Mladík seděl v tom nejtmavším koutě luxusní restaurace a nervózně se koukal na hodinky, které měl na pravé ruce. Někoho čekal. A ten někdo měl víc jak deset minut zpoždění…..
Už po několikáté jsem se podíval na hodinky. Škoda, že je mám digitální, už mě nudí koukat se pořád jen na 20:10. Je to, jako by se čas zastavil. A přitom bych to chtěl mít za sebou. Ne že bych se netěšil, ale přeci jenom si uvědomuju, že riskuju. Zná mě celé Německo a kdyby se to dostalo do éteru…..
Nevím jak se mi to mohlo stát, ale stalo se to. Vím, že je to proti všem zákonům, ale myšlenkám přeci nelze poručit. Nejprve jsem si myslel, že je to jen chvilkové pobláznění. Že se mi zbláznily hormony a moje tělo má chuť začít experimentovat. Že jde prostě jen o zvědavost, okusit zakázané ovoce, poznat nepoznané… Ale později jsem si uvědomil, že je v tom něco víc. Pořád se mi líbí holky, ale sex s nima mě nijak neuspokojuje. Nepřitahují mě kluci, nejsem gay! Ale přesto cítím něco víc ke klukovi. Zdají se mi sny. Dost odvážné sny, které se stávají mokrými sny. To se mi nestalo už dlouho. Při každé volné chvíli se mi v hlavě vynoří hříšné myšlenky a jsou i okamžiky, kdy se musím červenat. Co by se stalo, kdyby mi někdo nakoukl do hlavy?! Myslel by si o mně, že jsem zvrácenej?Možná by měl pravdu, ale přesto si nemůžu pomoci.
Číšník položil před mladíka sklenici minerální vody a ten se s trhnutím probral z myšlenek. Napil se a sledoval vstupní dveře, které se ani nehnuly.
Vždycky když se mi podíval zhluboka do očí a já měl možnost rozeznat všechny odstíny hnědé, které se mu v těch jeho ukrývaly, tajil se mi dech. Aniž bych si to uvědomoval, vyhledával jsem jeho společnost a nepatrné doteky byly na denním pořádku. Byl jsem šťastný, když mi byl na blízku a pomalu mi docházelo, že jsem na jeho blízkosti závislý. Působil na mě jako droga. Víte, že je to špatné, ale chcete jí. Myslíte si, že budete silní, ale stanou se z vás závisláci, co chtěj víc a víc. Uvědomoval jsem si to. Ale nebránil jsem se, nechal jsem se unášet kokosouvou vůní, havraními vlasy a neuvěřitelně porcelánově bílou pletí. Než jsem se stačil vzpamatovat, byl jsem v tom až po uši. Zamiloval jsem se snad?
Do útulné klidné restaurace vešel mladý muž s hnědými kaštanovými vlasy a sundal si plátěnou bundu, kterou mu číšník pověsil na věšák vedle zelené bundy velikosti XXL. Mladík z rohového stolu, na kterém byla položená kartička s nápisem Reservé, zvedl hlavu od sklenice minerálky a zvědavě se podíval na nově přicházejícího…
Chvíli jsem si myslel, že by to mohl být on. Nikdy jsem ho neviděl, ale byl jsme si hned jistý, že tohle není on. Dohodli jsme se přeci, že na sobě bude mít červené triko a černou koženou bundu. Tenhle kluk měl na sobě žlutou košili. Nebyl to on. Podíval jsem se na hodinky. 20:13. Co když nepřijde? Co budu dělat? Potřebuju s ním mluvit, nemůžu mu pořád jenom psát. Musím se mu svěřit se svýma pocity a to jde jen slovy. Psaní mi nikdy moc nešlo….
Pomalu, ale jistě mě to začalo ničit. Denně se přetvařovat a chovat se k němu pouze bratrsky, teď bylo mnohem těžší než na začátku. Musel jsem se neuvěřitelně ovládat, abych slastně nepřivřel víčka, když kolem mě prošel nebo se mě jen letmo dotkl. Každý jeho dotek, pohled, nebo oslovení na mě působilo neuvěřitelnou silou. Cítil jsem mrazení a žár v jednom okamžiku. Neříkám, že mi to bylo nepříjemné. Cítil jsem se tak nadpozemsky. Jako kdybych měl křídla a všechny problémy mi připadaly strašně malé. Neuvědomoval jsem si, že je to jen náhražka. Jen takový falešný pocit. Vždyť on nikdy nebyl můj. A ani nikdy můj nebude. Nikdy by ho jistě ani ve snu nenapadlo, že by ho mohl milovat jeho bratr. Dvojče. Ten, který nikdy nevěřil na lásku. Ten, který byl neuvěřitelně na holky.
