„Neřvi na mě! Já už jsem dávno hotovej!“
„Jo, to jsem si všiml! Vždycky se čeká jenom na tebe! Na nikoho jinýho!!!“
„Ale prosim tě trhni si…“ Tom se otráveně otočil. Napadla ho další otázka a tak se otočil zpět.
„Jak dlouho na mě ještě budeš hnusnej???“
„Hnusnej? Já nějak nevím, kdo je tady hnusnej. Jo, sorry… já zapomněl, někdo takovej mizera tu je. Ale já to nejsem, víš, lásko?“ Poslal mu vzdušný polibek a ušklíbl se. Tohle se mu tedy náramně povedlo.
Tom sklopil hlavu. Idiot, pomyslel si hořce a táhl za sebou kufr. Jeli zpět na turné, měli pár dní volno.
„Mno, konečně ste tady!“ přivítal je Georg s úsměvem. Na první pohled poznal, že něco není v pořádku.
„Ahoj, kluci…“ Vlezl jako první do auta Bill s úsměvem a hodil dovnitř svůj mega kufr.
Tom šel mlčky za ním. Dva dny už Bill zaujímal roli ublíženého, který se to snaží ze všech sil oplatit. Byl neskutečně protivný.
„Tome, co se děje? Tváříš se jak kakabus!!!“ Smál se Gustav. Snažil se mu zvednout náladu.
„Náš Tomíšek totiž nedokáže pochopit, že i jiný lidi mají city, co?“ Smál se Bill a hodil po něm vražedný pohled.
„Co, zase si dal nějaký kočce kopačky? Příště je rovnou nasměruj ke mně, hodí se!“ Gustav měl skutečně dobrou náladu.
„Mno, tak nějak…“ zabručel Tom. Bill mu neskutečně lezl na nervy.
„Halooo! Pane Kaulitz, je tam někdo? Vítáme vás v Berlíně!!!“
Otevřel oči. Nad ním byl smějící se David.
„Jo, jo… už vstávám… kde to jsme?“
„Už u hotelu. Kluci už si donesli věci, jenom ty se ne a ne vzbudit…“
„Promiň…“ zamumlal a vstal.
„Udělali ste si něco? Myslím s Billem, Georg něco říkal…“
„Ne, jenom jsme se trochu nepohodli. Bill přehání.“ zamumlal.
K jeho smůle měl pokoj společně s Billem. Sakra! Bill mu zase zabere koupelnu!!!
Hodil si věci na zem a rozhlídl se kolem. Docela luxus…
„Co Tomíčku, líbí se ti tu? To je totiž nad tvojí úroveň, tadyto, co?“
Vypěnil. Těch urážek slyšel už víc dost. Co si o sobě vůbec myslí???
Bill vyšel z koupelny, u jejichž dveří Tom stál. Bill se ho lekl.
Tom neváhal. Přitiskl se k Billovi a přitlačil ho ke zdi.
„Co děláš, vole?“ Bill se nepřestával smát. Tom ho přitlačil více ke stěně a pevně mu chytil ruce. Bill se nemohl ani pohnout.
Ztuhnul. Tom nevypadal, že by si dělal srandu. Možná fakt přehání, ale jemu to prostě nedá.
„Ještě jednou na mě budeš hnusnej, a já se neovládnu, je ti to jasný?“ zasyčel mu do ucha. „Vím, co jsem ti udělal, jenže je všechno trochu jinak a když si to nenecháš vysvětlit, tak za mnou nelez!“
„Si myslíš, že bych byl schopnej až takhle se ponížit? Neboj, Tome, nemusíš se bát, nepolezu za tebou, takovej debil zase nejsem.“
„Však ty to uděláš.“ prohlásil pevně Tom. „Dřív, nebo později.“
Při těch slovech se k němu naklonil a lehce mu přejel jazykem po rtech. Bill měl co dělat, aby se mu nepodlomily kolena. Tom se pouze ušklíbl a odešel i se svými věcmi na svou postel.
Bill se sprchoval. Přemýšlel pod proudem tekoucí horké vody a zíral do modrých kachliček. Možná, že přece jen neví všechno, že je to trochu jinak… Vždyť by na svém bratrovi poznal, že mu lže. Určitě, zná ho líp než kohokoli jiného.
Problém byla pouze jeho ješitnost, která mu to nechtěla dovolit, jít za ním a doprošovat se vysvětlení. Nikdy nesnášel příkazy, zákazy a když se měl omlouvat. Byl takový, svéhlavá Panna a Tom nebyl o nic lepší.
autor: Nicy
betaread: Ter
