Smrt za hřích

Adusce: Protože tě mám ráda , protože ti věřím , a protože prostě proto.
Lauře: Protože ty do mého života vnášíš kouzla.
Ter: Protože na roboty nikdo nemá 😀
Díky za to že jste!

„Miluju tě,“ šeptal mezi přívalem polibků, jimiž zasypával jeho alabastrovou pleť…

„Ach.“

Vzrušení obou chlapců přeplňovalo místnost hotelového pokoje… Tom naposledy pronikl do jeho úst. „Miluju…“ šeptl mu do havraních vlasů, ještě než se přesunul níže, blíž k rozkroku. Jednou rukou rozepínal Billův opasek, druhou ho něžně a vášnivě hladil na břiše. Billovo vzrušení každou setinou rostlo. V těle mu proudila vřelá krev, z hrdla vylétal jeden sten za druhým a rukama se Tomovi prodíral dredy.

*“jsme bratři“ – „Jsme svobodní!“*

Tom mu hladově serval kalhoty i se spodním prádlem. Naskytl se mu pohled, o jakém doposud jen snil. Celá tato situace se zdála nepříjemně nereálná. Oba se na to však snažili nemyslet..
Tom uchopil bratrovo přirození a začal pohybovat rukou. I on mohl cítit tu slast , kterou tímto činem svému milenci přinášel. Provokativně Billa kousl na stehně. Poté mu „ranku“ zulíbal.. Bill se pod ním zmítal vzrušením. *“Možná i strachem.“* Ještě nikdy nezažil něco tak úžasného *“Něco tak zvrhlého, tohle je hřích! Zasloužíte smrt!“*
Je to láska, jsou to ďáblové, kteří v tuto hodinu vládnou světu? Nejspíš…
Bill křečovitě ztuhl, posléze však jeho tělem projela vlna rozkoše a on se mohl znovu uvolnit… Tomovo dílo, bylo tímto dokonáno… Bílá tekutina stekla na saténové povlečení a utvořila mokrý flíček… Dvojčata se k sobě stulila.

„Děkuju…“ zašeptal Bill. Odpovědí se mu stalo dlouhé a láskyplné políbení..

*“Není v tom láska.. Jen touha po poznání“ *
Usnuli stočení do klubíčka.. Oba se cítili příjemně vyčerpaně. Odebrali se do světa bez hranic… Do říše, která je spojila. *“kdo dokáže spojit, má právo také rozdělit! A vy si zasloužíte trest!“*
Dva milenci, dva pokušitelé… Jen jeden hřích… Spali jako nemluvňata, navzájem se kochali přítomností toho druhého… Až do chvíle, kdy Tom ale začal „prožívat“ velmi zvláštní sen…

„Bille, kam jdeš?!“ slovy se snažil proříznout hustou mlhu, ve které se mu bratr ztrácel. „Tak slyšíš?!“ Bill se ani neotočil. Jako by zbaven smyslů se hnal kupředu. Tom se za ním chtěl rozběhnout, ale připadalo mu, že jeho vlastní nohy přirostly k zemi. Nemohl udělat ani jeden malinkatý krůček. V mysli se mu proháněly zvláštní hlasy. Jedny šeptaly, jiné křičely, ani jednomu však nebylo rozumět. Tomovi se tohle místo zdálo známé, a přesto tolik cizí. Mlha vládla nad světem, všude bylo prázdno, jako by zde nebyl ani náznak štěstí, navíc to tu páchlo ohněm. „Bille tam nesmíš, musíš jít ke mně. Musíme být spolu, rozumíš!!“ Tahle slova jeho bratra přiměla k tomu, aby se otočil. Tomovi se ulevilo, myslel, že ho ztratí. „No ták Billi, pojď za bráškou…“ Natahoval k němu ruce, nohy pořád neposlouchaly. Bill teď už nepospíchal kupředu, ba naopak poskakoval vesele kolem něj. „Tomi“ smál se zvesela, vypadal, že si právě uvědomil, kdo k němu celou dobu mluví. „Ano, jsem to já, Tom.. Znáš mě. Miluješ mě..“ Tomovi pozvolna docházely argumenty, už nevěděl co dělat. Ať se snažil jak chtěl, bratr nemínil jít na jeho dosah.. Navíc si hlasitě prozpěvoval. Připomínal blázna, jež nemá pojem vůbec o ničem. Tohle Toma děsilo. Co se stalo s jeho láskou, kde je? Billovi se na tomto místě očividně líbilo. Co když s ním nebude chtít jít nazpět.. “ A mám tě!“ Vyštěkl když ho konečně „polapil“ za rukáv a přitáhl k sobě.. Billovi to niiak nevadilo. Pochopil to jako hru a začal sebou smýkat, aby se vyprostil. „Bille, klid,“ tišil ho Tom, Bill ale přinejmenším klidně nevypadal. Spíše přímo zuřil. Kousal Toma do rukou a nehty se mu zadíral do kůže… Snažil se jakkoli osvobodit, marně.. „Miluju tě, Tome,“ kníkl nakonec, jako by doufal. že tato slova jsou klíč ke svobodě… Tom svého milence ale znal dokonale. Teda aspoň se touto iluzí odjakživa ovíval. Věděl, že když ho pustí, uteče mu a tohle on nehodlal dopustit! „No tak, Bille nech toho přece!“ okřikl jej. „Tome pusť, prosím, já nemůžu dých-….“ Zmítající se tělo v Tomově náručí pokleslo. Přestalo s sebou házet a bezvládně se zapřelo do Tomovi mikiny… Hlasitý tlukot srdce ustal.. „Co to? Bille, néé!! Pane bože, prosím, tohle neeee!“

„Néééééé!“ Tom prudce otevřel oči.. Byl udýchaný a zpocený.. Vyletěl z postele a mnul si víčka.

„V pohodě, to se ti jen zdálo,“ utěšoval se. Přešel zpět k posteli, aby Billa políbil a nechal se utěšit v jeho náručí.. Když ho ale otočil čelem k sobě. Vyděšeně se zapotácel. Jeho zrak dopadl na tu bílou tvář a otevřená ústa, jenž by s trochou štěstí volala o pomoc… Tom urychleně nahmatal tep na zápěstí. Nic. Přiložil hlavu na bratrovu hruď a opět se střetl s tichem.

„Bille dýchej,“ prosil… ač věděl, že na jakoukoli pomoc je pozdě… Ze spaní udusil svého nejlepšího přítele, milence i bratra.. Zabil třikrát.. A stačilo udusit jen jednoho….

autor: Harly
betaread: Michelle M.