autor: Šárka
Jak po mě můžeš žádat, abych zapomněl?
Bude to tak lepší..
Bude lepší, když mě zabiješ?
Nemůžu jinak a ty to víš.. Vysvětlil bych ti to.
Nic mi neříkej..
Proč?
Protože to bolí..
Chce, abych ho vymazal ze svého srdce? Chce, abych zapomněl na to, co jsme spolu prožili? Chce, abych zapomněl, že jsme dřív byli víc než bratři? Protože se bojí? I já se bojím. Jenže s ním se bojím rád.. S ním bych riskoval svůj holý život; všechno, co mám.
Znovu mě zabolí u srdce, když pomyslím na to, jak jsme si všechno plánovali. Společný domov, společný život, společnou kariéru a.. a společnou smrt..
Bolí to.
Já vím, i mně to trhá srdce..
Tak proč to děláš?
Musím..
Vím, že mě miluje. Tak jako já jeho. Tak co ho donutilo to všechno skončit? Strach? Pouhý strach?
Bál jsem se..
Já vím, proto’s mě zabil..
Jeho chladné oči, jeho nic neříkající pohledy, jeho odměřená slova, to vše mě táhlo ke dnu..
Nedívej se na mě tak..
Neumím to jinak..
Dřív jsi uměl..
Umírám, teď už to vím jistě. Navenek je sice všechno fajn, ale co se děje uvnitř mě? Zabíjí mě každým svým pohledem. Každým svým gestem mi naznačuje, jak moc jsem mu lhostejný. Tiše ho pozoruji a čekám, až se na mě znovu podívá. Dočkám se vůbec? Nechci plakat, nechci, aby viděl, jak moc mě jeho slova bolí..
Neplač, trhá mi to srdce..
Nepláču, to mi jen po tvářích stékají slzy..
Jak to?
Zvykly si, že tečou.. každý večer..
Kvůli mně?
Ano..
Ještě teď slyším ta slova, co mi šeptal do ucha a já mu je se vší láskou opětoval. Ještě teď cítím jeho polibky na svých rtech. Jemně se jich dotknu, ale nic necítím.. Líbá už někoho jiného? Šeptá mu ta slova, která šeptal mě? „Miluji tě.. a budu napořád..“
Nikdy jsem ti neřekl, že tě budu milovat věčně, Tome..
Škoda, že si ani nepamatuješ, co jsi říkal..
Nechci, nemůžu dál.. Jak je možné, že se člověk takhle najednou změní? Jak je možné, že přestane milovat toho, komu říkal, že by za něj položil život? Lhal, když mi sliboval, že mě bude milovat věčně?
Proč jsi říkal, že mě miluješ, když to nebyla pravda?
Já jsem tě ale miloval.
Už nemiluješ?
Nevím..
Člověk miluje pořád, Bille.. nebo nikdy.. Miluješ mě tedy?
Ne..
Za chvíli přijde konec a já to vím.. ale.. směju se. Člověk se musí smát dříve, než je šťastný, protože by se mohlo stát, že by zemřel, ani by se nezasmál. Smějí se ale jen mé oči, srdce je mrtvé, můj bratr ho zabil..
Nenávidíš mě..
Ano, protože tě miluji..
Nevzpomínám na něj ve zlém, vzpomínám na ty okamžiky, kdy jsem byl aspoň na chvíli šťastný. Aspoň na chvíli s ním..
Nemohl jsem jinak. Zabili by nás, Tome..
Proto jsi zabil radši mě samotného.. Tak proč jsi říkal, že bys za mě položil život? Lhal jsi, Bille..
Promiň..
Skáču a nepřemýšlím nad tím, že něco dělám špatně. Proč žít, když tu není? Proč žít, když důvod, proč jsem žil, už
nemám? Zmizel, podvedl, zradil..
Ten, který tvrdil, že mě miluje..
Promiň, Tome.. Miloval jsem tě a ty to víš. Je mi líto, že jsem ti to neřekl dřív, než jsi mě opustil.. ale ty mi to teď taky neřekneš, až odejdu.. Je mi líto, že jsi odešel s pocitem, že už tě nemiluji. Víš že to tak není a nikdy nebylo.. Miluji tě a budu milovat.. navždy..
Please, don´t hate me..
Because I´ll die if you do..
Because I´ll die if you do..
Because I´ll die if you do..
autor: Šárka
betaread: Michelle M.
betaread: Michelle M.
Boze nadherne ale neskutocne smutne ale aj tak nadherne :´)
mam z toho zmesane pocity… aach jo proste nemam rada sad endy 🙁
ale toto bolo krasne!