Hřích z knihovny

Byl večer. Věžové hodiny v hale rozlehlé knihovny právě odbíjely sedmou, když mladík s uhlově černými vlasy a výrazně namalovanýma očima zaklapl knihu. Jeho pohled sklouzl z názvu knihy, jež třímal v rukou, na krásnou plavovlásku sedící na druhé straně stolu. Už měsíc sem chodil jen kvůli ní. Dívka odtrhla zrak od textu knihy a střetla se s jeho pohledem. Na její tváři se jako mávnutím kouzelnou hůlkou objevil zářivý úsměv. Mladík úsměv roztržitě oplatil a radši se zadíval zpět na svou knihu, aby dívka neviděla, jak jeho jinak světlá pleť dostává rudý nádech. Plavovláska pomalu vstala od stolu a jemnou chůzí přešla k nejbližšímu regálu s knihami. Chvíli prstem ladně přejížděla přes hřbety různých knih, kterým mladík ani nerozuměl, poté si jednu vytáhla, otočila se, vesele se usmála a zmizela v obrovském prostoru knihovny. On také vstal. Neměl už důvod zdržovat se v budově, kde bylo tolik věcí, které naprosto nesnášel… knihy, spolužáci, učitelé… Všechny ty věci na něj působily nudně, až děsivě náročně. Vydal se směrem k východu. Avšak když procházel kolem jedné z mnoha uliček regálů s knihami, zahlédl člověka, kterého by na tom místě nečekal ani v tom nejoptimističtějším snu.

“ Tome ?!“ vyslovil nahlas jméno svého dvojčete, které zrovna listovalo knihou „Jak na odmocniny“ a zuřivě rvalo za její listy.

“ Bille, co ty tu děláš ?“ oplatil mu Tom tázavý tón a přestal s destrukcí oné knihy.

“ Já … já … doháním tu látku z dějepisu,“ vykoktal zmateně a schoval za záda knihu s názvem „Tajemství flirtu“ .

“ No já zase z matiky,“ odfrknul si jeho bratr znuděně.

“ Aha … nevěděl jsem, že máš s matikou problémy. Ukaž mi to. Vždyť je to jednoduché, podívej …“ Přišel k němu blíž a vzal si od něj už výrazně poničenou knihu. Jakmile Tom ucítil vůni Billových vlasů u svého nosu, ihned znejistil. Popravdě do knihovny nechodil kvůli matematice ani kvůli touze po poznání. Ale kvůli němu. Kvůli svému bratrovi. Bylo to asi týden, co zjistil, že jeho city k Billovi přesáhly hranice bratrské lásky. Vždy, když Bill vyrážel do knihovny, věděl, proč tam jde. Chodil za NÍ. Za dívkou, na kterou Tom nesmírně žárlil. Chodil tam tedy taky. Pro jistotu. Věděl, že se jeho bratr dívku nikdy neodváží oslovit, ale jistota je jistota. Ta Billova vůně ho kolébala. Uváděla ho do krásných představ. Slastně zavřel oči a nasával tu lahodnou vůni člověka, kterého miloval, člověka, který tvořil druhou polovinu jeho srdce.

“ Tome, posloucháš mě vůbec? Nebo tu mluvím akorát tak sám se sebou?“ probudil ho ze snění Billův naštvaný hlas. Tom otevřel oči a zadíval se na svého značně pobouřeného bratra.

“ Ehm, promiň… zamyslel jsem se,“ podíval se na něj omluvně a přitáhl si knihu společně s bratrem blíž k sobě. Potřeboval ho. Potřeboval jeho blízkost. Jeho vůni, jeho doteky, jeho slova. Potřeboval ho celého.

“ Ty zase myslíš na nějaký holky, co? A já se ti, blbec, snažím pomoct!“ čertil se Bill.

“ Ale houby holky,“ zamumlal potichu a v duchu dodal : … na tebe myslím.

“ Tome, trápí tě něco?“ Jeho bratr s dobrým úmyslem zvedl pravačku a přiložil svou dlaň na jeho tvář. V Tomovi to rozproudilo takovou vlnu emocí, že se z toho až otřásl. Řekl si : Teď… nebo nikdy. Pomalu se naklonil a přisál se na bratrovy rty. Bill ztuhnul. Čekal toho mnoho… ale tohle tedy žádném případě ne. Chtěl do odtrhnout, ale Tom ho iniciativně natlačil na regál a tím mu zabránil v jakémkoli pohybu. Tom věděl, že vyhrál. Právě dosáhl toho, čeho chtěl dosáhnout celý ten čas, co sem chodil. Vpíjel se do bratrových úst a plnými doušky si užíval první polibek. Kroužil jazykem okolo bratrova a cítil, že Billovi to začíná být příjemné a do jeho hry se zapojuje. Vždy, když se dotkl jeho piercingu, prolétla jeho tělem nepopsatelná vlna rozkoše. Položil své ruce na bratrovy boky a líbajíce jeho krk jimi sjížděl dolů.

“ Tome, co to děláš?“ ozval se slabý hlásek z Billových úst, která přestal líbat, když se uvolil k laskání jeho jemného krku.

