Where is the Love? (2/2)

Tom hbitě vyskočil z postele a řítil se ke dveřím jako uragán. Sotva otevřel a zahlédl kštici slámově žlutých vlasů, skočil kamarádovi kolem krku. „Andy! Tak rád tě vidím, jak se máš? Pojď dál…“ uhnul stranou, Andreas s úsměvem prošel a zavřel dveře. Byl to jediný člověk, komu se Tom svěřil se svým „malým“ tajemstvím. A kupodivu to přijal velice dobře, dokonce Tomovi radil a pomáhal. Ale, všechno bylo v případě Billa naprosto zbytečné, nic nezabralo.

„Tak co?“ Obvyklá otázka. Tom sklonil hlavu.

„Nic, pořád…“ Obvyklá odpověď. Andy kamaráda jemně objal.

„Však on se chytí, uvidíš. A jak ho tak znám, pak bude k nezastavení, přidusí tě láskou a vášní,“ mrkl na Toma a usmál se, ten jen lehce přikývl.

„Ale já v to už snad ani nedoufám…“

„Cože?! Ale, Tome, jdi! Naděje umírá poslední, ne? Tak vidíš… Neznám člověka, který by měl větší štěstí než ty, čoveče… Tak se neboj, musíš jen být trpělivý…“ Znovu se usmál a odvedl Toma zpět do obýváku hotelového pokoje, aby probrali vše možné, nejvíc ale právě tohle téma…

***

„Georgu! Proč tam nemůžeš jít ty?… Panebože, tak na tebe zapo- ale jistě, že by tě k sobě pustil! Recepční říkala, recepční říkala, to je mi u pr*ele, prostě… Panebože, já tě zabiju, vážně! To mu nemůžeš ani zavo- jo, že nezvedá telefon, jo? Můj bratr? To sotva, jedině že by tam někoho měl… Ty jsi idiot, to to nemůže počkat?! … Jo, dobře, dojdu tam, ale pak to pěkně schytáš!“ Bill mrskl telefonem o postel.

Věděl, že neměl na Georga tolik řvát, nemůže za to, že tom chce „být o samotě a nerušen“, ale stejně. Právě se mu tak skvěle dařilo dostat do depresivní a sebelítostivé nálady a on to takhle všechno pokazí! Nabručeně vstal a vyrazil k Tomovi, celou dobu si rozhořčeně mumlal „pod vousy“ (heh, kdyby nějaké měl…:D) nadávky na Geovu adresu a co všechno mu provede, až ho potká a kdyby neměl na bosých nohou čerstvý černý lak, nejspíš by i kopal do všeho, co by potkal. Vyšel ze svého pokoje, přešel chodbu a zastavil se u mohutných tmavých dveří s číslem 621. Opřel se o zeď, zavřel oči a pěstí praštil do dveří. Až když slyšel kroky a cvaknutí zámku, oči opět otevřel a s nanejvýš vyčítavým pohledem ‚vidíte, co všechno pro skupinu udělám?‘ čekal.

Když se konečně v mezeře mezi dřevem objevila Tomova dreadatá hlava, spustil monotónním hlasem, jako by ho to nesmírně obtěžovalo: „Volal mi Georg, prý se ti nemůže dovolat, podle recepční k tobě prý nesmí ani on, ani Gustav, čímž já musím ztratit 10 minut svého drahocenného času. Máš za ním okamžitě jít, že prý viděl nový skvělý hiphopový obchod, musí ti ho hned ukázat a… To je asi všechno, takže já se otočím a půjdu zase- Andy!“ vypískl najednou, když viděl kamarádovou blonďatou rozčepýřenou usmívající se hlavu za bratrovým ramenem, který zíral, jako by spadl z višně. Rychle Toma prudce odstrčil a skočil Andreasovi kolem krku, přitiskl ho jak nejvíc to šlo.

„Jo, jo, dobrý, taky tě rád vidím, ale škrtíš mě…“ pokusil se ho blonďák zklidnit sípavým přidušeným hlasem. Tom jen závistivě koukal.

