Vánoční stromeček

Ležím v posteli a spím, když si uvědomím, že mi něco nebo někdo šahá na vlasy. Rychle otevřu oči. Nade mnou stojí Tom a snaží se zavázat mašli, kterou mám omotanou kolem hlavy. Je z něj cítit alkohol, podívám se na hodinky, je půl jedenáctý večer. Je Štědrý den a můj bratr si klidně přijde domů pozdě a ještě opilý namol. Sundám ze sebe jeho nemotorné ruce.

„Co to, sakra, děláš?“ zeptám se ho naštvaně.

„Pojď si lehnout pod stromeček“ zamumlá ten opilec zcela ignorujíc moji otázku.

„Ležím v posteli“ zavrčím vztekle.

„Bille, prosím …“ zakňourá moje dvojče. Zvednu se a chci před ním utéct do koupelny, ale můj velký bratříček mě chytne za ruku a táhne mě opačným směrem. Raději jdu s ním, nedal by mi pokoj, dokud bych nešel a navíc už se mi stejně nepodaří usnout. Tom mě dovede až do obýváku a uloží mě pod stromeček mezi své dárky, které si nestihl rozbalit, protože musel jít hned po večeři něco nutně zařídit. „Jak se zdá, tak se musel nutně opít“, pomyslím si, když se plazím po podlaze.

„Měl by sis ty dárky rozbalit“ podotknu, zatímco se snažím nepopíchat se o jehličí na spodních větvích a zároveň si udělat aspoň trochu pohodlí. Tom přikývne a klekne si na zem vedle mě, rozhlídne se po nadílce a pohledem zakotví na mě.

„Začnu od tebe“ řekne a pomalu mi stáhne jediný kus oblečení, který na sobě mám. Jsem tak překvapený, že se ani nebráním, ne že bych se snad bránit chtěl. „Pomůžu ti rozbalit dárek ode mě, Bille, jestli chceš“ řekne vesele Tom a zadívá se na mě s očekáváním. Nezmůžu se na odpověď. „Mlčení je souhlas“ zasměje se Tom a svlíkne si tričko. Za chvíli je stejně oblečený jako já, takže úplně nahý, naskočí mi z toho husí kůže. „Je ti zima?“ zeptá se Tom starostlivě, když si toho všimne.

„Trochu“ vykoktám ze sebe rozpačitě. Tom se ke mně přisune blíž.

„Je to lepší?“ zeptá se. Přikývnu, i když je to ve skutečnosti horší. Celý tělo mám jako v křeči a sotva se odvážím dýchat. Myslím, že potřebuju víc prostoru. Chci se trochu odsunout, ale narazím do kmenu stromečku a v tu chvíli mám celý záda poškrábaný. Syknu bolestí a do očí se mi nahrnou slzy. Tom mě chytne za paži a vytáhne zpod stromku o kousek dál, náhodou skončíme pod jmelím. Společně se díváme na jmelí a oba se u toho usmíváme. Nakloním se k Tomovi a líbám ho, zatímco mi jednou rukou jemně přejíždí konečky prstů po škrábancích na zádech a druhou mě hladí na místě, které to potřebuje nejvíc. Ani moje ruce nezůstávají podél těla, ale věnují intimnímu místečku mého dvojčete. Zanedlouho musíme líbání přerušit, protože nám oboum dochází vzduch, ale ani jednomu to nevadí. Je to krásná chvilka, dokud se nahoře nerozsvítí světlo a na chodbě nezazní máminy kroky. Rychle s Tomem zmizíme u mě v pokoji, aby nás mamka neviděla.

„To bylo o fous“ oddychne si Tom a opře se o dveře. Najednou vůbec nezní opile.

„Ty nejsi opilý?“ zeptám se přihlouple.

„Ne, vůbec ne, měl jsem jenom jednu skleničku koňaku“ odpoví mi se smíchem, přitáhne si mě k sobě a konečně mi z hlavy sundá tu blbou mašli, na kterou jsme oba zapomněli. Šťastně se usměju, ale ne kvůli té mašli, ale kvůli Tomovi, tomu nejhezčímu dárku, jaký jsem si jen mohl přát.

autor: MartikKa
betaread: Ter