World Wide Web spojuje lidi 9.

***************************************************************************

Tom

***************************************************************************

Už stojím v předsíni a obouvám se, když někdo zazvoní. „Ahoj Andy, běž za Billem nahoru!“ „Ahoj, dík. Kam jdeš ty?“

„Ke Styflerovi“

„Aha tak .ho pozdravuj!“mírně znervózní (má pro něj slabost).

„Jasně, čau“ řeknu a už mizím mezi dveřmi.

„Jdu, Slunce už zapadá a já si v batůžku nesu polštářek, pyžamko a plyšáčka. Ne kecám, tak to bylo tak před deseti lety, teď mám jen trenky na spaní v klokaní kapse mé velké mikiny, v uších sluchátka s oblíbenou hudbou. To aby mi cesta rychleji utekla. „

Konečně spočinu před jejich velkým domem a zazvoním. Otevře mi Styflerova máma Slušně pozdravím a ona mi řekne, že mám jít rovnou za Styflerem do pokoje. Asi po deseti minutách bloudění po jejich velkém domě najdu jeho pokoj. Sice jsem u nich byl už nespočetněkrát, ale pořád se tady nemůžu zorientovat. Čím to bude? Že v létě přistavili terasu? Nejspíš jo!

***************************************************************************

Bill

***************************************************************************

Slyšel jsem zvonek tak sejdu dolů a v předsíni stojí Andy a dívá se na dveře, jak kdyby se mu zjevil Duch Svatý. Lehce do něj ždrcnu a pozdravím ho „Ahoj Andy!“ „Jo…co? Aha-Ahoj Bille!“řekne. „Andy co je ti? Jsi divný“ „No… Nic tak co jsi chtěl?“ zamluví to! „Já? Jo no pak ti to řeknu. Pojď nahoru!“ kývnu hlavou směrem ke schodům. Dojdeme do pokoje a já začnu Andymu sdělovat svůj plán! „Tak Andy já jsem si domluvil schůzku po netu s jedním sympatickým klukem a chci abys tam šel místo mě. Omrknout ho. Víš jak to myslím, ne?Andy!posloucháš mě?“ zírá na mě s otevřenou pusou jako kdybych právě pronesl kletbu „Jasně že poslouchám a proč tam nejdeš sám?“ Jako kdybych mu to před chvilkou nenaznačil „Teď jsem ti to říkal. Chci abys ho omrknul!Tak jo?“zeptám se „No tak dobře a kdy?“ „No… Zítra!“ „Cože?“ vyvalí na mě ta svá pomněnkově modrá kukadla. „No zítra. Dnes večer to naplánujeme a pak už můžeš jít. Neboj bude to v klidu!“ „Jestli to bude trapas, tak by ses měl bát ty!“ začne vyhrožovat. „Ale, ale a copak bys mi udělal?“ Jen co to dořeknu, tak mě Andy začne lechtat. „Ne Andy nech toho musíme vymyslet plán!“řeknu a on mě pustí „Hm, máš pravdu. Tak co?“ „Půjdeme na večeři a pak to promyslíme jo?“ „Tak jo! A co je?“ „Pizza!“ „Wow! Mňam! To si nechám líbit.“ To už ale jdeme do kuchyně na pizzu.

autor: Aduska
betaread: Lutushka