“ Nemohl jsem si pomoct,“ usmál se svůdně a znovu bratra políbil na jeho rozechvělé rty. Ovšem to, jak Bill na jeho něžnosti zareagoval ho nadmíru překvapilo. Bohužel ale nemile.

“ Ty úchyle jeden!!! Už na mě nikdy ani nesáhneš!“ Bill vyndal z regálu jakousi matematickou knihu a začal Toma hlava nehlava mlátit všude, kam jen hřbet „Goniometrických funkcí pro základní školy“ dosáhl.

“ Bille, co blázníš?“ Tomovi do očí vyhrkly slzy. Hořké slzy bolesti a smutku. Tohle nečekal. Vždyť se mu zdálo, že Billovi není tak lhostejný! Utekl od něj. Zbaběle utekl, ani se nesnažil Billovi cokoli vysvětlit. Odběhl jen o dva regály dál a zastavil se. Slzy mu tiše kanuly po tvářích a on se jen sesunul k zemi po dubovém dřevě stojanu. Dal si obličej do dlaní. Plakal. Hořce plakal. Bylo mu jasné, že Bill už o něm nebude chtít ani vědět. Nemiluje ho. On miluje JI. Jako kdyby nebesa plakala nad tou bolestí, kterou cítil v srdci. Zrovna když asi tisícá slza dopadla na prochladlou podlahu, začaly z oblaků padat pochmurné provazce kapek. Vstal. Pootočil hlavu k oknu a přešel blíž. Z okna bylo krásně vidět na celou ulici. Lidé utíkali a schovávali se pod něco, co by zabránilo dešti, aby se vpil do jejich oblečení. Prošel kolem řad knih a u vchodových dveří se zastavil. Probleskla mu hlavou myšlenka na Billa. Zakroutil hlavou, aby zahnal obraz toho člověka do nejvzdálenějšího koutu své hlavy. Otevřel mohutné dubové dveře a v mžiku stál na chodníku a dešťové kapky se vsakovaly do každého kousku jeho ošacení. Nevadilo mu to. Už mu nic nevadilo.

O týden později:

Bill zmizel. Když Tom přišel domů, byl Billův pokoj zčásti vyklizený. Jeho věci se vytratily. Po pár dnech zjistil, že Bill se přestěhoval ke svému kamarádovi. Chtěl ho několikrát kontaktovat. Omluvit se za své chování. Ale Bill nikdy neotevřel dveře, na které bezútěšně klepal. Neodpovídal na jeho vzkazy, které mu posílal po spolubydlícím. Jako by všechno zkazil tím jediným polibkem. Každý den chodil do knihovny a pozoroval svého bratra, jak přes stůl nečinně civí na NI. Každý den se rozplýval nad dokonalostí bratrova těla. Nad ladností jeho chůze.

“ Co tu děláš?!“ Tom se právě celou svou vahou opíral o stojan, aby našel Billa, který se mu při chvilce nepozornosti vytratil z dohledu. Lekl se tak, že mu ruce podklouzly a on se rozplácl na zemi.

“ Já… já…“ Chvíli se bezradně koukal do bratrových očí. Došla mu slova. Jak po tomhle setkání toužil. Ale zrovna v té chvíli by se nejradši propadl do země. A najednou … Bill se k němu hbitě sklonil a zvedl ho na nohy. Chvíli naproti sobě stáli a oba se rozpačitě rozhlíželi po okolí. Pak se ale Bill zadíval do jeho očí a bylo to jasné. Bill si k sobě bratra jedním máchnutí ruky přitáhl a přitiskl své vlahé rty na jeho. Tom překvapením ztuhl, ale do Billovy hry jazyky se zapojil s největším potěšením. Bill se po chvíli odtáhl a svýma jemnýma rukama Toma pohladil po tvářích .

“ Ještě před pár dny jsem pro tebe byl úchyl, tak co si myslíš, že tu jako právě teď…“ Tomův zvyšující se tón Bill hbitě zastavil svým vášnivým polibkem.

“ Já jsem si uvědomil, že moje chování nebylo správný… jen jsem se bál… že mi ho neodpustíš,“ sklopil smutně hlavu .

“ Ty blázínku. Jak bych ti mohl něco zazlívat?! Vždyť já tě miluju!“ Tom se šťastně vrhl svému dvojčeti do náruče a pěvně ho tiskl k hrudi, kde mu radostí srdce tančilo křepčivý tanec.

“ Já… já tebe taky, Tomí ,“ šeptl mu Bill do ucha, což ho potěšilo natolik, že mu věnoval další vášnivý polibek.

O měsíc později:

Byl večer. Věžní hodiny v hale rozlehlé knihovny právě odbíjely sedmou, když mladík s uhlově černými vlasy a výrazně namalovanýma očima zaklapl knihu. Jeho pohled sklouzl z názvu knihy, jež třímal v rukou na jeho bratra sedícího na druhé straně stolu. Už měsíc sem chodil jen kvůli němu.Tom mu věnoval nenápadný úsměv a pokračoval dál v předstírání četby, aby zaplnil čas do večera, kdy s bratrem zase začnou svůj společný život. Jako pár, mezi knihami…

autor: Leny
betaread: Helushka