Chorvatsko

Hmm…je září, už nám bylo sedmnáct let – je zvláštní, jak ta léta rychle utíkají. Je to už tři roky, co jsem se zamiloval do svého bratra. On asi cítil to samé, protože (teprve) před čtrnácti dny se mi přiznal a já se svěřil jemu. Nechápu, proč nás matka musela vytáhnout na dovolenou zrovna teď, všechno nám tím zkazila – doma jsme se jen věnovali jeden druhému celé prázdniny, a teď!

,,Sakra!“ Ani jsem si neuvědomil, že jsem zaklel nahlas. Seděli jsme v autobuse, bylo asi tak jedenáct hodin večer. Svým vykřiknutím jsem vzbudil bratra, který sedí (nebo spíš leží) vedle mě. Matka s Gordonem sedí na sedadlech za námi. Bill pomalu rozlepil oči a nádherným pohledem si mě prohlížel. Asi je dobře, že se vzbudil, stejně byl moc vystrčený v uličce a lidé ho na zastávkách museli obcházet.

,,Dobré ránko!“ Pozdravil mě, ještě stále rozespalým hlasem.

,,Spíš večer.“ Odpověděl jsem mu (s dobrým úmyslem). Jen se malinko usmál a opřel se o mě. Já ho objal, dal mu lehký polibek na hlavičku do vlasů a také jsem chtěl zavřít oči. V tom jsem si všiml, jak se nám chichotají dvě holky, co sedí přes uličku vedle nás. Už jsem měl na jazyku slova: jestli mají problém, ale pak jsem radši nic neříkal.

Ráno mě vzbudila slova: ,,Myslíš, že tak lehávají normálně?“ Poznal jsem hlas Gordona a pak se matka začala smát. Otevřel jsem oči a uviděl matku s Gordonem, jak pozorují naši srandovní polohu spánku. Já seděl u okna a Bill měl hlavu na mém klíně. Já ho držel za ruku a hlavu jsem měl na jeho malém zadečku. Takže jsme leželi jakoby zauzlovaní na sobě. Už jsem to dál neřešil, protože se vystupovalo. Byli jsme už u moře, byl to nádherný pohled a ta vůně, ale radši bych stejně byl se svým bráškou doma a sám. Rychle jsem vzbudil Billa a už jsme se ospalí hrabali ven z autobusu. Zase ty pitomé holky, znovu se na nás chichotaly, ale jinak než včera, teď to bylo spíš, jakoby nás chtěly upoutat. Viděl jsem, jak se na ně Bill usmál. Ony se zase začaly řehtat, sklonily hlavy a něco si se smíchem šeptaly. Nemohl jsem to vydržet, chňapl jsem Billa za ruce a hned se do něj šeptem pustil: ,,Jak si představuješ, tady nabalovat nějaké cizí holky?“ Bill se na mě nechápavě podíval a pak už nahlas řekl: ,,Nepřeháníš to trochu? Já se na ně jen usmál! Nemusíš hned tak žárlit!“ A odešel pomáhat matce a Gordonovi s věcmi. Já přece nežárlím! No, aspoň doufám, že nás nikdo při naší první mini hádce neviděl.

S Billem jsme si výlet užívali, ale jen po dětinské stránce. Dováděli jsme na pláži, potápěli se, večer hráli karty, ale že by se Bill zajímal o náš vztah, to ho nenapadlo. Ještě ke všemu jsme měli stan vedle těch dvou holek se starší paní. Často jsem viděl, jak si Bill s nimi vykládá a pak mi tvrdí, že je nezná a nikdy s nimi nemluvil – to mě dohánělo k šílenství. Jednou jsem se naštval a vyslýchal Billa, co o nich všechno ví. Zjistil, že je jim šestnáct, jsou to kamarádky ze základky a jsou tu s babičkou jedné z nich. Jedna se jmenovala Monika a druhá Eva. Monika prý chtěla s Billem chodit, ale on jí řekl, že má svoji vysněnou lásku a nikdy se jí nevzdá.

Nevěděl jsem jestli mu můžu věřit. Co když se s ní někde potají líbá a na mě kašle! Ještě když mi řekl, že přísahá na naši lásku, že s ní nic nemá, začal jsem o něm ještě víc pochybovat. Jednou večer jsem ten nával nervů nevydržel a šel jsem se asi nějak po deváté hodině uklidnit, do teď velmi klidného a teplého moře. Plaval jsem k nejbližší bójce, kde byly asi čtyři metry vody. Najednou jsem uviděl velmi štíhlou postavu s delšími vlasy, jak si vysvléká kalhoty a asi plave za mnou. Lekl jsem se, že je to jedna z těch holek, tak jsem se otočil zády a dělal, že už jako plavu dál. ,,Tome!“ ulevilo se mi, když jsem slyšel bratrův hlas. ,,Počkej na mě!“ ,,Dobře, čekám!“ Nechtěl jsem s ním mluvit, ale co jsem měl dělat. Doplaval ke mně a chytl mě za ruku, pak za druhou a řekl: ,,Omlouvám se a… prosím… věř mi.“ Ale já už jsem na to nemyslel. Jeho hlava se blížila k té mé. Zavřel jsem oči a ucítil jeho mokré, slané(z toho moře) rty na těch mých. Já ho chytil na zádech a on si přidržoval jednou rukou moji hlavu a druhou se držel lana od bójek, aby jsme se nepotopili. Obtočil jeho nohy kolem mě a mezitím jsme se oddávali nádhernému polibku. Šmejdil jsem v jeho puse a chvílemi si pohrával s jeho piercingem.

