Prosím, vzbuď se!

Nedokáži říci, jak už je dlouho, ale je to dost dlouho na to, abych mohl zapomenout. Bohužel jsem neměl takové štěstí tady, tady mezi těmito čtyřmi stěnami. Kolik už to je let? 49? Nebo už dokonce 50? Už tolik?… A já si to pořád pamatuji, jako by to bylo včera.

Dnes mě již mají odsud pustit, ale copak můžu jít znovu ven? Ven z mého domova? Chtějí mě propustit za 50 let života tady? Ani nevím, za jaký čin jsem tu. Udělal jsem snad něco špatného? Vždyť za nevědomou lásku se nezavírá nebo ano?

Právo zamilovat se má snad každý smrtelník… Možná jsem neměl začít již v mých 17-ti letech naplno žít. Asi to bylo špatně. Pamatuji si, že jsme spolu byli na kamenném mostě a viděli pod sebou plout lodě. A ty jsi najednou zešílel. Popadl jsi mě za boky a přitáhl blíž. Já jsem jen nevěřícně zíral do tvých očí, které přetékaly chtíčem a něhou. Jdou tyto dva hříchy spojit? Ano, ty jsi to dokázal. Vylekal jsem se, když se tvé sametové rty dotkly mých. Možná jsem byl ten den slabý na to, abych tě zavolal zpět.

Viděl jsem, jak pomalými pohyby poctíváš zeď svým tělem. Stoupl sis na kamennou zídku mostu a oči jsi ze mě nespustil. Viděl jsem, jak roztahuješ ruce a na tvých zádech se objeví bílá křídla prorostlá černým peřím. Jsou to tvé hříchy? Tolik? Je zakázané milovat?… Ty letíš, letíš dolů a já se jen dívám, jak tvoje postava směřuje dolů. Jen se dívám. Nekřičím, nepláču. Vím, že jsem tě naučil létat, ale ty už jsi se nevrátil. Vím, že jsem tě naučil milovat, ale to tě nepřimělo se vrátit.

Vyděsil jsi mě chutí tvých rtů a já už to nedokázal vzít zpět.

Policejní auto zastavilo blizoučko mě a dva policisté se podívali směrem, kterým jsem se díval já na tvé vznášející se tělo. Oni netušili, že já tě naučil létat. Nepochopili, že já nechci utéct.

Skončil jsem v kleci. Čtyři stěny, já a moje vina.

Já čekal. Čekal jsem 50 let a dnes je konečně ten den. Dnes již mohu jít. Svůj trest jsem si již odpykal.

Nevím jestli jsem tě miloval, ale vím, že ty jsi miloval mě. Já jsem tvůj učitel. Já jsem ty.

Neležíš. Nesedíš. Lítáš – SBOHEM