„Teda! A to si říkáš bratr, ani mi neříct, že přijel kamarád!“ jemně Toma šťouchnul Bill do žeber, sotva z Andyho slezl. „Tak teď ti ho ukradnu!“ a už chlapce táhl pryč, Tom ještě rychle stačil naznačit mu, aby o jeho „problému“ před Billem držel klapačku. Pak si vzal z věšáku mikinu, zavřel za sebou a vydal se zpět dolů, do haly za Georgem.

***

„Tak jak se vede?“ zeptal se s úsměvem Andreas, stále si ještě třel zarudlé zápěstí. Bill se na něj smutně podíval.

„Pořád stejně…“ Andy si povzdechl.

„Ach jo… Tak povídej, co tě trápí…“ Vyzval ho a poté si vyslechl Billovy problémy, že se pořád nemůže zamilovat, nikdo ho nemá rád, atd. atd. … Bill se všiml, že během jeho vyprávění se kamarád usmívá čím dál tím víc, a když dospěl k fázi, že ani Tom už nestojí o jeho přítomnost, doslova ho rozesmál.

„Ty jsi tak neskutečně sebelítostivý, Bille… A to tě oslepuje. Podívej se kolem sebe, skoro každý tě má rád!“ Bill rezolutně zavrtěl hlavou.

„To není pravda, chovají se ke mně mile jen z lítosti, abych se necítil opuštěně a-“ Andry ho rukou umlčel.

„To není pravda, chováš se jako idiot. A navíc…,“ mrkl na něj, „vím o jednom člověku, který nejen že tě má rád, ale i něco víc…“ dodal tajemně. Bill se na něj zamyšleně podíval.

„A kdo to je?“ vykulil velká očka, pootevřel pusinu. „Prosím, Andy,“ sepjal ruce, „řekni mi to… Notak, prosím…“ Jmenovaný se ovšem jen vševědoucně usmál a dodal: „Dneska večer hledej nejroztomilejší červenání.“ A to bylo vše, co k tomu dodal, dál se tématu Billův ctitel/ka vyhýbal obloukem.

***

Tom se vrátil o dvě hodiny později. Jak se ukázalo, ten obchod rozhodně nebyl nový, odtamtaď pocházela ¼ Tomova šatníku, jen měli novou kolekci a Georg opět ukázal svou špatnou paměť. Sice tam bylo plno věcí, které by si za jiných okolností určitě koupil, dnes ovšem neměl náladu na nakupování. Umanul si, že tam vyrazí určitě zítra dopoledne. A třeba s bratrem…

***

Když Andy konečně odešel s tím, že se ještě musí ubytovat, vydal se Bill na relaxační koupel. Napustil si vanu plnou horké vody, lehce mu „ujela“ ruka s vonným olejíčkem a když konečně našel i masážní houbu na mytí („Teda, který vůl ji mohl dát za tu kýčovitou skříň? Já to určitě nebyl!“), mohl se konečně do té lákavé lázně ponořit. Prý nejroztomilejší úsměv, tss… A jak ho mám asi poznat, hmm? To už nikdo neporadí… Jsem prostě chudák.

***

***W*H*E*R*E***I*S***T*H*E***L*O*V*E***?***

„Takže, jsme všichni? 1, 2, 3, 4,…5? Jé, ahoj Andy, rád tě zase vidím. Tak můžeme jet, ano? Bezva.“

„Heh, docela to tu žije… A ty holky, hmm, dal bych si říct… Třeba támhle tu brunetu, s tou bych dělal nekalosti…“ oblízl se Georg, Bill se zaškaredil. „Georgu, ty jsi prase! Nech si to pro sebe, všichni víme, co bys s nima rád dělal!“ vyjel na něj již po druhé za den Bill. Georg je pokrčil rameny a vydal se za Davidem ke stolu. Gustav kolem Billa prošel jen s poplácáním na rameno a slovy: „Potřebuješ sex, kámo.“, Andy s Tomem na něj čekali pod moderníma schodama, kterými se scházelo od vchodu. Dnes si na svém vzhledu dal Bill neskutečně moc záležet (ne, že by jindy ne). Vypadal jako divoká kočka. Stále přivřené oči obtažené úzkou černou linkou, vlasy (výjimečně) netrčící na všechny strany, dlouhé černé drápky… Ale musel uznat, že i jeho bratr, celý v černé barvě, vypadal neobyčejně dobře. No jo, na něj holky letěj… Na koho si ukáže, toho má, nemusí se trápit kvůli lásce jako já… Dostane každou, jen já jsem takový smolař…

