Very first kiss

Bylo už docela pozdě večer a dva jedenáctiletí kluci seděli zachumlaní v dece na gauči a koukali na Spidermana. Byl to jejich oblíbený film a dneska byl navíc pátek, tak měli dovoleno zůstat tak dlouho vzhůru. Rodiče už dávno spali a oni už snad posté s úctou a doširoka otevřenýma očima koukali na toho chlápka, co měl na sobě latexovou kombinézu a skákal z jednoho domu na druhý. Přiblížila se scéna, kdy jejich hrdina v noci a dešti visí hlavou dolů a nechává se líbat od Mary-Jane. Bill,Tom… ani jeden nedýchali, jen s pootevřenýma pusama koukali na televizi. Bylo jim jedenáct a svou první pusu měli ještě oba před sebou. Ovšem nee na moc dlouho…

„Tys už to… někdy dělal?“ zeptal se zvědavě Bill a pohodil hlavou směrem k televizi.

„Ne,“ odpověděl jeho bratr a zakroutil hlavou.

„A co Janina? Vždyť vy spolu chodíte, ne?“ Bill se překvapeně zadíval na Toma.

„Už ne. Ona začla chodit s Michaelem,“ odpověděl s trochu posmutnělým výrazem.

„Aha. To mě mrzí. A vy dva jste spolu nikdy…“ Bill jakoby nemohl vyslovit slovo ‚líbat‘:) „Ne,“ opět zakroutil Tom hlavou.

„Aha,“ knikl zase nevinně Bill a otočil pomalu hlavu zpátky k filmu.

„A ty?“ promluvil po chvíli Tom a zase se otočil na dvojče.

„Ne, taky ne.“ Tomovi blýsklo v očích, jakoby snad dostal nápad…

„A nezkusíme to?“ vypadlo z něj náhle a Bill hlasitě polkl.

„My dva?“ zeptal se. Nechápal, proč se ptá, když o tom právě teď celou dobu taky uvažoval.

„Jestli nechceš, tak-„

„Tak jo,“ přisvědčil rychle, než si to Tom rozmyslí.

„Tak fajn,“ kývl Tom hlavou. Najednou tu začala být docela hustá atmosféra. Bill si poposedl blíž k bratrovi a natočil se k němu čelem. Nekonečných deset sekund si jen hleděli do očí.

„Tak co?“ zeptal se Tom.

„Já nevim, tak… zavři oči,“ navrhl Bill. Tom poslechl. Bill se zhluboka nadechl a pomalu se narovnal, aby se k Tomovým ústům líp dostal. Celkem mu to trvalo a tak chtěl Tom už něco říct – otevřel pusu a v tu chvíli Bill sebral všecku odvahu a přisál se mu na rty. Tom překvapeně otevřel oči, ale když viděl, že ty Billovy jsou zavřené, honem je taky zavřel. Chvíli se nic nedělo, jen zůstali spojení v nehybném sousoší. Po chvilce začali konečně ‚něco‘ dělat. 🙂 Tom se odtáhl. Bill překvapeně zamrkal, protože si myslel, že se mu to nelíbilo, nebo že dělal něco špatně.

„A teď s jazykem,“ řekl Tom a teď to byl on, kdo se k tomu druhému přisál jako první. A vážně – o pár okamžiků později už spolu proplétali jazyky jak o život a ani jeden nevypadal na to, že by chtěl přestat. Po několika minutách to ale přece jenom utnuli.

„Bylo to ok, že jo?“ ujišťoval se Tom.

„Jo,“ přikývl Bill a ještě dodal:“Hlavně to nikomu neříkej!“

„Nejsem blbej!“ obrátil Tom oči v sloup a pak oba zase obrátili své zraky k filmu. A tak měli za sebou svou první pusu. Nikomu o tom nikdy neřekli a… ani jeden tomu druhému nikdy neřekl, že by si to třeba chtěl možná… zopakovat. 🙂 Nikdy si neřekli, že s žádnou holkou nebylo líbání zdaleka tak dobrý jako právě s ním…

O šest let později…

„Já jsem zbožňoval film Maska, jak se ten chlap dycky převlík, to bylo úžasný!“ rozplýval se Georg, když jela celá skupina autem na focení pro jejich nové CD.

„Batman byl rozhodně lepší!“ kroutil hlavou Gusta.

„A co vy?“ obrátil Georg hlavu směrem k dvojčatům.

