(A/N: Inspirace: Píseň Farewell* od skupiny Apocalyptica)
Černovlasý chlapec sedí uprostřed noci na kamenném mostě v hlavním městě Berlín. Odstěhoval se sem s bratrem, když začala jejich sláva, aby měla máma klid od novinářů. Stalo se to před měsícem. Bill se do Toma bezhlavě zamiloval. Celé dny mohl sedět naproti němu a dívat se na něj a poslouchat, jak mluví, i když se hádali. Hádali skrz všechny blbosti. Jednou na něj Bill vykřikl:
,,Musíš na mě pořád křičet? Já jsem sice tvoje dvojče, ale já tě miluju“ Utekl.
Zamkl se do svého pokoje a týden nevylezl. Nevěděl, co jeho brat dělá, ani to na jednu stranu vědět nechtěl. Za ten týden zhubl 11 kilo. Vypadal jako smrt. Pod očima se mu rýsovaly pěkné kruhy, pleť měl bledou, ruce jako párátka a o nohách nemluvě. Až včera našel odvahu a vyšel ven, aby se trošku napil. Byl dehydrovaný od věčného slzení do polštáře, ani neměl, co plakat. Když ve dveřích narazil na Toma. Podíval se mu do očí a rozplakal se.
,,Nebreč“ řekl Tom potupně.
Bill zvedl hlavu, chtěl se zachovat statečně, ale nešlo to. Tomův pohled byl plný nepochopení, zlosti, ale taky dobrého pocitu z toho, jak Bill trpí. Tom se pro sebe usmál.
,,Jsi teplej a já ne.. buzno“ A odešel.
Bill se sesypal na pohovku, už nechtěl pít, nechtěl se smát, nechtěl jíst a nechtěl ani žít. Šel do koupelny a seděl ve vaně plné vody. Nesvlékal se.. Proč? Musí umřít oblečený, nechtěl, aby ho někdo vytahoval z vany nahého. Lehl si tedy do vody. Byla příjemně teplá, hlavou sjížděl po krásně bílé vaně. Od nosu mu uniklo pár bublinek a pak vydechl a čekal. Bylo to dlouhé a bolestivé, proto se vynořil
,,Ne, neudělám mu takovou radost.“
Převlékl se do suchého oblečení. Černého. A šel, jen v mikině, která mu stejně sloužila jako bunda. Prošel park a viděl sebe s bratrem, jak si povídali na lavičce, u které stál. Bodlo ho u srdce. Šel, kam ho nohy vedly, ale měl jediný směr. Konec města, došel na krásný, vysoký kamenný most. Nyní sedí tady a dívá se dolů. Občas tam spadne kapka slané vody, která uniká z jeho oka. Připravuje se tu na odvážný krok až skočí. Už si stoupl a naklonil se nad vodu. Nebylo vidět na dno. Most byl vysoký, pád nebude bolestivý.
,,Bille, no tak, vzpamatuj se, ty to zvládneš“ šeptal si.
Zavřel oči a zhluboka se nadechl
,,Nedělej to.“ uslyšel za sebou.
Otočil se za hlasem. Na chodníku těsně u něj stál jeho bratr, jeho dvojče, jeho druhá polovina srdce. Tom mu nabídl ruku, aby slezl dolů.
,,Ne, já nikam nejdu.“ Zakýval bláznivě hlavou.
,,Bille, neblázni….“
Znovu zakýval hlavou, začal hystericky plakat a křičet.
,,Proč? Proč bych měl? Miloval jsem tě víc než svůj život. Řekl jsem si, že bych pro Tebe zemřel a teď to splním.“
Tom udělal krok v před
,,Bille, slez dolů, jestli mě miluješ.“
Bill se zamračil a lhostejně řekl:
,,Proč já bych měl jít dolů, když Ty nemiluješ MĚ? Proč já mám zase a zase trpět, proč? Odpověz mi!!“
Tom spustil ruku podél těla.
,,Protože tě miluju, Bille“ zašeptal.
Černovlasý chlapec se podíval na smutnou tvář jeho dvojčete. V očích se mu zaleskly slzy
,,Miluju Tě, Tome, sbohem!“
Tom udělal mrštný krok a Bill se převrátil dozadu.
Tom stál naklonění přes most a díval se do šílené tmy, když uslyšel náraz
,,Proč jsi to udělal? Proč? Bille, lásko.“
Tom se sesunul k mostu a tiše plakal. Za krátkou dobu ho našli v posteli předávkovaného uspávacími prášky a v dopise stálo:
On zemřel za mě, a já umírám za něj….
Napsala: Jájinka
*Farewell – Sbohem
autor: Jájinka
betaread: Ter
Twl.. to mi dneska wšichni deláte naschwál, že píšete smutný powídky…?! Já se sice přiznáwám- já už neumím psát nic jiného než smutné powídky we kterých často jeden někdy dokonce dwa zemřou… já se už neumím asi smát….
hey brečím a docela dost
Uff.. krásna poviedka,ale ten smutný koniec. Žiaľ, Tom si za to mohol sám,že sa choval ako blbec a neuvedomil si to skôr.