Andreas upíjel ze skleničky zelený koktejl, prohlížel si dívky v minisukních u baru a napínal uši. Stále nic. Musel si ovšem pogratulovat, povedlo se mu dostat dvojčata vedle sebe. Cítil, jak se vedle něj Tom třese, ruce měl nervózně sepjaté v klíně, očima těkal po klubu, ovšem svého bratra se snažil vynechávat. Nešlo to ale, byl prostě jako magnet. Chvíli co chvíli o něj zavadil pohledem. A on si tam tak klidně seděl, pil, prohlížel si všechny holky a bratra si prostě nevšímal.

Tom se ujistil, že si Bill právě se zaujetím prohlíží hnědovlasou servírku a pořádně se na něj zahleděl. Nemohl se toho pohledu nabažit. On byl tak dokonalý! Ani si neuvědomil, že se jeho dvojče už otočilo zpět a teď na něj zvědavě kouká. „Copak?“ zeptal se. Tom okamžitě zrudl. „N-nic… jen… ne, nic…“ vykoktal. Andy zvědavě natočil hlavu. Bill se pousmál. Tak krásně se červená… Okamžitě vyvalil oči. COŽE?!?! On si myslí o svém bratrovi, že se ‚krásně červená‘? Ne, za to určitě může ten alkohol. Samozřejmě. Rychle se otočil pryč.

Když se několik minut zase „nic zajímavého“ nedělo, Andreas „nenápadně“ a „omylem“ strčil do Toma tolik, že ten se povalil na Billa, vyrazil mu z ruky sklenici s drinkem a ta přistála někde za stolem, nikdo tomu nevěnoval pozornost. Tom se, zase červenajíc se, začal rychle omlouvat že za to nemůže, že do něj Andy drknul. Bill se se zdviženým obočím a myšlenkou, že jeho bráška vážně vypadá roztomile, když se červená, podívá na Andyho.

„Jen jsem se chtěl sehnout na zem… Spadl mi totiž…. Prstýnek! Jo, spadl mi prstýnek a chtěl jsem ho sebrat, promiň…“ vymyslel si rozzářený Andreas (mimochodem, podle Toma vypadal jako magor, když se křenil od ucha k uchu „nenápadně“ na něj mrkal každé 2 sekundy).

Tom se, stále s růžencem ve tváři a mírným úsměvem, otočil na Billa. Ten na něj doslova civěl. Nejen, že je roztomilý, on vypadá přímo sladce! Oh, můj Bože, to ne! Mě se líbí vlastní bratr! Rychle popadl panák, co měl před sebou David na stole a vyklopil to do sebe. A ještě ke všemu se tak nádherně červená… Nádherně červená… Nádherně červená?! Oh, to ne… ‚Dneska večer hledej nejroztomilejší červenání‘.

„T-T-T-ome?“

„Ano?“ zeptal se oslovený.

„Já… Můžeš se mnou na chvilinku, pro-prosím?“ Andreas se taktak udržel, aby se nerozesmál na celé kolo, věděl, že dnes večer budou oba usínat šťastní.

„Ja-jasně…“ odvětil nervózně Tom.