„Spiderman,“ řekli oba současně, až se na sebe překvapeně koukli. Jejich pohled byl všeříkající. Tedy aspoň pro ně. Trval jen pár sekund a přesto bylo tak jednoznačné, nad čím oba v tu chvíli přemýšleli.

„A jsme tady. Běžte támhle za tou paní, ona vám ukáže, kam si máte dát věci,“ ukázal David – jejich producent na sympaticky vyhlížející ženušku, která stála u vchodových dveří jakési starobyle vyhlížející budovy. Postupně se vysoukali z auta a následovali ji… O přibližně půl hodiny později už stáli v hloučku lidí, kteří jim vysvětlovali, co budou dělat.

„Pude to odspoda, nejdřív vám postříkáme jen nohy, pak vršek a až teprve potom si to můžete patlat, kde chcete, ok?“ ukazoval fotograf na velikou nádobu s blátem. Všichni přikývli. Šli si tedy stoupnout na sněhobílou podlahu k sněhobílému pozadí, nechali se nasvítit a napózovali pár fotek jen tak… ještě čistí. 🙂

Hned nato ta paní, co je prve provázela, nabrala plné hrsti bláta a cákla jim na kalhoty… dalších pár fotek a dál se pokračovalo, až už dostali nádobu s bahnem celou jen pro sebe a tak po sobě kydali plné hrsti bahna, patlali si to po obličeji…

„A teď si stoupněte a Georg do vás zezadu narazí… bude to jak řetězová reakce, všichni sebou cuknete a nakonec spadnete dolů,“ vysvětloval fotograf. Poslušně se postavili bokem k němu do řady, Georg do všech zezadu narazil, až se opravdu všem podlomila kolena, každej se chytnul každýho a po pár sekundách padli ve smíchu k zemi. Leželi na hromadě a fotograf kolem nich jen poskakoval se slovy: „Ještě tak vydržte, tak, to je ono!“ a fotil jeden snímek za druhým. Gusta s Georgem se právě usmívali do foťáku na druhé straně hromady, když se Bill koukl svému bratrovi do očí… svému bratrovi, který ležel přímo pod ním. Nemohl, prostě od něj nemohl odtrhnout pohled. Z nějakýho nevysvětlitelnýho důvodu to nešlo a Tom měl úplně stejnej problém. Bill nevěděl, co dělá, jen rychle zajel rukou kamsi do hromady, našel Tomovu ruku a pevně ji stiskl. Tom pootevřel pusu, ale nic neřekl… taky ji stisknul. Billův dech se zrychlil. Měl pocit, že jestli se mu rychle nepodaří dostat z téhle polohy, stane se něco, co by nemuselo bejt příjemný, kdyby si toho někdo všimnul. Ještě naposled dlouze pohlédl do Tomových doširoka otevřených očí, pak pustil jeho ruku, prudkým pohybem ze sebe všecky shodil a slezl z bratra.

„Já se omlouvám, ale chytla mě křeč do nohy,“ vyskočil Bill pohotově na nohy a třepal levou nohou, zatímco ostatní se sbírali ze země.

„Ok, pro dnešek konec. Myslím, že je to perfektní, díky za spolupráci, kluci. Jděte se umejt,“ zavelel David. Lenivě se teda sebrali a pomalu se přesouvali po dlouhé chodbě směr koupelna. Tom se jen nenápadně zdržel, aby počkal na Billa, který ještě chvíli předstíral křeč v noze, ale pak už se vydal taky pryč. Tom se k němu připojil.

„Bille, co to bylo?“ zašeptal naléhavě Tom.

„To ty se ptáš mě?“ hodil po něm vykulenej výraz Bill.

„Jo, já tebe!“ souhlasil Tom. „To tys mi tu ruku stiskl.“

„Ale až potom, cos ty mě vůbec chytnul!“ šeptem se vztekal Tom, protože věděl, že má pravdu.

„Tak promiň,“ odsekl uraženě Bill a chtěl zrychlit krok a dohnat Gustu s Georgem, kteří byli dobrých dvacet kroků napřed, ale Tom ho za zápěstí zase zpomalil.

„Nechci omluvu!“ zašeptal rázně. Opravdu nestál o to, aby kluci vepředu slyšeli jejich podivnej rozhovor.

„A co chceš?“ zeptal se Bill.

„No vysvětlení… proč?“

„Proč? Proč si mě stiskl?“ zaútočil zase Bill.