Nevím, kdy přišel zlom. Jsem za něj ale opravdu rád. To díky Andreasovi. To on mě prokoukl. Svěřil jsem se mu, ulevilo se mi a věděl jsem, že Andreasovi můžu důvěřovat. Poradil mi, abych se zkusil seznámit s někým, kdo má stejný problém. Dobře, ale jak někoho takového najít?! Andreasova odpověď byla jednoznačná: ,,Na internetu.“. Opravdu to nebylo nijak těžké. Seznámil jsem se s klukem ve stejném věku, který měl i ten samej problém jako já. Stejně jako já i on děkoval svému nejlepšímu kamarádovi za radu, kterou mu poskytl. Seznámit se s někým se stejným problémem.
Psali jsme si. Navzájem se svěřovali se svými sny a pocity. Najednou jsem v tom nebyl sám, věděl jsem, že existuje někdo, kdo miluje svého bratra stejně jako já.
Měl jsem svého bratra v hlavě každou vteřinu, každý den. Každou noc. Byl jsem jím posedlý. Jen díky Ka-biovi jsem si uvědomil, že nedělám nic špatného, když miluju svého bratra. Andreas byl stejného názoru. Vlastně to on mi poradil, že bych se s ním měl sejít a své pocity mu říct. Vyslechnout si ty jeho. Andreas mi hodně pomohl a jsem rád, že mě neodsuzoval. Můžu mu poděkovat. Je to nejlepší kámoš.
Měl jsem svého bratra v hlavě každou vteřinu, každý den. Každou noc. Byl jsem jím posedlý. Jen díky Ka-biovi jsem si uvědomil, že nedělám nic špatného, když miluju svého bratra. Andreas byl stejného názoru. Vlastně to on mi poradil, že bych se s ním měl sejít a své pocity mu říct. Vyslechnout si ty jeho. Andreas mi hodně pomohl a jsem rád, že mě neodsuzoval. Můžu mu poděkovat. Je to nejlepší kámoš.
Znova se otevřely dveře a do restaurace vběhl vysoký a hubený mladík. Nejspíš pospíchal, protože těžce oddychoval a měl zarudlé tváře. Na sobě měl nedopnutou černou koženou bundu, ze které mu koukalo červené tričko. Zpod kšiltovky mu čouhaly černé havraní vlasy a přes velké tse-tse brýle mu nešlo vidět do obličeje. S hlavou skloněnou zamířil k zadnímu stolu s číslem 10 a ještě se ani nestačil podívat na dotyčného, když uslyšel sobě blízký hlas.
,,Bille!“
Mladík s hrůzou v očích zvedl pohled od mramorové podlahy a zadíval se do hlubokých čokoládových očí své tajné lásky, které byly plné překvapení stejně jako ty jeho.
EPILOG:
Mladý chlapec s blonďatými vlasy se pro sebe spokojeně usmál a v duchu se pochválil, že mu to všechno tak skvěle vyšlo, i když to trvalo značně dlouho. Strčil ruce hluboko do kapes, naposledy se oknem podíval dovnitř a poté se vydal opačným směrem.
Mladý chlapec s blonďatými vlasy se pro sebe spokojeně usmál a v duchu se pochválil, že mu to všechno tak skvěle vyšlo, i když to trvalo značně dlouho. Strčil ruce hluboko do kapes, naposledy se oknem podíval dovnitř a poté se vydal opačným směrem.
Snad jste to pochopili… Ten epilog by měl být takové rozluštění, kdo za všechno může xD.
autor: Wikiss
betaread: Michelle M.
betaread: Michelle M.
Dokonalý!!!
Výborný nápad, tleskám ti x)
Moc se mně ta povídka líbí záleží na nich jak to dopadne.