Právě začínala hrát jedna z jeho obzvlášť oblíbených písniček, jen si vzpomenout, jak se jmenuje. Ale teď, když se zvedal a mířil za Billem k toaletám, by si sotva vzpomněl, jak se jmenuje on. Bill vešel na pánské záchody, naštěstí prázdno. Opřel se o zeď, zavřel lehce slzící oči a počkal na bratra. Tak, teď, nebo nikdy, proběhlo Tomovi myslí. Zhluboka se nadechl a vešel. Viděl bratra opřeného o protější stěnu, pomalu k němu zamířil. Cítil, jak se mu třásly ruce i nohy, nenapadalo ho nic smysluplného, co by mu řekl, cítil se tak hloupě! Ale stejně to teď musel zkusit… Došel až k němu, opřel se vedle něj a drze se k němu naklonil.

„Copak jsi mi chtěl, bráško?“ zeptal se vyzývavě. Bill překvapením otevřel oči, když slyšel jeho hlas vedle své hlavy. Zahleděl se do těch tmavých, něčím zastřených očí, tolik podobných těm jeho.

„Jen… Jen… Moc… Moc hezky jsi se červenal…“ vyžbleptl první blbost, co ho napadla. Tom překvapením zamrkal, málem se rozesmál. Billovy tváře se rychle zbarvily do nachově rudé. „Ale to ty taky…“ přejel mu Tom odvážně prstem po tváři, Bill přivřel oči.

„Tomí?“

„Ano?“

„Co se to se mnou děje?“

„Já nevím…“

„A s tebou…?“ Tom ztěžka polkl, přišel ten ‚okamžik pravdy‘.

„Já… Bille, já…“ sklopil oči, „m-miluju tě…“ Vyslovil to sice potichu, Bill však slyšel každé slovo. Překvapeně zamrkal.

„Prosím?“ Tom se mu znovu zahleděl do očí.

„Bille, prosím, já vím, že je to zvrácené a nedokážeš to pochopit, natož abys to opětoval, ale-„

„To-„

„Nepřerušuj mě, prosím! Prostě… Je to pro mě moc těžké, tak dlouho se kvůli tobě trápím a vím, že budu navždy- Bille, počkej, chvíli! -navždycky, ale… Prosím, nezavrhuj mě.“

Bill se pousmál, Tom zase překvapeně zamrkal. Za dveřmi, v klubu, právě začal hrát refrén, který doléhal i sem.

„Nehodlám tě zavrhnout… Vlastně…“ Bill se na okamžik zamyslel, přivřel oči, natáhl laní krk a dotkl se Tomových rtů těmi svými.

Za chviličku se odtáhl a zapřemýšlel se. Tom se vylekal, že se mu to snad nelíbilo, ale Bill najednou otevřel oči a zářivě se usmál. „Vlastně chci, abys mě miloval…“ a bez dalšího vysvětlení se znovu přitiskl na Tomovy rty, tentokrát s mnohem větší houževnatostí.

Oba chlapci se usmívali, objímali a líbali jeden druhého. Tomovi se konečně splnil jeho největší sen a Bill našel co potřeboval. Věděli, že přes všechny překážky patří k sobě.

Když se od sebe konečně odtrhli, oba zářili štěstím.

„Miluju tě!“

„Já…“ Bill lehce zaváhal, než si uvědomil, že pokud nemiluje svého bratra, už nikoho jiného. Sice se právě poprvé políbili, ale celých 17 let byl Tom stále po jeho boku, byl jeho největší oporou, podporoval ho ve všem. „Já tebe taky. A moc.“ Dodal šťastně.Tom se usmál a kývl k reproduktoru.

„Už to vím.“

„A co?“ zeptal se zvědavě Bill.

„Kde je láska.“

„A kde?“

„Mezi námi, navždy.“

***W*H*E*R*E***I*S***T*H*E***L*O*V*E***?***

Gülcan: „Bille, už jsi našel konečně tu pravou lásku?“

Bill: „Nevím, jestli pravou, ale už vím, kde je.“

Gülcan: „Prosím?“

Bill: *šťastně se usmívá* „Už vím kde je, bratr mi to ukázal.“

P.S.: Ta písnička: Black Eyed Peas – Where is the Love… Sice úplně jiná tématika, ale neva 😉

autor: Eleanot
betaread: Janule