Stanování

Stmívalo se a od severu vál stále silnější mrazivý vítr. Bill si přitáhl nohy ještě blíže k tělu a oklepal se. Už dobře dvě hodiny litoval svého rozhodnutí. Měl sto chutí Toma chytit za krk a pevně stisknout. Ten pocit se zdvojnásobil vždy, když se Bill na bratra podíval. Ležel zachumlaný ve spacáku a tvrdě spal. Spal. To bylo to, co Billovi příliš nešlo. Cítil blížící se bouřku a zneklidňovalo jej, že jsou spolu s Tomem tak daleko od civilizace. Nebyl příliš nadšený, když jeho dvojče přišlo s tím, že budou stanovat někde v lese, ale co by pro Toma neudělal. Potichu zaklel a snažil se ještě více zavrtat do svého spacáku.

O Billově dobrém odhadu počasí svědčilo i to, že se po další čtvrt hodině rozpršelo. Napadlo ho, že vzbudí Toma hned, aby měli čas sbalit si věci. Nakonec to zavrhnul, jeho bratr byl přímo roztomilý. Po nějaké chvíli zírání na spící dvojče se Bill zvednul a rozepnul zip stanu. Vyšel ven. Měsíc ozářil krajinu kolem nich, malou mýtinu v jejímž středu stál stan i okraje lesa. Bill obdivně vydechl, líbilo se mu to tak, že nevnímal ani kapky deště, které mu stékaly po vlasech. Po pár okamžicích déšť prudce zesílil. Velké kapky hlučně dopadaly na stan i na Billa, který požitkářsky zaklonil hlavu. Bylo to opojné, ta síla pramenící z nebes. Nevěděl, jak dlouho tam postával, rozklepaný a s širokým úsměvem na namodralých rtech.

„Bille? Co to tu, prosím tě, vyvádíš?“ osloveného to vylekalo. Trhnul sebou a vyděšeně se díval bratrovým směrem.

„Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit,“ poslední slovo musel zakřičet, déšť znovu nabral na síle a tvořil dokonalou zvukovou clonu. Bill pochopil Tomovu gestikulaci a zalezl zpět do stanu. Klepal se zimou a bylo mu krajně nepříjemné, že se na něj mokré šaty lepí.

„Sundej si to, nastydneš,“ oslovil jej opět Tom. Bill vypadal, jako by význam slov nepochopil. Nahnutě seděl a třásl se. „Bille!“ křiknul na něj bratr a jemně jím zatřásl.

„Jak dlouho tu takhle můžeme vydržet? Víš, já toho o stanování moc nevím, ale tenhle liják a bouřka co se blíží…“ na důkaz Billových slov zahřměl hrom, „…asi nejsou zrovna optimální podmínky, že?“ snažil se vypadat klidně, ale nedařilo se mu to. Bál se.

„Já nevím, Bille, ale něco to přeci vydržet musí,“ snažil se jej uklidnit Tom a povzbudivě se usmál. Bill jemně pokýval hlavou a sundal si promočené tričko. Tom ho chvíli pozoroval a pak se zeptal: „Proč si vlastně, ty blázne, stál na tom dešti?“

„Já nevím, bylo to… zvláštní,“ Bill se lehce usmál a odhodil kalhoty, ze kterých se dala ždímat voda, od sebe. Když se zbavil veškerého oblečení, Tom mu pomohl zabalit se do deky.

„Taky mě mělo napadnout, že budu potřebovat víc než jedny hadry,“ zlobil se sám na sebe Bill a drkotal zuby. Tom přes něj hodil i svou vlastní deku. Byl na tom stejně jako jeho bratr – bez náhradních šatů.

Oba dva si lehli do spacáků a dívali se na strop stanu. Čas od času mohli pozorovat blesky a slyšet hromy. Pak se ozval další hrom, tentokrát nečekaně blízko. Bill se prudce posadil a vyděšeně vrhnul k Tomovi. Nerad se bál.

„Neboj, stromy jsou výš než my, blesky na nás nemůžou,“ snažil se ho uklidnit Tom a hladil bratra po zádech.

„Tome! My nejsme v lese, ale na mýtině, takže…“ Než to stačil doříct, ozval se další hrom. Bill zavrtal hlavu do Tomova hrudníku.

„Jo, ale ta mýtina je malá, ne?“ Bill zaúpěl a zasmál se.

„No vidíš, to je lepší,“ konstatoval Tom a přejel prstem od Billova nosu, přes rty, až k bradě. Bill se zachvěl, ne zimou, ale zvláštním pocitem, který jím projel od hlavy až k patě. Díval se do očí svého dvojčete. Jeho oči prozrazovaly mnohem víc než bylo nutné. Bill zavřel oči. Chtěl si tuhle chvíli uložit do paměti.

Tom se trošku zaleknul vlastních myšlenek. Teď se díval na bratra, který měl pevně zavřené oči. Zdvihnul ruku a jemně přejel po Billově obočí. Jeho dvojče se usmálo, ale oči nechalo zavřené. Z venku se opět ozval hrom, jenže Bill neměl možnost se začít znovu bál. Tom jej políbil na ústa. Po chvíli se od Billa odtrhnul a zadíval se mu do očí.

„Se mnou se nemusíš bál, Bille, ani bouřky ne!“ Bill se usmál a nechal bratra, aby jej o tom přesvědčil svým polibkem. Nakonec to stanování možná nebyl tak špatný nápad, jak se mohlo na začátku zdát, pomyslel si Bill a nechal se unášet ve víru nadpozemských pocitů.

autor: Lexi A.
betaread: Helushka