Najednou slyším mámu, jak volá: ,,Bille! Tome! Kde jste?! Měli byste už jít!“ Asi si nás nevšimla, jen asi viděla Billovo oblečení na pláži. Odtrhli jsme se od sebe a plavali na břeh. Přišli jsme ke stanu a já sdělil matce, že se půjdeme osprchovat.

Ve sprchách nikdo nebyl, tak jsme neváhali a vlezli jsme společně jen do jedné. Bill si začal sundávat plavky mezitím, co jsem já pouštěl vodu. Najednou přede mnou stál nahý Bill, můj bratr Bill. Měl nádhernou postavu a mé oči sjížděly k jednomu místu na jeho těle (ke kterému asi?). Ještě jsem ho takhle nahého (posledních pár let) neviděl. Já jsem se styděl, ale Bill neváhal a svlékl moje… spíše volné trenky na koupání. Bill klečel přede mnou a mírně se začervenal. Pak se velice stydlivě optal: ,,Můžu?“ Jen jsem přikývl a to už jsem ucítil Billovu ruku na mém přirození. Potichu jsem vydechl a už se oddával rozkoši. Bill mezitím připojil i ústa a já jsem už cítil tu napjatost v celém těle. Zatím jsme se s Billem k ničemu takovému nerozhoupali a i ten polibek v moři byl první tak intenzivní. Cítil jsem, že se blížím ke konci a jen jsem se snažil doříct: ,,Bi… Bille… už… už to bude!“ Poslední slovo jsem skoro vykřikl. Bill oddělal hlavu a já se udělal na jeho prsa a břicho. Šibalsky se usmál a začal se umývat pod proudem vody, který celou dobu tekl vedle nás. Připojil jsem se a začali jsme se navzájem omývat sprchovým gelem. Najednou se ozval hlasitý smích a my jsme radši vypnuli vodu a byli zticha. Smály se nějaké dvě dívky. Bill mi pošeptal: ,,To jsou ony, ale nechápu, co dělají na pánských záchodech!“ V jejich hlase a chování bylo poznat, že jsou opilé. Jedna z nich říká:

„Nechápu… proč… proč ten (nemůže si vzpomenout na jméno)… Bill se mnou nechtěl chodit, to jsem tak škaredá?“

„Prosimtě, ses na ně ještě nekoukala? Jsou s tím jeho bratrem jak teplouši!“

„No jo, jenže on je tak sladkej, chtěla jsem, aby to poprvé byl on, s kým budu spát.“

„Vždyť ty někoho najdeš, a pojď… prosimtě, to beztak nejsou naše sprchy!“ A s řehtáním odešly pryč. Teď jsem Billovi věřil. Dal jsem mu dlouhý polibek a omotaní v osuškách jsme společně odcházeli do stanu.

Matka tam nebyla, ale na naší posteli jsem našel lístek se vzkazem. Nahlas jsem ho přečetl: ,,S Gordonem jsme šli na večeři a na nějakou dospěláckou tancovačku. Dřív jak o půlnoci se nevrátíme. Buďte hodní a běžte brzo spát. Máma.“ Bill se jen usmál, zavřel náš stan, zatlačil mě do naší ložnice, zhasl světlo a zavřel nás tam. Věděl jsem na co myslí. Ale ještě před tím jsem se mu musel omluvit: ,,Bille… já… promiň, že jsem ti nevěřil. Přišlo mi to jako vymyšlené a…“

„Pššt!“ Umlčel mě Bill a dal mi pusu na čelo. ,,Nemusíš se omlouvat, ale… teď chci… chci… chtěl bych se s tebou milovat.“ Já jsem jen otevřel pusu údivem, ale v té tmě mě Bill snad neviděl.

„Dobře.“ Odpověděl jsem mu. Vtom už jsme se začali líbat. Bill se začal věnovat mému krku, na kterém mi udělal pořádně velký flíček. Začal jsem rychleji vydechovat a Billovi se to zalíbilo. Začal mi rukama přejíždět po břiše, až stáhl osušku, kterou jsem měl kolem pasu. Rychle si sundal i svojí a zalehl mě svým tělem. Prsty si pohrával s mými bradavkami, pak silně hladil mé břicho. Já jsem ho líbal na krku a rukama mu jezdil po zádech. Bill najednou přestal a řekl: „Mm… mohl… mohl bych teda… ?“

„Jo…jasně.“ Na chvíli ze mě slezl a já jsem se obratně otočil na břicho. Bill si nade mě klekl a pomalu do mě pronikl.

„Ssss!“ Já jen bolestí zasyčel. Bill ztuhl a opatrně a vylekaně řekl: „Nemusíme to dělat… jestli to bolí… já… nechci ti ublížit.“

„Ne, to je dobré, pokračuj.“ Bill se tedy ve mně začal pomalu pohybovat. Pak zrychlil, cítil jsem, jak se propíná v celém těle, zřejmě se blíží jeho vyvrcholení. Já jsem byl také velmi vzrušený, ale bolest si našla cestu. Mně už tekly slzy, ale nechtěl jsem bratra zklamat. Zalilo mě teplo a Bill se na mě svalil. Začal mě na zádech zasypávat polibky a šeptal: ,,Moc, moc promiň… určitě to bolelo… promiň.“ Já jsem si rychle utřel slzy a otočil se na něj: „Bylo to to nejhezčí, co jsem kdy zažil!“ Dal jsem mu pusu. Lehli jsme si vedle sebe, objali se a tak usnuli.

Druhý den jsme se vzbudili až na oběd, Gordon nás překvapil: „Co jste včera dělali, že tak dlouho spíte?“ Nikdo mu neodpověděl a my jsme se na sebe s Billem jen lišácky usmáli.

Do konce dovolené jsme si užívali jeden druhého.

Byla to nejlepší dovolená za celý náš život. ¨

autor: Clarrkyx
betaread: Janule