ Bill se začal smát.

,,Mně to ale k smíchu nepřijde, já to myslím vážně!“

,,Jo, tak ty bys mě chtěl?“ Bill vybuchl smíchy.

,,Hm, hm.“

,,A nedáš si radši brambůrky?“

,,Ani ne.“

,,No, ale já si pro ně jdu.“ Bill se sebral a šel do kuchyně a začal šustit pytlíkem, v tom se z horního patra ozval řev.

,,Billíku můj, nasyp mi taky, já ci takýýýý!“

,,Joo, počkej.“

Lehounce nakopl dveře, které se otevřely.

,,Do dveří se nekope!“

,,Mám plný ruce, je ti už líp?“

,,Ne, začíná mě bolet hlava.“

,,Co jsi říkal před tím, než jsem odešel?“

,,Jo, myslíš to roztomilý, černovlasý…“

,,No, to je ono, co jsi tím myslel?“

,,Že tě miluju.“

,,Jsi nalitej!“

,,Ale, víš, jak jsou takový ty lidi, jak vždycky něco koumají a pak to vykoumají… jak se jmenují?“

,,Ehmm… vědci?“

,,Jo, tak se jim říká… Nooo, tak ty říkají, že opilí lidi mluví pravdu.“

,,Ale, ty nejsi opilej jako člověk… ty seš nalitej jak prase! A na tebe se to nevztahuje… Dobrou noc!“ Bill se zvedl a odešel, protože věděl, že by to nedopadlo dobře.. Jeho bratr byl v opilosti tvrdohlavější než normálně a nenechal by si domluvit. Zalehl do postele a po chvilce se z Tomova pokoje ozývalo hlasité chrápání. ,No snad se z toho vyspí,´ pomyslel si Bill, hodil si polštář na hlavu a usnul. Když se ráno probudil vedle jeho postele ležel papír a na něm bylo napsáno: ,,Bráško, vědci mají vždycky pravdu!“ Ten papírek s jednou stručnou větou toho řekl tolik, že to Billa absolutně probudilo. Zvedl se a šel k Tomovi do pokoje, Tom seděl na posteli a v uších měl sluchátka. Bill popošel k posteli, strčil mu do ruky papír a vytáhl mu z uší sluchátka.

,,Kdy jsi psal tohle?“ zeptal se Bill a prstem výhružně ukázal na kousek papíru

,,Asi tak před čtvrt hodinou.“

,,A víš o světě?“

,,Jo, proč?!“ Tom ani neměl šanci nic jiného říct, protože Bill se na něj vrhnul a začal ho líbat. Když se na něj po chvilce podíval, Tom se usmál.

,,Vědci se nemýlí, ale zajímalo by mě, jakej vůl zakázal incest!“ pronesl vážným hlasem a jemně ho políbil.

autor: Me!
betaread: Michelle M.