4ever

Vím, že jednou tě znovu potkám. Sice nevím kdy, ale vím, že se to stane. Já věřím. Věřím v to. Tak jak je to v naší oblíbené písničce. Znova a znova si ji přehrávám. Z celého srdce si přeji, aby ta slova byla pravdivá, ale skutečnost je jiná. Odešel jsi za velkou louži, potom co vyšlo najevo, že pro sebe nejsme jen bratry. Vše jsme měli dokonale naplánované. Náš útěk, nový začátek. Vše bylo dokonalé, až na jednu podstatnou věc. Tenhle útěk nebyl plánovaný pro nás, ale pro tebe s Davidem.

Jak dlouho jste to spolu táhli to nevím, ale náramně se ti tohle hodilo. Už dva roky čekám, že se vrátíš, ale marně. Pomalu beru do ruky žiletku. Chci skončit tohle mé utrpení. Náhle někdo zazvoní. „Sakra!!Kdo to může být?“ Tuhle adresu zná jen Bill, ale není možný, aby to byl on, protože ten má jiný starosti. Pomalu vstanu a jdu otevřít. Pomoc ztrácím dech, bože to je on, ten který mi tolik ublížil tu teď stojí s kufry, mírně rozmazaným líčením, přesto je tak krásný. ,,Ahoj Tome,“ řekne to nejkrásnější stvoření na světě mírně rozklepaným hláskem.

,,Ahoj,“ vypadá tak sladce, tak zranitelně. Bože Tome! Nad čím to uvažuješ? Opustil Tě a ty se tu teď rozplýváš nad jeho krásou. Vzpamatuj se!

,,Můžu dál,“ zeptá se mě.

„Jasně, pojď dál. Kdepak máš Davida?“ optám se posměšným tónem. Bill mi na to nic neřekne, jen čapne kufry a vejde do bytu. „Co tě sem vlastně přivádí, bratříčku? Copak začalo se ti stýskat? Neříkej, že se ti zželelo staršího brášky a přijel ses podívat jak se mu daří!“ řeknu Billovi.

„Tome! Já – tohle byla asi chyba, měl bych jít. Promiň,“ řekne Bill a chce odejít.

,,Ne, počkej, Bille! Kam bys šel?“

„Nevím, asi do hotelu, kam jinam.“

,,Ne, zůstaň! Promiň, nevím co to do mě vjelo, promiň.“ Zavedu Billa do pokoje pro hosty, těžko k nám do ložnice.Všechny vzpomínky na náš společný život se mi vrací. Dost, už nechci znova trpět už ne!

Po týdnu…

Už je to týden co tu se mnou Bill je. Vlastně je tu jen ráno a večer, jinak je celý den venku, protože shání svůj vlastní byt. Já ale nechci, aby si nějaký našel. Je mi tu s ním hezky. Pro někoho, kdo byl tak dlouho sám, je hezký, když se ráno probudí a vím, že vedle je někdo, koho milujete, ale nemůžete mu to říct.

„Kde jen může být?“ říkal, že jde jen na chvilku pryč a už je pryč pomalu 2 hodiny. Můj černý andílku, kde jen jsi?

Najednou vpadne do bytu a rychlostí blesku mizí ve svém pokoji. Rychle se zvednu a jdu za ním. Zaťukám.

,,Jdi pryč, Tome. Já…“ zbytek neslyším. Bill se znova rozbrečí. Vejdu do pokoje, sednu si na postel a obejmu ho.

,,Billí! No tak, neplač. Co se ti stalo? Co ti kdo udělal?“

,,To on, David…Tome, je zpátky. Přišel si pro mě,“ znova se rozpláče.

,,Jak přišel? Je logické, že jako tvůj přítel na to má právo, nemyslíš?“ optám se. Stojí mě to mnoho přemáhání, abych se nerozbrečel nad svou naivitou. Co jsem si myslel? Že tu se mnou zůstane, že to budu zase jako dřív? Ne! David se vrátil a odvede si Billa s sebou. Ne, ne, ne to mu nedovolím, podruhé už ne.

,,Tome…já, on mě – znásilnil,“ vypadne najednou z Billa.

V uších mi hučí, před očima mám rudo. Jak si mohl dovolit vztáhnout ruku na MÉHO Billa?? „Kde je,“ zeptám se rázně Billa

,,Já nevím,“ pípne tiše Bill.

,,Dobře, ty mi to neřekneš?“ zeptám se výhružně.

,,Ne, Tomi, neřeknu, protože to nevím,“ pípne zase Bill.

„Fajn! Najdu si ho sám!“ křiknu a jdu ke dveřím.

„Nechoď,“ zašeptá mi u ucha ten nejkrásnější hlásek pod Sluncem. „Nechoď za ním, zůstaň tu se mnou. Neopouštěj mě, už nikdy,“ řekne Bill a políbí mě. Naše jazyky se horlivě proplétají. Pomalu se od něj odtáhnu.

,,Nemůžu ho nechat jít. NIKDO totiž nebude ubližovat MOJÍ lásce, pamatuj si to,“ řeknu. Políbím ho a jdu si vyřídit nevyřízené účty s Davidem.

Nemusel jsem ho hledat dlouho. Byl v jednou baru poblíž. Jak jste si všichni domysleli, zmlátil jsem ho. Pak jsem se vrátil ke svojí lásce a prožil tu nejkrásnější noc jen a jen s ním. Dozvěděl jsem se taky, že David Billa vydíral. Jestli by s ním prý neodjel, udal by nás a mě by zabit. To proto s ním Bill odešel. Odešel s ním, aby mě chránil a já mu to teď oplatím. Teď ho budu ochraňovat já. Navždy, dokud nás smrt nerozdělí!

autor: Anaj
betaread: Lotushka