„Proč si mě chytnul?“ nedal se Tom.

„Neřeš to,“ zakroutil Bill hlavou a teď už opravdu zrychlil krok, až všichni dorazili do koupelny, kde byly dva sprchový kouty.

„Tak běžte, já počkám,“ vybídl Bill Georga a Gustava a sedl si na zem. Oba nadšeně souhlasili. Tom vešel do koupelny a sedl si těsně vedle něj.

„Tak řekneš mi už konečně proč?“ zašeptal zase.

„Řekl jsem neřeš to!“ neodvrátil Bill svůj pohled od svých nehtů, za kterými měl spoustu bahna.

„Ale já to chci vědět,“ trval na svém Tom.

„Chceš?“ zvedl Bill pohled od nehtů.

„Chci,“ propaloval Tom bratra pohledem.

„Vážně chceš?“ zeptal se Bill už klidnějším tónem.

„Jo,“ souhlasil pořád Tom. Bill se bez jakéhokoli varování napřímil a políbil Toma na rty. Rychle se zase odtáhl a pohlédl na bratra, který akorát otvíral oči.

„A tohle chci já… to proto,“ vysvětlil jednoduše Bill a dál se věnoval svým nehtům. Než stačil Tom cokoli říct, nebo nějak zareagovat, vylezli už vysprchovaní Georg s Gustou ze sprchy, sebrali si své zablácené věci a odcházeli pryč.

„Budem v tý místnosti s jídlem, tak tam pak přijďte,“ křikl ještě Gusta a zavřel dveře. Dvojčata osaměla. Bill se pomalu sebral ze země a chtěl se začít vysvlíkat, když si všiml Toma, který ho pozoroval.

„Co je?“ zeptal se.

„Ty mě chceš?“ odpověděl Tom otázkou. Bill byl v koncích. Tahle otázka se nedala obejít. A lhát mu nechce…

„Asi… asi jo,“ odpověděl váhavě a sjel Tomovo zablácený tělo od hlavy až k patě. Tom na něj nepřestával upírat zrak, jen natáhl ruku za sebe a otočil klíčem v zámku.

„Co to děláš?“ Billovi se zrychlil tep.

„Taky tě chci,“ neváhal Tom, přitáhl si bratra za boky k sobě a hladově vyhledal jeho ústa. Billa ani nenapadlo se bránit. Naopak! Rychle zbavoval Toma jednotlivejch kousků oblečení, až už na sobě měl jen trenky. Tom nechtěl zůstat pozadu a tak pomohl s vysvlíkáním i Billovi. Rozepínal mu jeden knoflíček u košile za druhým a přitom mu hleděl zpříma do očí. Když už na sobě Bill taky neměl nic jiného než trenky, Bill popadl Toma za ruku a zatáhl do jedné ze sprch, kde na ně pustil příjemně horkou vodu. Zajel bratrovi prstama do dredů a lehce mu je čechral, zatímco jej divoce líbal na rty. Voda z nich smývala nánosy bahna. Tom váhavě sklouzl rukama až k Billovu zadečku, který stiskl a přitáhl víc k sobě. Odezvou mu byl Billův tichý sten těsně u jeho ucha. Bill ho naposledy políbil, pak už mu ale jedním pohybem stáhl prádlo a klekl si k němu.

„Mám?“ zeptal se ještě a zvedl pohled k Tomovi. Ten jen rychle přikyvoval hlavou a zajížděl do Billových mokrých a ještě pořád trochu zabahněných vlasů. Bill na nic nečekal. Tohle chtěl, tohle si přál, vzal Toma do pusy a rychlými pohyby ho přiváděl k vrcholu. Ještě naposled a Tomova páteř se pořádně prohnula a on s výdechem klesl dolů k Billovi.

„Hlavně to nikomu neříkej,“ usmál se Bill a políbil bratra na čelo.

„Nejsem blbej…“ oplatil mu úsměv Tom… Takhle tam ještě nejméně deset minut seděli. Dva kluci, co byli dvojčata, co právě provedli něco, co by se nemělo, co většina lidí neuznává, co se naprosté většině hnusí a přesto… přesto si ve vlastní hlavě našli to něco, čím se obhájili, že to, co dělají, není špatné. Těmhle dvěma bylo prostě předurčeno, aby jeden v druhém a taky sami v sobě, našli ten nebratrský cit, lásku a touhu po tom druhém.

autor: *Nicky*
betaread: Janule