Velká tmavá dodávka zastavila před nevelkým domem v Magdeburku.Vystoupily z ní dvě postavy ověnčeny taškami. Pomalu se vydaly příjezdovou cestou k domu. Dům byl na první pohled prázdný. Dvojčata Kaulitzova došla až ke dveřím, mladší Bill vytáhl z kapes klíče a odemkl. Starší Tom posbíral své věci a vešel do domu, Bill ho následoval. Mezi dvojčaty panovalo napnuté ticho přerušované jen občasným zafuněním jednoho z nich. Každý by se asi zeptal, co se mezi nimi děje. Odpověď je jasná. Jeden miluje druhého, ale bojí se odmítnutí. Proto spolu už skoro nemluví, jen ty nejnutnější věci okolo kapely, tour a rodiny. Jinak se drží v ústraní, pocit, že by se neudrželi a museli jednat, jim to nedovolí.
„Je fajn být zase doma,“ pronese Bill do ticha domu. „To jo, ale škoda, že tu nejsou naši,“ řekne Tom. „No nic, jdu spát. Dobrou, Bille.“ Zvedne tašky a odejde do svého pokoje. „Dobrou!“ křikne za ním Bill a vydá se též do svého pokoje. Oba si hodí rychlou sprchu a zalehnou do postelí, ani jeden nezapomene pobílit fotku svého bratra, pečlivě schovanou pod postelí. Bill usne okamžitě, ale Tom nemůže. Má pocit, že se mu z neustálého přemýšlení o Billovi, jejich vztahu, co by tomu řekl svět, rodiče a sám Bill. „Dost, už ne!“ řekne Tom do ztichlého pokoje. Zvedne se, obleče se a potichu vyleze oknem na zahradu. Sedne si na lavičku a zadívá se na hvězdy a opět přemýšlí. Najednou na něj dopadnou kapky studeného deště, první ho deště v tomto suchém létě, které pohltilo celou Evropu. I Billa probudilo bubnování deště na okno. Nikdy nemíval rád bouřky, blesky a vše s tím nějak spojené. Pomalu vstal a zadíval se z okna. Spatřil Toma, jak sedí na lavičce a nechává se máčet deštěm. Bill nelenil a ihned vyběhl ven za Tomem.
„Bože, Tome, co tu děláš? Pojď domů, vždyť jsi celý mokrý!“ vyhrkl na brášku Bill. Ten k němu pozvedl hlavu. Střetli se pohledem. Bill spatřil v Tomových očích slzy. „Tome, co se stalo? Proč brečíš?“ zeptal se ho. „Proč, Bille, proč tě musím milovat… proč?! Copak nevidíš, co k Tobě cítím?!“ vykřikl Tom. „Já….já, Tome, taky Tě miluju, ale bojím se… bojím se, že tohle je jen sen a až se ráno probudím, nic z toho nebude pravda,“ řekne Bill a svěsí hlavu. Tom vstane, pozvedne jeho hlavu do své úrovně a políbí ho. Každý by z tohoto polibku musel vycítit tolik lásky a vášně spalující jejich promočená těla. Bill stále nemohl uvěřit svému štěstí, tolik si přál, aby se tohle stalo. Náhle mohutně zahřmělo, dvojčata od sebe polekaně uskočila.
„Bille, já se ti omlouvám za to utrpení, odpusť mi, prosím. Já…. bál jsem se stejně jako ty toho, že mě odmítneš,“ řekl Tom. „To nic, Tome, já se taky bál, ale teď už se nebojím. Tohle totiž není sen .Já tě miluju… miluju tě!“ vykřikl Bill a začal běhat po zahradě a vykřikovat: Miluju tě… miluju tě, Tome Kaulitzi. Tome ho chytil do náručí a začal líbat. Líbali se pod černou oblohou, déšť máčel jejich už tak mokré oblečení, ale jim to nevadilo, protože oni měli čas jen pro sebe. Oba totiž čekali na déšť, který jim přinese tolik vytoužené štěstí.
autor: Anaj
betaread: Helushka
=))